LONDÝN - používání izolace u pacientů, kteří by mohli ublížit sami sobě, a nehovoří o klecových či síťových postelích.
Tyto postele, které se používají v České republice a dalších zemích, vyvolaly v posledních měsících několik protestů. Loni se proti nim postavila pod záštitou poslankyně EP Liz Lynnové a komisaře Rady Evropy pro lidská práva Álvara Gila-Roblese organizace MDAC, poté Amnesty International a další organizace.
Nejnověji protestovala proti používání těchto postelí v případech českých dětských pacientů spisovatelka Joanne Rowlingová. Mezi českými odborníky však podle všeho převažuje názor, že klecová a síťová lůžka jsou nezbytná a jsou pro nemocné prospěšná.
Za hlavní dokumenty v této otázce lze v Británii považovat Kodex zásad k zákonu o duševním zdraví z roku 1983, který vydalo ministerstvo zdravotnictví, a Strategii pro zvládání mentálně postižených a násilných pacientů v psychiatrických léčebnách, již vydala v roce 1995 Královská psychiatrická fakulta v Londýně.
V žádném z nich se nemluví o síťových či klecových postelích. Mezi obecnými zásadami se uvádí, že fyzické omezování se musí používat tak málo, jak je možné, jen jako poslední varianta a po vyčerpání jiných metod. Nikdy nesmí být použito jako metoda léčby. Omezování, které by zahrnovalo poutání k nějaké části budovy nebo nábytku, se nesmí používat.
Strategie ovšem uvádí, že nějaké metody mechanických zábran pro pacienty dosud existují, například popruhy zabraňující malým dětem bloumat v noci nebo rukavice bránící sebezranění.
Kodex stanoví, že při fyzickém omezování nemají být přítomni jiní lidé nebo pacienti. O každém takovém omezení, které by trvalo déle než dvě hodiny, má být informován pověřený odborník, který má pacienta co nejdříve navštívit.
Každý ústav má mít jasná, psaná pravidla pro používání fyzického omezování i pro izolování pacientů. Tato pravidla mají obsahovat také způsoby, jak se přijatá rozhodnutí kontrolují. O každém podobném opatření se má vést písemný záznam.
Pravidla omezují také používání medikace pro kontrolu chování pacientů. I to je možné jen ve výjimečných případech.
Pokud jde o izolaci, je definována kodexem jako uzavření pacienta pod dohledem do pokoje, který smí být zamčen, aby byli ostatní chráněni před zraněním. Jediným jejím cílem smí být zvládnout vážnou a akutní poruchu chování, která by mohla vést ke zranění. Není přípustná v případě pouhé ochrany majetku nebo při nebezpečí sebepoškození.
Smí se použít jako poslední opatření a na nejkratší možnou dobu. Po každých dvou hodinách se musí rozhodnutí přezkoumat a po osmi hodinách musí vhodnost opatření přezkoumat tým odborníků, kteří se nepodíleli na incidentu, který vedl k izolaci. Izolace se nesmí používat jako trest, jako metoda léčby nebo jako řešení nedostatku personálu.
Pokoj používaný pro izolaci musí být bezpečný, musí být přiměřeně vybaven, vytápěn, ventilován a osvětlen. Musí poskytovat pacientovi soukromí a personálu umožňovat pacienta sledovat. Pacient musí vždy být oblečen, uvádí výslovně kodex a strategie přidává k vybavení také záchod a prostor k mytí.
Důraz je podle strategie na přechodu od zvládání agresivního chování k předcházení agresivity. „Obzvláště děti jsou citlivé na své okolí,“ uvádějí britští odborníci.
ČTK