z toho pětina žen. Celkový počet nemocných kolísá kolem tohoto čísla, není možno mluvit jednoznačně o růstu či poklesu počtu onemocnění, jež je nejčastější příčinou smrti onkologicky nemocných mužů. Výrazný je však růst počtu nemocných žen. Zatímco v roce 1980 onemocnělo plicními nádory 10,8 z tisíce žen, v loňském roce jich už bylo 22. Brněnští lékaři to dávají do přímé souvislosti s kouřením. „Přes 90 procent našich pacientů jsou kuřáci a nemusí jít jen o onkologické případy. Týká se to i pacientů s plicním emfyzémem, chronickou bronchitidou a dalšími nemocemi plic, jež lidi vyřazují z aktivního života a předčasně je invalidizují,“ informoval doc. František Salajka. Lékaři kategoricky odmítají úvahy, podle nichž kuřáci, nedožívající se vysokého věku, vlastně na jedné straně přispívají do státní pokladny nepřímými daněmi, na druhé straně šetří státu peníze za geriatrickou péči. „To by platilo pouze kdyby zemřeli bez lékařské pomoci. Léčba onkologických onemocnění plic, jež jsou nepochybně jedním z následků kouření, je mimořádně drahá. Jen cytostatika pro nezbytné čtyři cykly chemoterapie přijdou na čtvrt miliónu, nemluvě o dalších lécích a nákladech na diagnostiku a hospitalizaci,“ řekla primářka, podle které je nepříznivý vliv kouření na organismus komplexní. „Nikdy není pozdě přestat s kouřením,“ tvrdí docent Salajka, podle kterého k tomu pacientům vydatně pomáhá i protikuřácká poradna Fakultní nemocnice. Kdo však nemá vůli přestat, navštěvuje ji zbytečně. Pokles počtu kuřáků, který je všude na světě následován i poklesem počtu onemocnění, však není ani v Česku jen záležitost lékařů.
Jan Chmelíček, Právo, 27.7.2001