Zima letos již vystrčila své drápky a trápí nás nepříjemnými nachlazeními, na která hledáme nejlepší léčbu. Nezanedbatelná část pacientů se shoduje v názoru, že první volbou při léčbě by měla být přírodní medicína.
Bylinek na nachlazení je spousta, s echinaceou a šípkem však nikdy neprohloupíte. Echinacea je na podporu imunitního systému, pomáhá chránit před infekcí, chřipkou a nachlazením, posiluje vlastní obranné schopnosti organismu, pomáhá zvyšovat odolnost proti virům, bakteriím a dalším choroboplodným zárodkům.
Její účinek je znásoben sibiřským ženšenem, který povzbuzuje organismus a zvyšuje vitalitu. Šípky pak obsahují zejména vitaminy C, kyselinu citronovou a jablečnou, třísloviny a slizové látky; zmírňují krvácení a posilují imunitní systém.
Echinacea
Jméno echinacea je odvozeno od řeckého slova echinos, což znamená ježek. Echinacea připomíná svým květem naši dobře známou kopretinu, jejíž střed je ale plochý. U echinacey ze středu vystupují pichlavé, ježaté útvary, soubory drobných květů uprostřed složeného květenství, nastavené jakoby k obraně. Jedná se o divoce rostoucí bylinu s purpurovými kvítky, jež se podobají i sedmikrásce.
Ve středoamerických státech USA byla rozšířena v travnatých prériích, kde ji indiánské kmeny po staletí používaly k hojení ran a jako prostředek proti hadímu uštknutí. Stala se rovněž velmi oblíbenou léčivkou evropských obyvatel při osidlování Ameriky. Pro ně platilo: mezi kameny roztlučená echinacea, kterou přiložíte na poraněné místo, zhojí všechny rány. Používali ji tedy jako univerzální prostředek proti infekčním chorobám.
Nejpoužívanější bylina na světě
Z devíti odrůd této rostliny se jako léčivé byliny používají tři: Echinacea angustifolia, Echinacea pallida a Echinacea purpurea. Objevují se snad ve stovkách komerčních přípravků, které využívají všechny části rostliny – květy, listy, stonky i kořeny.
Jako potravinový doplněk se vyrábí prakticky ve všech formách: krémy, tablety, kapky, masti a sirupy. Echinacea obsahuje četné účinné složky, například pryskyřice, silici, glukózu, fruktózu, betain, inulin a echinocosid. V posledních letech se stala jedním z nejčastěji používaných rostlinných léčiv na světě.
Působí jako přírodní antibiotikum
Ne každý ví, že echinacea působí jako přírodní antibiotikum a prostředek proti infekci, takže pomáhá ničit bakterie i viry v organismu. Působí tak, že stimuluje buňky imunitního systému, které jsou klíčovou zbraní v boji proti infekci. Echinacea aktivuje bílé krvinky – ty jsou potom schopné likvidovat nejen bakterie, ale také viry v napadeném lidském organismu.
Echinacea tím vykazuje značnou antibiotickou aktivitu, navíc podporuje v buňkách tvorbu přirozené protivirové substance zvané interferon. Preventivním a pravidelným užíváním lze docílit zvýšení odolnosti proti běžným infekčním onemocněním. Tyto účinky jsou však relativně krátkodobé, takže je vhodné užívat echinaceu během akutní infekce v krátkých intervalech – vždy po několika hodinách. Echinacea také normalizuje imunitní odpověď i při autoimunních stavech, například při ekzému, na který je tradičním lékem.
Bylina pro prevenci i léčbu
Echinacea dokáže pomáhat v prevenci dvou nejčastějších virových onemocnění – zánětu dýchacích cest a chřipky. Nejúčinnější je při prvních příznacích onemocnění. Pomáhá rovněž při zduření sliznic, horečce a bolestech hlavy, které doprovázejí nachlazení. Echinacea má svou cenu také při léčbě některých recidivujících nemocí, kterými jsou například zánět dásní, infekce močových cest a zánět středního ucha.
Někdy se také používá při léčení streptokokových a stafylokokových infekcí, u herpetických infekcí, jako je pásový opar nebo herpes simplex. Je známo, že určitý vliv má i na některé formy rakoviny, zvláště u pacientů s porušenou imunitou po chemoterapii a ozařování. Při léčení bolestí a zánětů v krku lze tinkturu naředit a použít také jako kloktadlo. Echinaceu lze použít i místně na kůži. Její šťáva podporuje hojení všech druhů nežitů, ekzému, proleženin a popálenin.
Šípek
Šípkový keř zná snad každý z nás: je to okrasa přírody, má bohatou historii. Zjara krásně kvete a voní, na podzim je ozdoben krásně červenými šípky. Šípková růže je používána odnepaměti. Římané šípkovou růži zaslíbili bohyni lásky Venuši. Pravidelně každý rok se v červnu v Římě pořádaly obrovské slavnosti růží. Bohyně Freyja byla ochránkyně plodnosti a pomocnice při porodu.
Jakmile přišlo děťátko na svět, zakopala porodní bába placentu pod šípkový keř – to proto, aby se dítěti v životě dařilo a bylo zdravé. Křesťané neměli nejprve šípkovou růži kvůli její pohanské symbolice příliš v lásce, na milost ji vzali až po zavedení mariánského kultu. A když se počátkem třináctého století začalo dominikánské modlitební pomůcce říkat růženec, měla vystaráno.
V žádném středověkém klášteře pak nesměla chybět růžová zahrada, poněvadž květy i plody šípkové růže mají široké lékařské využití. Pro zajímavost: kvůli semknutým korunním lístkům se stala také symbolem mlčenlivosti. Oblíbeným a posilujícím je i šípkový likér. Je tedy na vás a vaší chuti, zda upřednostníte čaj, nebo lahodný likér.
Vysoký obsah vitaminu C
Šípky sbíráme nejlépe za slunečného podzimního počasí. Sušíme je rychle, tedy při vyšších teplotách v rozmezí sedmdesát až osmdesát stupňů Celsia. Šípky obsahují zejména vitaminy C, skupiny B, kyselinu citronovou a jablečnou, třísloviny a slizové látky. Šípky zmírňují krvácení, posilují imunitní systém. Sto gramů šípků obsahuje až tři gramy vitaminu C. Léčebné uplatnění šípků je všude tam, kde je potřeba dodat do organismu zvýšenou dávku vitaminu C. Je to například při snížené obranyschopnosti organismu, při chřipce a nachlazení, při nemocech cév či parodontóze. Snižují také lámavost kapilár a normalizují srážlivost krve.
Tinktura
V bylinářské praxi se s úspěchem využívají i šípkové hálky, což jsou nápadné útvary na listech, vytvořené infikováním listu žlabatkou listovou či její blízkou příbuznou. Hálka se podobá ochlupené hlavičce, je nachově zelená a používá se jako výborné tonikum a prostředek na povzbuzení imunity organismu.
Správní bylinkáři nezapomínají ani na šípkovou tinkturu. Příprava: sto gramů hálek zalijeme jedním litrem šedesáti- až osmdesátiprocentního lihu a necháme po dobu tři týdnů louhovat na teplém místě.
Nesmíme zapomenout každý den protřepávat. Potom dobře přecedíme a nalijeme do tmavé skleněné láhve. Tinkturu rozředíme destilovanou vodou na 40 %. Pro dospělé je doporučeno si dát třikrát denně patnáct kapek, děti od tří let jedenkrát denně pět kapek do sklenice vody. Zevně touto tinkturou ošetřujeme také různé drobné rány a popáleniny.
Tři recepty na šípkový čaj:
1. Tři čajové lžičky nadrcených šípků zalijeme 300 ml studené vody a necháme osm hodin louhovat, potom mírně přihřejeme a popíjíme po doušcích. Tento způsob přípravy uchovává vitaminy a čaj má zklidňující a močopudné účinky. Dobře pomáhá i při zánětu močových cest.
2. Celé šípky povaříme deset minut ve vodě, odstavíme a necháme osm hodin louhovat. První výluh je velmi slabý, proto vřelým slabým šípkovým čajem spaříme lipový květ či bez a necháme deset minut louhovat. Výbornou kvalitu má i druhý či třetí odvar.
3. Drcené šípky vaříme ve vodě deset minut, nato je necháme dvacet pět minut louhovat. Potom je dobře přecedíme, abychom zabránili průniku nepříjemných chloupků do nápoje.
Dobrou chuť a lahodný zážitek!
Připravila: Eva Maraulasová