Vláda zcela záměrně rezignovala na budování a kultivaci sítě veřejných nemocnic. Napříště o existenci či neexistenci nemocnic budou rozhodovat pouze zdravotní pojišťovny, vedené zkorumpovanou a politiky ovládanou VZP. Vypovězením smlouvy o poskytování péče uvrhly ZP řadu nemocnic do existenční nejistoty.
Restrukturalizace řízená kmotry
Likvidace veřejného zdravotnictví, skrytá pod eufemismem „restrukturalizace“, je neřízený proces bez jasných pravidel, probíhající na podkladě dojmů a nepřesných dat. Není to chyba, je to záměr. Čeští politici, organizátoři zdravotnictví a především jejich chlebodárci jsou mistři pohybu v šedé zóně, kde není pravidel ani odpovědnosti. Je velmi pravděpodobné, že se redukce nebude týkat jen malých nemocnic, ale může zasáhnout prakticky každou, tedy i fakultní nemocnici.
Cíl je zřejmý. Potrestat vzpurné lékaře, zrušit jim nemocnice, dostat je na pracovní úřad. Cena za tyto „výsledky“ není pro zrůdné myšlení politiků a především jejich kmotrů rozhodující. Navíc tím záměrně vytváří tržní prostor pro soukromé subjekty, které je uplácejí. Snahou je, aby zdravotníci ne-měli možnost vymoci si zlepšení svých pracovních podmínek. Cílem je minimalizace či likvidace veřejnoprávního sektoru a jeho nahrazení sektorem soukromým. Drahým, neefektivním, ale vlastněným přáteli.
Zdravotnictví bez zdravotníků i pacientů
Zastánci restrukturalizace záměrně bagatelizují nedostatek kvalitního personálu, který každoročně prohlubuje odchod stovek lékařů a sester z českých nemocnic. Novými personálními normativy i vyhláškou o místní a časové dostupnosti se politici snaží rozložit síť a budovat nemocnice bez sester a lékařů. Pacienti jsou v této nečisté hře jen prostředkem, nikoli cílem. Kvalita a dostupnost péče nikoho nezajímá, důležité je udržet penězovody do vlivných firem a přes ně směrem k politikům.
Účel světí prostředky
Pokud se záměr zdaří, bude následovat silný tlak na snižování platů a zhoršování pracovních podmínek v nemocnicích podle pravidla čím hůře, tím lépe. Podaří-li se paralyzovat veřejné zdravotnictví, budou lépe profitovat soukromé nemocnice vlastněné „přáteli“. Obchod s lidským zdravím je ještě výnosnější než obchod s lidskou smrtí.
V „dobře“ nastaveném systému pak oba segmenty tvoří základ budoucí prosperity. Důležité je znemožnit pacientům přístup k levné a efektivní péči a zvýšit příjmy majitelů oněch úžasných soukromých nemocnic. Bohatství a moc pak nebude symbolizovat jen luxusní auto, ale také přístup ke kvalitní péči.
Temný osud fakultních nemocnic
Nic dobrého nečeká ani zaměstnance fakultních nemocnic. Ti měli jistou výhodu, tyto nemocnice byly dosud fakticky nedotknutelné. Osud dnes již bývalých FN Na Bulovce a Thomayerovy jasně ukazuje, že tato doba končí. Touha privatizovat, vlastnit, tunelovat a vykořisťovat je mnohem větší než varování zdravého rozumu, úcta k hodnotám. Proto se také uvažuje o likvidaci takové ikony, jakou je Nemocnice Na Homolce, a rozpuštění vysoce erudovaných týmů, které se zde za léta podařilo vybudovat.
Přechod na univerzitní nemocnice pak znamená výrazné změny v odměňování ve zbylých FN. V kombinaci s personální vyhláškou hrozí jejich zaměstnancům sociální katastrofa. Kolaborace některých kolegů z FN v době „Děkujeme, odcházíme“ přináší trpké ovotění, likvidace týmů a tradic. Tento trend je patrný již dnes. „Čím hůře, tím lépe“ – to je hlavní motto architektů nynějších změn ve zdravotnickém systému.
Strach je špatný rádce
V nejisté době je přirozenou lidskou reakcí strach. I s tímto efektem architekti změn počítají a konvenuje jejich plánům. Vědí, že každého napadne v první řadě postupovat tak, aby ochránil zejména sebe a „svoji“ nemocnici. Přizpůsobit se, sklonit hlavu, nečinit problémy, protože jinak mohou být odbojné nemocnice zlikvidovány jako první.
Ač se tato úvaha zdá logická, je naprosto chybná. O osudu nemocnic je již dávno rozhodnuto a nebudou rušeny podle toho, jak se dokážou vlichotit do přízně zdravotních pojišťoven, nýbrž podle toho, zda o ně existuje zájem ze strany privatizátorů. Pokud od samého začátku půjde každý sám za sebe, bude síť nemocnic snadno zlikvidována salámovou metodou. „Rozděl a panuj!“ – staré, osvědčené, účinné a efektivní.
Kdo ustoupí, prohraje
Snaha být hodný a „přežít“ je stejně neracionální, jako naděje na přežití odsouzeného v transportu smrti. Zástupy hodných a poslušných transport smrti nezastaví, zastaví jej jen rázná a rozhodná akce. Systém se dobře obejde bez současných politiků, jejich rádců, kmotrů a dalších šejdířů. Bude pak jen levnější, efektivnější a dostupnější. Nikdo je ve skutečnosti na nic nepotřebuje. To jen oni se snaží vyvolat dojem, že bez nich to nejde. Systém se neobejde bez lékařů, zdravotních sester a ostatního personálu. Je třeba si to uvědomit.
Politici a jejich „přátelé“ jsou ve skutečnosti ti, kdo se bojí. Bojí se o majetky, perspektivu, investice, vliv. My jsme silnou sociální skupinou, která je o to vše může připravit. Bude to nepochybně ku prospěchu státu i jeho občanů. Buďme tedy silní, sebevědomí a odvážní. Pak nemůžeme prohrát. Jde jen o to, nenechat se zastrašit hysterickým křikem těch, kteří se bojí. Zatím mají pocit moci. Zatím.
MUDr. Martin Engel
Předseda LOK-SČL, Tempus Medicorum 7-8/2012