Co je nového ve světě bazálních inzulínů?

Souhrn Aplikace tzv. bazálního inzulínu patří vedle metforminu k základním pilířům ve schématu léčby pacientů s diabetes mellitus 2. typu. V posledních letech se objevují na trhu nové molekuly, které posunují léčbu bazálním inzulínem kvalitativně o etáž výše. Vyvíjeny jsou nové typy bazálních inzulínů, s ještě výhodnějšími vlastnostmi. Klíčová slova diabetes mellitus 2. typu • léčba inzulínem • bazální inzulín Vzápětí po objevu inzulínu a jeho uvedení do praxe se stala léčba inzulínem základním kamenem léčby pacientů s diabetes mellitus 1. i 2. typu. Zatímco u diabetiků 1. typu je cílem inzulinoterapie napodobení fyziologické sekrece inzulínu, u diabetiků 2. typu je situace odlišná. Perorální antidiabetika (především metformin či glitazony) zajistí snížení inzulínové rezistence, úkolem inzulínu v léčbě je především (při relativně insuficientní sekreci inzulínu z B-buněk pankreatu) tlumit jaterní glykogenolýzu, glukoneogenezi a ketogenezi, což je optimálním úkolem právě pro bazální inzulín. Aplikace bazálního inzulínu tak může významně přispět ke zlepšení metabolické kompenzace diabetických pacientů tím, že vede ke snížení hodnoty lačné glykémie a „posazení“ celodenního glykemického profilu o etáž níže (Obr. 1). Z tohoto důvodu se ne neoprávněně zdá, že hitem začátku 21. století je příchod celé řady nových bazálních inzulínů. Zatímco po dlouhou dobu do konce 20. století byly používány NPH inzul