Počátky dentální hygieny sahají do období 5. stol. př. n. l., kdy stomatologické zákroky vykonávali lékaři. První záznamy hovoří o egyptském doktorovi zubů jménem Hesi-Re, který žil a působil 3000 let př. n. l. Antropologické expedice v Mezopotámii našly kromě prehistorických lebek i relikvie, které svědčí o jejich použití při dentální péči. Byly to zejména malé nůžky, pinzety a párátka. Při zkoumání ústní dutiny se odkryl vysoký počet zubních kazů, resorpce alveolární kosti, periapikálních nálezů a retinovaných zubů. Nejstarší psané dokumenty o zubech se našly v pozůstatcích sumerské civilizace na Středním východě. Dokumentují způsob péče lidí o jejich zuby.
O tisíc let později, v období řecké a římské říše, vycházelo zubní lékařství ze spojení víry a magie. Asklépios (1193–1164 př. n. l.), starověký bůh medicíny a uzdravování, doporučoval čištění zubů a úst, a proto jej mnozí považují za „původce dentální hygieny“. Ani řecký lékař Hippokrates (460–377 př. n. l.) nezanedbával ústní dutinu. Zapáchající ženská ústa, černé a nezdravé dásně doporučoval léčit směsí ze spálené hlavy zajíce a tří myší, vnitřností dvou z nich, přidáním bílého prášku (pravděpodobně měl na mysli křídu).
Touto směsí se měly zuby i vnitřek úst potřít a potom vypláchnout vodou. Výsledkem měly být čisté zuby a sladký dech. Aristoteles k čištění zubů přidal „škrabku“, která byla podobná dnes používaným. Prvním zubním kartáčkem byla palička ze stromu Salvadora persica (strom zubního kartáčku), která se na několik hodin namočila do vody. Přírodní vlákna změkla a používala se k čištění zubů a uvolnění mezizubních nánosů. Paličku můžeme charakterizovat jako předchůdce dnešního jednosvazkového kartáčku.
Z období středověku se zachovalo jen velmi málo literatury. Písemné zmínky pocházejí z roku 500 až 1500 n. l. Albucasis (936–1013 n. l.), uznávaný chirurg působící ve Španělsku, byl autorem teorie vzniku zubního kamene. Doporučoval důkladné čištění zubů se sadou 14 škrabek, které sám zhotovil. Přesně popsal postup při odstranění zubních nánosů. Odůvodnil použití škrabek různých druhů a velikostí. Zároveň uvádí, že škrabání je třeba opakovat, dokud se neodstraní všechna špína ze zubů.
Další zmínka o ústní hygieně se objevila ve spisech Johanese Arancula (1412–1484), ve kterých vyjmenoval pravidla dodržování ústní hygieny, která se i dnes považují za základ prevence onemocnění zubů a dásní. I současní dentální hygienisté souhlasí s jeho doporučením vyhýbat se sladkostem, horkým a studeným jídlům, ale zejména s čištěním zubů ráno a před spaním.
Dentální vzdělávání
Na začátku 19. století byli průkopníci v zubním lékařství přesvědčeni o tom, že zubní lékařství vyžaduje i znalosti z anatomie, patologie a fyziologie. Věřili, že způsob získávání vědomostí – vyučení se (práce a učení přímo v ordinaci preceptora – učitele/lékaře), není efektivní, protože jedna osoba nemůže učit všechny přírodní vědy a současně školit v oblasti využívání zubolékařské techniky. Tento rostoucí problém vedl k založení prvních dentálních vzdělávacích programů.
Na začátku 19. století měly nově vzniklé vzdělávací programy problém uchytit se. Na jedné straně tu byli „vyučení“ zubní lékaři, kteří očekávali vyšší postavení ve společnosti, a s tím související výhody, na druhé straně odmítání zubního lékařství jako samostatného medicínského vědního oboru. V tomto období byla medicína jednoznačně považována za uzdravovací profesi a mnozí věřili, že zubní lékařství by mělo patřit k ní.
V roce 1986 prošel v Coloradu zákon dovolující dentálním hygienikům poskytovat většinu svých služeb bez dozoru zubních lékařů. Existovalo mnoho zodpovědných dentálních hygieniků, kteří měli své vlastní ordinace a moderní přístroje, aby mohli poskytovat kvalitní dentálněhygienickou péči, i když zákon jim nedovoloval používat radiografii anebo lokální anestezii v nezávislých praxích bez dohledu zkušených zubních lékařů. Proto museli léčit své pacienty s parodontologickými onemocněními v ambulancích zubních lékařů. V těchto případech mohli vykonávat lokální anestezie, a dosáhnout tak bezbolestného ošetření a pozitivních terapeutických výsledků.
Tyto postupy upravily zákony o poskytování služeb dentálními hygieniky, které vstoupily v platnost i v jiných státech USA a v kanadských provinciích v roce 1990. Vzpomínané zákony o poskytování služeb měly různé dopady. Některé poskytovaly více nezávislých příležitostí pro dentální hygieniky, jiné začaly snižovat standardy ve vzdělávání dentálních hygieniků a umožnily dentálním asistentům poskytovat hygienické služby i na základě neformálního vzdělání.
Mezi lety 1987 až 1990 testoval výzkumný projekt v Kalifornii možnosti dentálních hygieniků, kteří pracovali nezávisle na dozoru zubních lékařů. Projekt narazil na mnoho překážek, ale zásadně dokumentoval vzdělávací požadavky. V roce 1998 vyústily zkušenosti z praxe do legislativního schválení pro absolventy Pilotního projektu zdraví lidí (Health Manpower Pilot Project) stát se registrovanými dentálními hygieniky v alternativní praxi (RDHAP). Všichni licencovaní dentální hygienici v Kalifornii mohou získat toto doplňující vzdělání, a dostat tak licenci RDHAP. V roce 2003 povolili praxi ve 40 státech, kdežto v roce 1993 tak učinilo jen 30 států. 18 států povolilo formu nekontrolovatelné praxe anebo alternativní praxe, které pro dentální hygieniky znamenají v konečném důsledku nižší kompetence pro výkon povolání.
Kolébkou dentální hygieny v Evropě bylo Švýcarsko a Nizozemsko se svým rozvinutým vzdělávacím systémem i v tomto směru. V současnosti se prohlubuje spolupráce s Hogeschool v Utrechtu a dalšími institucemi.
Studijní program Dentální hygiena na Slovensku
V současnosti se dentální hygiena v SR studuje na dvou středních odborných školách zdravotnických jako obor diplomovaný dentální hygienik a na jedné vysoké škole.
Obor diplomovaný dentální hygienik se studuje na Střední odborné škole zdravotnické ve Zvolenu a na Střední zdravotnické škole v Bratislavě jako dálkové studium. Studium trvá dva roky (čtyři semestry) a je určeno pro absolventy středních zdravotnických škol v oboru sestra (dětská, všeobecná, ženská sestra) a zubní technik.
Podmínkou pro přijetí ke studiu je minimálně roční praxe na stomatologickém pracovišti a splnění podmínek výběrového řízení, které si stanovuje škola samostatně. Při přijetí a po dobu celého studia musí být studující zaměstnaný na stomatologickém pracovišti. V průběhu studia musí student absolvovat praxi na určených stomatologických pracovištích. Student po absolvování získá titul DiS.
V nedávné minulosti se tento obor studoval i na Střední zdravotnické škole v Prešově. V roce 2002 po vzniku Fakulty zdravotnictví v rámci Prešovské univerzity se začalo uvažovat o možnosti poskytovat i tento typ studia v atraktivním a ojedinělém studijním programu Dentální hygiena.
V roce 2004, po více než dvouletých přípravách, se Dentální hygiena otevřela jako plně akreditovaný studijní program ve formě bakalářského studia. Studium trvá tři roky (6 semestrů) pro denní i pro externí formu za podmínek splnění odborné praxe potřebné pro získání odborné způsobilosti. Zpoplatněna je jen externí forma studia.
Po dobu studia student absolvuje kromě teoretických přednášek i klinická cvičení, která jsou neoddělitelnou součástí pro získání praxe a zručností. Na závěr šestého semestru ukončí studium státní zkouškou, součástí které je kromě obhajoby závěrečné bakalářské práce a teoretické zkoušky i zkouška praktická, kde předvede svou zručnost na pacientovi, o kterého se stará od jeho první návštěvy až po recall (kontrolu) v den státní zkoušky.
Prešovská Fakulta zdravotnictví pod vedením děkana fakulty, prof. PhDr. Anny Eliášové, Ph. D., a hlavního garanta studijního programu Dentální hygiena doc. MUDr. Evy Kovaľové, Ph. D., je v současnosti jedinou institucí v SR, která poskytuje dentálním hygienikům vzdělávání vysokoškolského typu. V České republice byl nedávno otevřen bakalářský studijní program Dentální hygienistka při 3. LF UK.
Ke zvýšení úrovně vzdělávání, a tím i následného poskytování služeb klientům přispěly také poznatky ze zahraničních stáží a konferencí, kterých se studenti Fakulty zdravotnictví Prešovské univerzity pravidelně zúčastňují v rámci studijních mobilit v ČR, Nizozemsku a Švýcarsku.
Na Slovensku obor dentální hygiena odborně a metodicky řídí Ministerstvo zdravotnictví SR ve spolupráci se Slovenskou komorou zubních lékařů, asistentů a Asociací dentálních hygieniků. MZ SR nejen řídí, ale i akredituje studijní obory na univerzitách.
Program Zdravý úsměv
Neoddělitelnou součástí vzdělávání budoucích dentálních hygieniků je i jejich aktivní účast na preventivních vzdělávacích programech realizovaných na Slovensku i v Čechách. Je začleněna do Klinických cvičení a podílí se i na celkovém hodnocení tohoto předmětu. Dominantním pro vzdělávání studentů na Fakultě zdravotnictví v Prešově je program Zdravý úsměv. Vznikl ve Švýcarsku v Curychu na Stomatologickém institutu. Prezidentem projektu je prof. dr. Marthaler.
Pomocí Česko-slovensko-švýcarské lékařské společnosti a vlády Švýcarska se tento projekt rozšířil na Slovensko a potom do ČR.
Vedoucím projektu pro Českou a Slovenskou republiku je dr. M. Čierny z Curychu, školitelem pro realizaci projektu v ČR a SR byla doc. MUDr. Eva Kovaľová, Ph. D., která vypracovala Dokument a vede projekt na Slovensku od roku 1997. Materiálové a finanční vybavení zajišťuje firma Gaba. Projekt Zdravý úsměv se zaměřuje na oblast vzdělávání a uplatňování nejnovějších poznatků vědy ve zdravotnictví a školství.
Projekt se realizuje ve školkách a na základních školách. Děti dostávají teoretické znalosti a praktické vědomosti v oblasti ústní hygieny, fluorizace, výživy, anatomie a vzniku onemocnění. Jsou opakovaně informovány o technice čištění zubů, učí se přiměřenou formou poznávat stavbu zubu, základy správné výživy pro zachovávání oralního zdraví a součástí setkání je i opakovaný nácvik správných technik a zručností při orální hygieně.
Starší děti se učí znát stavbu parodontu, aby dokázaly pochopit význam odstraňování bakteriálních povlaků, dostávají informace o čištění mezizubních prostor zubní nití atd.
Projekt tedy vede nenásilnou formou k počátkům zodpovědnosti za své zdraví, v tomto případě zdraví ústní dutiny. Děti vědí, že mít kaz znamená vlastní nedbalost, za kterou se platí nejen bolestí, ale i penězi.
Na Slovensku byl tento projekt hodnocen statistickou studií v průběhu pěti let. Výsledky studie ukázaly výrazný pokles kazivosti u dětí zařazených do projektu v porovnání se skupinou dětí, kde se projekt nerealizoval. „Generace dětí, u které se projekt realizoval, má výrazně sníženou kazivost, na rozdíl od dnešní generace dětí, kde kazivost výrazně stoupá a vývoj péče o chrup dětí a dorostu výrazně klesá.“ (Čarnoká, T., Kovaľová, E: Preventívna stomatológia. Prešov, Grafotlač 2006. s. 122–124)
Zubní hygiena se tedy v rámci Slovenské i České republiky etablovala jako samostatný zdravotnický obor zabývající se péčí o zdravou a nemocnou dutinu ústní v závislosti na individuálních potřebách jednotlivce nebo skupiny jednotlivců. Je charakteristická poskytováním komplexní péče při stomatologických onemocněních až po preventivní a edukační péči o stomatologického pacienta v každé věkové skupině. Vzdělávání a příprava budoucích dentálních hygieniků do praxe je proto nosným pilířem existence dentálněhygienické péče v celostátním měřítku jak na Slovensku, tak i v Čechách.
O autorovi: Prof. PhDr. Anna Eliášová, Ph. D., doc. MUDr. Eva Kovaľová, Ph. D., PhDr. Daniel Jordán, Bc. Marianna Vooková, Fakulta zdravotníctva Prešovskej univerzity v Prešove (jordan@unipo.sk)