SUMMARY
The author of the article addresses care of seniors in a region with one ogf the highest aging index in the Czech Republic. The clients of the facility are often immobile and therefore dependent on care provided by others. This care requires enough nursing staff and technical support which is not possible to assure without sufficient financing.
Demografický vývoj v ČR, stejně jako v dalších zemích, již delší dobu signalizuje stárnutí populace. Brněnská populace stárne „rychleji“ než populace zbytku republiky. Dokládají to rozdíly hladin indexu stáří (podíl počtu obyvatel starších šedesáti let a počtu obyvatel mladších 15 let) v Brně a celé ČR. Průměr indexu stáří v ČR odpovídal v roce 2004 hodnotě 94,0, zatímco v Brně převyšoval hodnotu 110.
S procesem rychlejšího stárnutí populace přímo souvisí stoupající výskyt demence u seniorů. Příčinou vzniku přibližně 50-70 % demencí je Alzheimerova choroba. Ve světě trpí touto chorobou zhruba 25 milionů lidí. V roce 2006 žilo v zemích Evropské unie celkem 5,4 milionu postižených Alzheimerovou chorobou nebo jiným onemocněním způsobujícím demenci. V důsledku stárnutí populace vzroste počet lidí postižených demencí na dvojnásobek v zemích západní Evropy a na trojnásobek v zemích Evropy východní (Pařížská deklarace, materiál Alzheimer Europe, překlad Holmerová, I.). Podle kvalifikovaných odhadů je u nás některou formou syndromu demence postiženo na 150 tisíc lidí. Vzhledem k fyziologickým a patofyziologickým procesům probíhajícím ve stáří tvoří skupina seniorů významného příjemce sociálních a zdravotních služeb.
Domov pokojného stáří Kamenná
Tento domov je pobytové zařízení sociálních služeb pro seniory provozované Oblastní charitou Brno. Jsme služba registrovaná podle zákona č. 108/2006 jako Domov pro seniory. Služby poskytujeme seniorům, jejichž soběstačnost v uspokojování základních životních potřeb je snížena a v důsledku toho jsou závislí na podpoře a pomoci jiné osoby. Velmi závislých uživatelů (z důvodu polymorbidity často spojené s imobilitou, inkontinencí a různým stupněm demence) je v našem domově většina. Kapacita domova je 43 lůžek. Také mezi zájemci o služby našeho zařízení převažují z velké části senioři vysoce či plně závislí na pomoci druhé osoby (těžká zdravotní postižení či různé stupně demence). Tito lidé, a zejména lidé trpící demencí, vyžadují specifický přístup pečovatele. Stejně tak ale vyžadují vhodně uspořádaný životní prostor, který jim zajišťuje bezpečí a snadnou orientaci. Stávající zařízení sociálních služeb pro seniory většinou nejsou primárně určena této skupině obyvatel, a proto jejich nároky nesplňují. Lidí s tímto onemocněním však přibývá a stávají se tak, stejně jako jejich rodinní příslušníci, významnou skupinou poptávající odbornou pomoc specializovaných zařízení. Péče o ně je nesmírně psychicky a fyzicky náročná, vyžaduje tedy velmi dobrou vybavenost pracovního týmu (počet, kvalifikace) i dobré technické zázemí.
Pohled do minulosti
Počátkem 20. století byl domov postaven jako nové sídlo „Dívčího útulku“, založeného a podporovaného charitativním „Spolkem pro péči o mládež na Moravě se sídlem v Brně“. Teprve v pozdějších letech se poskytované služby začaly orientovat na seniory. Původní architektonické pojetí bylo zaměřeno spíše na aktivity mladých, plně mobilních lidí a pro účely rezidenčního zařízení, které by mělo poskytovat zdravotně-sociální služby seniorům, byly dispozice budovy značně nevyhovující.
Diecézní charita Brno jej v rámci morální restituce na základě darovací smlouvy převzala od Magistrátu města Brna k 1. červenci 2000. Při převzetí měl domov kapacitu 45 míst. Pokoje byly dvouaž čtyřlůžkové a dva dokonce mnohalůžkové. V každém pokoji bylo umyvadlo, postel, noční stolek, skříň, stůl a židle. Na mnohalůžkové pokoje se však stůl a židle vešly až poté, co jsme snížili kapacitu o dvě lůžka. Koupelny a toalety byly na patrech společné. Objekt má tři podlaží: suterén, přízemí a první poschodí. V suterénu byly kanceláře, sklady, kuchyňka pro přípravu jídla, šatna pro personál, WC a sprcha personálu, kotelna a prádelna s mandlovnou. V přízemí se nacházely pokoje klientů, ošetřovna, toalety, koupelna a prostory sloužící jako společenská místnost, která však v té době byla určena pouze pro personál. V nadzemním podlaží byly opět pokoje klientů, koupelna, WC a jediná společenská místnost určená pro klienty. Její součástí byla i knihovna a televize.
Počáteční vize
Hned v počátku jsme věděli, jakým způsobem zde chceme služby poskytovat, co musíme změnit k lepšímu. Zároveň jsme věděli, že nejen služby, ale také celková atmosféra domova se bude muset zásadním způsobem změnit. Jako poslání našeho domova jsme si dali: Pracovníci domova provázejí seniory tímto životním obdobím a podporují běžný způsob jejich života. Kladou důraz na respektování lidské důstojnosti, na podporu vědomí vlastní hodnoty jedince a na zachování kvality života ve stáří.
Cesta
Vzhledem k našemu poslání se nabízely následující otázky: Je možné simulovat běžný způsob života na mnohalůžkovém pokoji, kde je životní prostor jednotlivce omezen na postel a noční stolek? Dá se považovat za běžné, že se o jedno WC dělí 19 lidí, že si člověk nemá kde uvařit kávu, když na ni má zrovna chuť? Je důstojné, když je imobilní člověk oblečen po celý den pouze v erárním pyžamovém kabátku jen proto, že trpí inkontinencí? Je to snad důvod pro to, aby nemohl mít vlastní oblečení? Není degradující, že se život seniora odehrává na lůžku, přestože existuje dostupná společenská místnost, která je však určena pouze pro personál? Můžeme život považovat za plnohodnotný v domově, kde se senior nemůže dostat ven, protože výtah je tak malý, že se do něj sotva vejde invalidní vozík?
Měli jsme hned jasno, že k odstranění lidských bariér a pochopení našeho poslání bude potřeba, aby se změnil dosavadní systém práce a myšlení pracovníků. Především pak u těch zaměstnanců, které jsme převzali s naučenými nevhodnými stereotypy práce. Lidské bytosti vyžadují jiný a mnohem citlivější přístup, než bylo v podobných zařízeních zvykem dříve. K úplnému odstranění stavebních bariér by bylo třeba vystavět celé zařízení znova od základů. V té době však nebylo toto řešení reálné. Bylo třeba naplánovat, co považujeme za důležité a možné udělat pro zlepšení životních podmínek našich klientů. Na úvod jsme si zmapovali, co máme, co nám chybí a co potřebujeme pro to, abychom mohli poskytovat služby v souladu s naším posláním. Sepsat seznam nebylo vůbec těžké. Největší překážkou na cestě k uskutečnění našich plánů bylo zajištění dostatečných finančních prostředků, což je také problém současnosti a velmi pravděpodobně i budoucnosti. Jako nezisková organizace nejsme schopni investiční akce většího rozsahu financovat sami. Jedinou možností, jak dané záměry uskutečnit, je získat finanční podporu od státu, samosprávy, nadací, z veřejných sbírek, různých fondů a od soukromých dárců.
Co se podařilo?
Díky tomu, že jsme měli jasnou vizi a stanovené cíle, se nám podařilo mnohé úpravy realizovat. Ostatně můžete posoudit sami: v průběhu osmi let jsme postupně doplnili vybavení domova novými spotřebiči, nábytkem, kvalitními polohovacími lůžky, nočními stolky, křesly pro imobilní klienty a dalšími nezbytnými pomůckami. Vždy klademe důraz na účelnost, bezpečnost a vytvoření rodinné, domácí atmosféry. Využíváme k tomu bytové doplňky, barevné kombinace, dřevěný nábytek apod. Pořídili jsme signalizační a komunikační zařízení pro klienty, myčku podložních mís a zvedák pro imobilní osoby. Všechna zařízení odpovídají požadavkům moderní rezidenční péče a jejich používání významně zvýšilo kvalitu poskytované péče, osobní komfort a pocit jistoty uživatelů naší služby. Moderní vybavení a zlepšení životních podmínek v našem zařízení usnadňuje i náročnou ošetřovatelskou péči. Namísto nevyhovujícího osobního výtahu jsme instalovali praktičtější lehátkový. Provedli jsme velké množství oprav. Rekonstruovány byly okapy, příjezdová cesta, oplocení, vstupní schodiště. Úprava povrchu komunikace na dvoře musela být přizpůsobena potřebám klientů, neboť stávající povrch znesnadňoval pohyb pro osoby používající chodítka a ztěžoval převoz lůžkovin z prádelny. Vyměněna byla také veškerá okna, některé dveře v objektu a podlahové krytiny. Rekonstruována a zmodernizována byla i kotelna a proběhla výměna kotlů na ústřední vytápění. Realizovali jsme 1. etapu parkových úprav v areálu. Protože nejsme uzavřené zařízení a poskytujeme služby i klientům trpícím demencí, instalovali jsme i novou elektronickou vstupní bránu a branku. Tím jsme docílili zvýšení bezpečnosti těchto klientů, aniž bychom je omezovali v pohybu. Abychom podpořili soběstačnost našich klientů, zavedli jsme do společenské místnosti v prvním poschodí vodu, umístili zde kuchyňskou linku, myčku na nádobí, lednici a rychlovarnou konvici. Z půdy jsme vybudovali nový dvoulůžkový pokoj a rozšířili dva stávající pokoje o půdní prostory, takže se sem vešla i vestavba nového hygienického zařízení (WC, sprchový kout, umyvadlo). Výsledkem těchto úprav bylo rozšíření osobního prostoru uživatelů, a tedy i komfortnější bydlení. V prostorách prádelny jsme vybudovali kulturně terapeutickou místnost. Prádelnu jsme umístili do jedné z technických budov ve dvorním traktu, kterou jsme pro tento účel zrekonstruovali. Nový provoz prádelny nyní vyhovuje současným legislativním požadavkům. Při té příležitosti jsme v tomto objektu vytvořili i kancelář pro účetní a provozáře. K celé akci jsme přistoupili proto, že dvě společenské místnosti prostorově ani provozně nevyhovovaly. Byly plně využívány ke stravování, k setkávání se spolubydlícími a návštěvami, k aktivizaci, sledování televize, k duchovním programům, oslavám či kulturním akcím. Zřízení nové místnosti nám pomohlo rozšířit výše zmiňované aktivity, podpořit vznik klubů pro klienty se stejnými zájmy, kteří zde mohou pravidelně provozovat zvolené aktivity. Větší prostory umožnily méně mobilním klientům podílet se alespoň pasivní formou na skupinových aktivitách a posílit tak vlastní pocit sounáležitosti s ostatními. Tato místnost umožňuje především klientům z mnohalůžkových pokojů, aby se dokázali odpoutat od míst, ve kterých je jejich životní prostor omezen jen na lůžko a noční stolek. Místnost je taktéž vybavena kuchyňskou linkou s troubou a varnou deskou, myčkou na nádobí, mikrovlnnou troubou a rychlovarnou konvicí. Toto vybavení nám umožňuje plnohodnotně využívat kuchyni podobně jako v domácím prostředí. Je zde i koutek vybavený rehabilitačním lehátkem a ribstolem, což zde umožňuje praktikovat rehabilitační a kondiční cvičení. Místnost je dále využívána pro porady a vzdělávání pracovního týmu.
Přetrvávající nedostatky
Navzdory nákladným rekonstrukcím, které trvaly plných osm let, stále nesplňuje stavební řešení budovy požadavky na kvalitní a důstojné bydlení. Mnohalůžkové pokoje jsou v dnešní době již naprosto nepřijatelné, stejně jako společné WC a koupelna pro více lidí. Nedostatečné prostorové dispozice pokojů představují velký problém pro uživatele. Nelze je přiměřeně vybavit nábytkem (skříně, stoly, židle, křesla), a tak životní prostor mnoha klientů stále tvoří pouze postel a noční stolek. V takových podmínkách však není možné seniorům zajistit potřebnou míru soukromí ani plně využívat rehabilitační a kompenzační pomůcky. Vnitřní dveře jsou úzké a v případě imobilních pacientů zde nelze projet lůžkem. Část pokojů v prvním poschodí má velmi vysoko osazená okna, a tak osoby průměrného vzrůstu špatně vidí ven. Chybějí skladovací prostory pro zdravotnický materiál, lůžkoviny a pomůcky potřebné pro péči o klienty (zvedáky, rehabilitační pomůcky apod.). Tepelná izolace sendvičových konstrukcí v prvním poschodí je nevyhovující. Místnosti lze hůře vytápět, takže se navyšují náklady na zajištění tepelného komfortu, který je pro osoby vysokého věku nezbytný. Průměrný věk našich obyvatel je 84 let.
Satisfakce
Zařízení má však i přes uvedené nedostatky rodinný charakter, což je jeho velkou výhodou. Naplňuje tak požadavek koncepce moderní sociální péče, která klade důraz na individuální přístup ke klientům. Náš domov v tomto směru představuje žádanou alternativu k anonymním rezidenčním zařízením s velkou kapacitou. Díky kvalitnímu pracovnímu týmu, který vykonává ošetřovatelskou činnost s podporou nejnovějších metod práce, poskytujeme služby na čím dál vyšší odborné úrovni. Klademe důraz na holistické pojetí péče o seniory, osobní přístup a respektování jedinečnosti a důstojnosti každého klienta. Zajišťujeme takovou úroveň podpory a péče, která směřuje k zachování autonomie i plně závislých klientů. Vycházíme vždy z individuálních potřeb klienta. Seniory se snažíme co nejvíce zapojovat do aktivit běžného života (všední denní činnosti, pracovní činnosti, aktivity volného času). Dbáme na to, aby nabízené aktivity:
* byly cílené, vycházely z potřeb jednotlivců, * byly smysluplné, odrážely zájmy a cíle klienta, * byly dobrovolné a podněcovaly aktivní zapojení jedince, * vedly ke zlepšení či udržení aktivit každodenního života, * odpovídaly věku a schopnostem jedince, byly sociálně přiměřené, * přinášely uspokojení a radost.
Využíváme skupinové péče, k čemuž nám velmi pomáhá zmiňovaná víceúčelová místnost, kterou se nám podařilo vybudovat. Život ve skupině znamená omezení bariér a strachu z překážek, a velmi se nám osvědčil především u seniorů trpících demencí.
Co plánujeme
Díky celému procesu zkvalitňování služby, jímž jsme prošli během osmi let, jsme došli k závěru, že jedinou správnou a nevyhnutelnou cestou k humanizaci bydlení našich klientů je získání nového objektu pro naše služby nebo vybudování přístavby ke stávajícímu, který by poté prošel rekonstrukcí.
V současné době pracujeme na projektu Přístavba Domova pokojného stáří Kamenná. Jde o přístavbu nového křídla budovy domova, která bude zohledňovat všechny požadavky na kvalitní rezidenční zařízení pro seniory postižené demencí. Základním cílem projektu je zvýšit životní úroveň obyvatel domova. K tomu dospějeme rozšířením zařízení a vytvořením důstojných podmínek pro bydlení a život. Projekt počítá s výstavbou nového křídla budovy, architektonicky uzpůsobeného zejména pro poskytování sociálních služeb jedné z nejpotřebnějších skupin seniorů, tj. lidem trpícím Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence. Přínos projektu bude zejména ve zvýšení komfortu bydlení a služeb ze současného nevyhovujícího stavu na minimální daný standard pro tuto oblast, zvýšení kapacity ze současných 43 na 48 lůžek, rozšíření a zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb.
Jedinečnosti naší služby dosáhneme vnitřním uspořádáním nových prostor, které chceme koncipovat jako samostatné obytné buňky pro více obyvatel a budou se co nejvíce přibližovat domácímu prostředí. Smyslem je proměnit institucionální bydlení v bydlení rodinného typu, jež co nejvíce přiblíží seniory se závažným zdravotním postižením a speciálními potřebami „normálnímu životu“. Naše služba respektuje individuální přístup ke každému jedinci na základě poznání jeho potřeb, které vychází z prvků biografie klienta. S pomocí těchto informací a ve vhodném prostředí budeme moci seniory lépe podporovat v soběstačnosti a nezávislosti především v běžných denních aktivitách. Budou mít zajištěno soukromí a intimitu a zároveň prostory, kde se budou moci setkávat ke společným aktivitám, pro něž se sami rozhodnou. Vnitřní členění na obytné buňky zajistí seniorům větší pocit bezpečí a jistoty a zároveň bude možné prohlubovat důvěrné mezilidské vztahy mezi klienty, personálem a rodinou. Klienti, jejichž nemoc postupně progreduje až do terminálního stadia, jež je často charakterizováno nesoběstačností a absolutní závislostí na cizí pomoci, budou mít zajištěnou důstojnou péči.
Jak by měly nové prostory vypadat?
Každá obytná jednotka by měla pojmout skupinu dvanácti až patnácti lidí. Ve středu stojí obytná kuchyně s místem na domácí i terapeutické vaření a pobytová místnost. Kuchyně by měla být vidět už z chodby. Zvenku kuchyňské linky by byla připojena pracovní deska, u které mohou být klienti v přímém kontaktu se zaměstnanci a pomáhat při přípravě pokrmů. Obytná zóna bude nabízet různý sedací nábytek a prostor pro činnosti podle
specifických potřeb skupiny. Z obytného středu povedou krátké chodby, ve kterých budou umístěny pokoje. Obslužné místnosti (sklady, místnosti pro zaměstnance, centrální sesterna, ošetřovny apod.) by byly umístěny mimo. Inspirovali jsme se zkušeností nadnárodní sítě organizací Salmon Group, s nimiž jsme se seznámili prostřednictvím projektu PHARE Diakonie ČCE a německým modelem společného bydlení. Díky PhDr. Evě Procházkové jsme navštívili nově vybudovaný domov v rakouském Badenu, který byl navržen právě pro skupinové bydlení seniorů.
Závěrem pár slov, jak jsme na tom?
Nezbytnou podmínkou pro realizaci tohoto projektu je schválení změny územního plánu města Brna, bezúplatný převod pozemku od Statutárního města Brna na DCHB (nebo alespoň souhlas se stavbou), zpracování architektonické studie, následně projektu pro realizaci stavby a v neposlední řadě získání potřebného množství finančních prostředků. Náš záměr je jednou z priorit ve schváleném Komunitním plánu sociálních služeb města Brna do roku 2009, na jehož tvorbě jsme se aktivně podíleli. Pro svůj záměr jsme také zpracovali zjednodušenou studii proveditelnosti a žádali o zařazení do Integrovaného plánu rozvoje města Brna. Bohužel však náš projekt nebyl rozhodnutím zastupitelstva města Brna zařazen mezi podpořené projekty.
Přesto věříme, že se nám náš projekt podaří realizovat.
Mgr. Jana Kopecká, Diecézní charita Brno - Oblastní charita Brno (jana.kopecka@caritas.cz)