Každoročně si otrava oxidem uhelnatým vyžádá v Česku přes stovku obětí. Zvýšit povědomí o možných zdrojích úniku oxidu uhelnatého a varovat před jeho nebezpečím má celoevropská osvětová kampaň.
Alespoň jedno zařízení na fosilní paliva mají doma tři čtvrtiny lidí, zjistil průzkum. Odhalil také, že jen tři procenta dotázaných chrání svou domácnost detektorem úniku oxidu uhelnatého.
Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, který vzniká při nedokonalém spalování plynu, dřeva, topného oleje či uhlí. Riziko je ve starších domech i novostavbách, nejčastěji jsou lidé vystaveni riziku otravy ve spánku. Velké riziko je z karem v koupelnách.
V Praze je podle dlouholetého záchranáře a bývalého ředitele pražské záchranky Zdeňka Schwarze ročně kolem 60 otrav, z nich do pěti smrtelných. Situaci při otravě přirovnal k tomu, že v organismu jezdí vláček, který vozí na sedátkách k jednotlivým buňkám kyslík. „V případě otravy oxidem uhelnatým jsou sedátka obsazena karboxyhemoglobinem, takže se tam kyslík už nedostane,“ popsal. Buňky bez zásobení kyslíkem odumírají, nejrychleji mozkové, poškození organismu je rychlé, nevratné a pomoc je téměř marná.
Prevence podle něj spočívá v revizi všech plynových spotřebičů v domácnosti, důležité je i větrání a pravidelná revize komínů. „Přesto se člověk otrávit může, zejména ve dnech inverze, kdy jsou mlhy, tlak sedí na komínu jako čepice. Nebo v létě ve vedrech, kdy jsou problémy s dobrým odtahem z komínů, zplodiny je ucpávají a hromadí se v místnosti.
Otravu na sobě člověk nepozná. Dokonce se podle Schwarze popisují stavy, že lidé pociťují při otravě euforii. Leží ve vaně, je jim příjemně, pomalu usnou, protože se nedusí. Někdy pociťují malátnost, závrať a bolest hlavy, ale často to přičítají únavě a nevyspání a na otravu nepomyslí.
„Pakliže najdeme někoho takového, tak v první řadě musíme chránit sebe,“ varoval Schwarz. Prvním krokem je otevřít okna a prostor vyvětrat, případně zavolat záchranku. Záchranáři podají otrávenému kyslík, problém je ale v tom, že se nedostane k zasaženým buňkám. Používá se tedy baroterapie, kdy se kyslík podává pod tlakem, a další metody.