Nejvyšší koncentrace chlorofylu se nachází v zelené zelenině. E140 dodává potravinám zelenou barvu

Co je E140?

Pod označením E140 se skrývají chlorofyly a chlorofyliny. Chlorofyl je přírodní pigment, který je přítomný v rostlinách a může za jejich zelené zbarvení. Významnou roli plní ve fotosyntéze, rostliny díky němu dokáží absorbovat energii ze světla. Ve stravě ho lze čerpat hlavně ze zelené zeleniny, přičemž se tvrdí, že čím je zelenina zelenější, tím vyšší podíl chlorofylu se v ní nachází. Kromě toho vykazuje chlorofyl antioxidační vlastnosti, ačkoli nedosahují takové síly jako u vitamínu C a E. 

V potravinářství bylo E140 uznáno Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin jakožto bezpečné aditivum a může se přidávat do potravin bez omezení. Bez obav ho mohou konzumovat i děti, čemuž přisvědčuje i MUDr. Daniel Petr: „Jelikož je chlorofyl běžnou součástí naší stravy (vyskytuje se ve špenátu, brokolici nebo některých luštěninách), nepředpokládá se, že by mohl způsobovat nějaké zdravotní obtíže u dětí.“

Nelze ho však použít jakožto chemické látky samostatně. Uplatňuje se coby barvivo rozpustné ve vodě, které se cení pro svůj přírodní původ a možné zdravotní přínosy. Hlavními zdroji chlorofylu pro průmyslovou extrakci E140 jsou přitom řasy, špenát, kopřiva a další listová zelenina. [1, 2, 3]

Chemické vlastnosti

Chlorofyl je zelené barvivo fungující jako fotoreceptor. Jde o pigment pohlcující světelnou energii a účastnící se fotosyntézy. Tento pigment se vyskytuje v buněčných organelách nazývaných chloroplasty, v nichž probíhá fotosyntéza. V chloroplastu je chlorofyl konkrétně přítomen v thylakoidech. Chloroplasty se obvykle nacházejí podél stěn mezofylu, což jim dovoluje přijímat optimální množství slunečního světla. Je známo několik typů chlorofylu, a to:

• Chlorofyl a: obsahují ho všechny vyšší rostliny a některé řasy či sinice. Jedná se o nejvýznamnější pigment účastnící se fotosyntézy, který vykazuje silnou absorpční rychlost. Je schopen absorbovat fialovomodré a oranžovočervené světlo, přičemž odráží světlo modrozelené. 
• Chlorofyl b: nalézá se v zelených rostlinách včetně řas. Pokládá se za doplňkový pigment napomáhající chlorofylu a, který odráží žlutozelené světlo. 
• Chlorofyl c: bývá součástí zejména mořských řas, jmenovitě hnědých řas, obrněnek, ale i rozsivek. Jde o poněkud neobvyklý chlorofylový pigment sestávající z porfyrinového kruhu. Chemické složení a míra absorpce se však odvíjí od konkrétního podtypu. 
• Chlorofyl d: se vyskytuje pouze u červených řas a sinic, které obývají hluboké vody, kvůli čemuž k fotosyntéze užívají červeného světla. 
• Chlorofyl e: jde o vzácný pigment, který je přítomen v některých zlatých řasách, například byl zaznamenán u žlutozelených řas.
• Chlorofyl f: jedná se o poměrně nedávno objevený pigment, který je schopen absorbovat infračervené světlo. Umožňuje tedy pohlcovat světlo o vlnové délce nad viditelným rozsahem. 

Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, proč se nám listy zdají jako zelené, je to z toho důvodu, že chlorofyl zelené světlo neabsorbuje, ale nechá ho odrazit se zpět, zachycuje pouze světelnou energii červené a modré vlnové délky. Jedná se přitom o poněkud nestabilní barvivo, které bývá náchylné k vyblednutí.

Chemický vzorec chlorofylu je C55H72O5N4Mg. Jedná se o derivát porfyrinu konjugovaný s hořečnatým iontem. Co se týče chemické struktury chlorofylu, ve středu se nachází atom hořčíku, kolem nějž se seskupují 4 atomy dusíku, dále na ně navazuje pyrrolová kruhová struktura se 4 uhlíky a dusíkem a obsahuje také uhlovodíkový konec.

Chlorofyl se extrahuje pomocí alkoholu nebo acetonu z kopřiv, trávy, vojtěšky či jiného rostlinného materiálu. Pokud jde o složení chlorofylu, mezi hlavní barevné látky patří feofytiny a hořečnaté chlorofyly, extrahovaný produkt bez rozpouštědla pak disponuje dalšími pigmenty, jako jsou karotenoidy či tuky, oleje nebo vosky, které pocházejí ze zdrojového materiálu. 

U chlorofylu je možné docílit i tmavých a olivově zelených odstínů, což závisí na obsahu hořčíku a mědi. Komerčně extrahovaný chlorofyl zpravidla disponuje navíc nečistotami rostlinného materiálu, čistou formu je totiž velmi obtížné získat. [4, 5, 6, 7, 8, 9]

Použití E140 v potravinářství

V potravinářství se přídatné látky E140 užívá k posílení či obnovení zelené barvy produktů, o niž mohly při zpracování přijít. To může být případ konzervovaného hrášku nebo mátových bonbonů. V rámci tohoto potravinářského aditiva existují dvě její specifičtější formy, a to E140(i) označující chlorofyly a E140(ii) odkazující k chlorofylinům. 

Zákazníci chlorofyly jakožto přírodní barvivo upřednostňují před syntetickými barvivy. Ty se totiž na rozdíl od těch syntetických pojí se zdraví prospěšnými účinky. Dle studií působí chlorofyl protizánětlivě a zároveň jakožto antioxidant a antimutagen. Dále může přispívat k detoxikačním procesům v játrech a při lokálním použití urychlovat hojení ran. Několik studií navíc naznačilo, že by pravděpodobně mohl mít vliv i na karcinogeny, na něž by se měl být schopný vázat a omezit jejich škodlivé účinky. 

Potraviny obsahující E140

Potravinářské aditivum E140 se může objevit v těchto potravinách, které obohacuje o zelenou barvu:

• sladkosti a žvýkačky (mátové bonbony, želé),
• sportovní a energetické nápoje nebo džusy,
• zmrzlina, jogurty a sýry,
• tuky a oleje,
• zelený čaj,
• pekařské výrobky (chléb či dorty),
• nakládaná zelenina (okurky, olivy) či zelené ovoce (zelené hrozny, kiwi), 
• polévky a omáčky. 

Vysoký podíl chlorofylu se nachází v potravinách zelených uvnitř i na povrchu, jedná se například o spirulinu, brokolici, chřest, špenát, petržel, chlorellu, matchu, alfalfu či pšeničnou trávu. Dostatek chlorofylu však obsahují i zelené fazolky, pórek, koriandr, konopná semínka, pistácie, hrášek, bazalka, kapusta či řeřicha setá. Nejvhodnější je přitom konzumovat zeleninu syrovou či uvařenou v páře, čímž si zajistíte maximální možný příjem chlorofylu. Vyhnout byste se naopak měli převaření. [10, 11, 12, 13, 14, 15]

Jaké má chlorofyl účinky na zdraví?

Chlorofyl je znám pro své léčivé účinky. Bylo prokázáno, že přispívá k rychlejšímu hojení ran. Údajně je schopen redukovat i jejich nepříjemný zápach, i když názory na tuto věc se rozchází a bylo by třeba dalšího výzkumu. 

Kromě toho se může lokálně aplikovat na aknózní pokožku za účelem snížit výskyt akné. Zdá se také, že by mohl zmírňovat známky stárnutí kůže zaviněného fotosenzitivitou. MUDr. Daniel Petr k tomu dodává: „Chlorofyl je antioxidantem, díky tomu zmírňuje známky stárnutí. Má i antibakteriální účinky, proto může pomoci i s akné.“

Jakožto doplněk stravy bývá chlorofyl dostupný v různých formách, coby tekutý chlorofyl mívá formu nápoje, ale vyskytuje se i v tabletách a prášku, přičemž všechny jeho podoby jsou určeny k perorálnímu užití. U většiny doplňků bývá chlorofyl obsažen ve formě chlorofylinu, tedy v jeho syntetické podobě obsahující často i měď. 

Jedná se o ve vodě dobře rozpustný derivát chlorofylu, který se používá proto, že by se měl v těle lépe vstřebávat oproti jiným formám chlorofylu. Sice nejsou známy žádné případy toxicity chlorofylinu v nízkých dávkách, to však neplatí při vysokých dávkách, kdy může být jedovatý. U těchto doplňků stravy navíc není dostatek důkazů o jejich účinnosti a vždy by se o jejich užití měl dotyčný poradit s lékařem. Těhotným ženám se pak doporučuje těmto produktům pro jistotu úplně vyhnout.

Co se týče chlorofylinu přijatého ve vyšších dávkách, vyskytly se po něm u některých lidí mírné zdravotní potíže, nežádoucí účinky chlorofylu však zjištěny nebyly. Mezi možné potíže vyvolané chlorofylinem se řadí průjem, křeče v břiše, mírné svědění či pálení v ranách v případě lokální aplikace, dále změna barvy jazyka nebo zeleně zbarvená moč či stolice.  

Některé studie dále naznačují, že by chlorofyl (např. šťáva z pšeničné trávy) mohl příznivě působit na zvládání příznaků anémie, jako je únava a nedostatek energie. Nejspíše hraje roli to, že je strukturně podobný hemoglobinu. Chlorofyl se dává do souvislosti i s rakovinou jater vyvolanou aflatoxiny, které by měl pomoci eliminovat. 

Na základě jednoho výzkumu se například zjistilo, že při užívání 100mg dávek chlorofylinu 3× denně po dobu 4 měsíců se poškození DNA aflatoxiny redukovalo až o 55 %. Lze z toho vyvodit, že konzumace zelené zeleniny by tedy mohla působit preventivně proti vzniku rakoviny. 

Tím však výčet účinků chlorofylu nekončí, přispívá i k regulaci vysoké hladiny cholesterolu, při hubnutí, zácpě, artritidě, problémech s trávením či hormonální nerovnováze. Jeho vliv na hormonální nerovnováhu objasňuje MUDr. Daniel Petr: „Chlorofyl a chlorofyliny jsou antioxidanty – omezují aktivitu kyslíkových radikálů a tím podporují zdraví endokrinních žláz, které hormony vyrábějí. Dle některých zdrojů navíc chlorofyl dokáže vyrovnávat hladiny hormonů štítné žlázy.“ [16, 17, 18, 19, 20]

Další využití chlorofylu

Jako zeleného barviva se ho nepoužívá pouze v potravinářství, ale ze stejného důvodu si ho cení v kosmetice, obarvuje například mýdla. Fytofol obsažený v chlorofylu je pak spojován se zklidňujícími a hojivými účinky, které má na pokožku. Jde o alkohol, který se uplatňuje při syntéze vitamínů E a K1. Dokonce byl využit coby antidetonační přísada do benzinu. Podle některých studií vykazuje chlorofyl také mírný dezodorační účinek a nejspíše proto je přidáván do některých deodorantů a ústních vod. [21, 22, 23]

Zdroje: infocons.org, food-detektiv.de, ivyroses.com, decode.ipb.pt, wotzinurfood.com, iacmcolor.org, byjus.com, chemicalbook.com, pubchem.ncbi.nlm.nih.gov, medicinenet.com, medicalnewstoday.com, healthline.com, webmd.com, acs.org, health.com