Editorial

Nikdy jsem se nechtěla věnovat politice (jako novinář) a vždy jsem tvrdila, že se v politických vodách příliš neorientuji… Za tím si ve své podstatě stále stojím, ale s lety zjišťuji, že člověk nemůže životem jen tak proplouvat a od některých věcí se hrdinně či zbaběle distancovat. Měl by mít alespoň povědomost! Navíc politika chtě nechtě ovlivňuje všechny oblasti života, zdravotnictví samozřejmě nevyjímaje. Apolitická témata aby člověk pohledal, proto mne napadá změnit rčení „za vším hledej ženu“ na realističtější „za vším hledej politiku“ nebo „kam čert nemůže, nastrčí Káču“ na „kam čert nemůže, nastrčí politika“. S politikou vstáváme, s politikou uléháme, ze zpráv zaútočí při každém otevření internetu a v předvolebním období si neodpočinete ani při jízdě autem, big- a megaboardy podél cest obsadily předvolební sliby a slogany… Asi pouze naivní jedinec by předpokládal, že většina populace pečlivě projde volební programy jednotlivých stran, zamyslí se nad jejich body, porovná je s protikandidátskými prohlášeními a teprve poté se opravdu uvážlivě rozhodne, čí volební lístek vloží do urny. Nestane se tak, a to dílem celospolečenské znechucenosti stavem věci, dílem zkušeností z voleb minulých (vždyť to přece známe, „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“ a… pak je všechno trochu nebo hodně jinak). A to je velká chyba! Politické osobnosti nám sice prezentují jednou tu stranu, příště druhou, novou, kterou po neúspěšném tažení českou politikou založily, házejí špínu jedna na dr