Editorial

S lehkou parafrází literárního kritika můžeme nově konstatovat: „Tak máme dalšího ministra, paní Müllerová…“ Nebo ještě doslovněji ústy jiného: „Král je mrtev! Ať žije král!“ Ano, máme novou vládu a s ní i nového ministra zdravotnictví. Tolik fakta posledních dní, co k tomu vedlo, víme, a co bude následovat, uvidíme! Dnes zatím můžeme novému panu ministrovi pouze popřát hodně sil, nervů, energie, odvahy a zarputilosti dostát svým cílům, ideálům a slibům, a to jak těm vysloveným, tak i těm, které z jeho úst ještě uslyšíme. Nebude to mít totiž vůbec lehké, stejně tak jako to neměli od začátku snadné ani jeho předchůdci, protože křeslo ministra zdravotnictví je horké, a to nejen u nás. Když už zmiňujeme předchůdce, napadá mne, kolik jsem jich od roku 2005, kdy já sedím na podstatně méně exponované židli šéfredaktorky jednoho z domácích časopisů pro nelékaře, zažila. Sedm! Měli své cíle, své manažerské posedlosti, své často opakované mantry… Jakou bude prosazovat a kam se bude ubírat zdravotnictví po právě nově nastoupivším ministrovi Němečkovi? Ministryně Emmerová měla zaklínadlo „zdravotní knížka“, doktor Rath oddlužil fakultní nemocnice, nařídil zvednout platy, zvýšil platby za státní pojištěnce. Ministr Julínek proslul zavedením poplatků! Šel do řešení problémů čelem a sklidil pochvalu i nemalou kritiku. Inženýrka architektka Filipiová nezískala svůj titul na vysoké škole ekonomické, ale na ČVUT. Nic proti, šance měla, a jak sama říkala „viděla a posuzovala zdravotnictví