Endometrióza – onemocnění s nejasným původem

Endometrióza byla poprvé popsána profesorem C. Rokitanskym, rodákem z Hradce Králové, v roce 1860. Tehdy použil název cystosarcoma adenoids uterinum. Slovo endometrióza použil poprvé J. A. Sampson, který v roce 1927 formuloval teorii vzniku endometriózy, tzv. implantační teorii. Postupně následovaly další doplňující teorie. Endometrióza je benigní, estrogen-dependentní progresivní onemocnění. Jde o ložiska funkčních endometriálních žláz, která jsou přítomna mimo děložní dutinu. I přes velký zájem o toto onemocnění vedou často jak teoretické, tak i klinické poznatky k protichůdným názorům i nejasnostem v etiologii, diagnostice a léčbě. Převažují důkazy, že jde o multifaktoriální onemocnění ovlivněné genetickými, imunologickými, hormonálními a anatomickými faktory. Endometrióza byla zjištěna ve všech tkáních lidského těla, kromě sleziny a srdce. Postihuje zejména ženy v reprodukčním věku s maximálním výskytem mezi 30.–40. rokem. Velmi vzácný je její výskyt před první menstruací. Po menopauze její výskyt klesá. Endometrióza může být přechodným jevem, který se objeví v průběhu fertilního období ženy a spontánně se vyhojí. U některých žen však progreduje do závažných forem s charakteristickými příznaky. Endometrióza je benigní onemocnění s určitými rysy nádorového chování, jako je estrogen-dependentní, progresivní a invazivní růst. Riziko maligního zvratu je poměrně nízké, uvádí se kolem 1 %. Mezi znám