Co je Fabryho choroba?
Andersonova-Fabryho choroba, která se většinou označuje pouze jako Fabryho choroba, patří mezi lyzozomální onemocnění ze střádání. Znamená to, že u pacientů dochází ke střádání látek tukové povahy uvnitř buněk, což později vede k multiorgánovému poškození.
Fabryho choroba patří mezi vzácná onemocnění. Ve své klasické formě údajně postihuje jednoho člověka na 40 tisíc nově narozených. Poprvé tuto nemoc roku 1898 popsali W. Anderson a J. Fabry, podle kterých je dnes také pojmenována. Někdy se ovšem označuje také jako sfingolipidóza.
Příčiny Fabryho choroby
Příčinou tohoto vzácného onemocnění je mutace genu pro enzym α-galaktosidáza A, který se nachází na chromozomu X. Výsledkem je snížená či zcela chybějící aktivita alfa-GAL, což vede ke střádání tukových látek uvnitř buněk a jejich následnému poškození. Nemoc je gonozomálně recesivní, ale onemocnět mohou i ženy, nejspíše na základě náhodné inaktivace jednoho z X chromozomů (lyonizace).
Ačkoliv onemocnění může mít těžší průběh u mužů, kteří mají pouze jednu kopii chromozomu X, Fabryho choroba se nevyhýbá ani ženám. Zatímco ale postižené příslušnice něžného pohlaví mutaci přenášejí na polovinu svých potomků bez ohledu na pohlaví, u mužů chromozom X s postiženým genem přejde pouze na všechny dcery. Všichni synové budou zdraví.
Jaké má Fabryho choroba příznaky?
Velký problém Fabryho nemoci spočívá především v tom, že u každého pacienta mohou být symptomy trochu jiné. U mužů se příznaky většinou objeví dříve, jelikož ženy mají dva chromozomy X, z nichž jeden bývá normální a druhý zmutovaný, takže se u nich tvoří alespoň malé množství enzymu alfa-GAL.
Mezi první příznaky, které se u klasické formy projevují již v dětství, patří akroparestézie. Jedná se o nepříjemné brnění, mravenčení a pálení končetin. Dále následují horečky a gastrointestinální potíže. Jelikož pacienti trpí sníženou schopností potit se (hypohidróza), nebo se dokonce vůbec nepotí (anhidróza), špatně snášejí pobyt v horku, bývají velmi unavení a jsou náchylnější k úpalu či úžehu.
V dalším stádiu se přidává také svědivá vyrážka tvořená červenými skvrnami (angiokeratomy), která se nejčastěji objeví v oblasti třísel, slabin, pupku, hýždí či na sliznicích. Pro Fabryho chorobu jsou typické také problémy se sluchem a změny na rohovce, jako je cornea verticillata, kdy se na rohovce tvoří bělavé spirálovité pruhy.
Rané příznaky Fabryho choroby
- Pálení dlaní a chodidel
- Nepříjemné mravenčení končetin
- Hypohidróza či anhidróza
- Angiokeratomy
- Horečnaté stavy
- Bolesti hlavy
- Závratě
- Poruchy zraku a sluchu
- Trávicí obtíže a bolesti břicha
- Nevolnost, plynatost a průjmy
- Epileptické záchvaty
Bez vhodné léčby mívá Fabryho choroba obvykle progresivní charakter a vede k závažnému multiorgánovému postižení. V dospělosti se tak postupem času přidávají srdeční obtíže, které zahrnují zbytnění srdeční svaloviny (hypertrofická kardiomyopatie), poruchy srdečního rytmu i degenerativní změny chlopní. Typické jsou také mozkové mrtvice v poměrně mladém věku nebo postižení ledvin, které může postupem času způsobit úplné selhání jejich funkce.
Kromě fyzických obtíží si pacienti s Fabryho chorobou často stěžují také na psychické problémy, které pramení z jejich zdravotního diskomfortu i sociálního vyčlenění. Velký problém představují deprese a další psychické deprivace.
Diagnostika
Jelikož jsou projevy Fabryho choroby neurčité a mohou signalizovat také celou řadu dalších onemocnění, včasná diagnostika je poměrně obtížná. Pokud lékař u pacienta pozoruje multiorgánové selhávání a pojme podezření, že by se mohlo jednat o Fabryho chorobu, provádí se série testů.
U mužů je nutné stanovit hladinu α-galaktosidázy A v plazmě, fibroblastech či leukocytech, která je v případě pozitivního nálezu nulová či velmi nízká. U žen může být hladina v normě či jen lehce snížená, a proto zde lékaři raději doporučují celkové molekulárně-genetické vyšetření. K diagnostice Fabryho choroby u mužů také slouží metoda suché kapky.
Dále se provádí tato vyšetření:
- Chemické vyšetření moči
- EKG
- Echokardiografie
- Magnetická rezonance
- Oční vyšetření
- Vyšetření periferní krve
- Neurologické vyšetření
Léčba Fabryho choroby
Pokud se prokáže, že pacient opravdu trpí Fabryho chorobou, v dnešní době je standardním postupem enzymatická substituční léčba. Ta spočívá v náhradě chybějícího enzymu alfa-galaktosidázy preparáty α agalzidáza a agalzidáza β, které se nemocným podávají intravenózně, a to pravidelně každých 14 dnů. Kromě toho se zkouší také tzv. chaperonová terapie ve formě tablet užívaných obden.
Léčba pomocí enzym-substituční terapie je finančně velmi nákladná a je nutné zahájit ji včas, ještě před rozvinutím nevratného postižení. Ačkoliv pacienti léčbu obvykle snášejí dobře, mohou se dostavit vedlejší účinky, které zahrnují teploty, zimnice, bolesti hlavy či nevolnosti. V budoucnu by měla být k dispozici také genová terapie, která je ovšem stále ve stádiu vývoje.
Nespecifická léčba
Protože se Fabryho choroba projevuje celou řadou různých symptomů, jedná se o multioborovou záležitost, kterou je třeba řešit z více pohledů. Součástí léčby je tedy potlačování symptomů a řešení jednotlivých komplikací, jež se postupem času mohou objevit. Nespecifická terapie zahrnuje třeba podávání ACE inhibitorů, které mají příznivý vliv u chronických onemocnění ledvin s protineurií.
Podpůrnou terapii vyžadují i další projevy Fabryho nemoci. Mezi dostupné metody léčby, které doktoři volí podle zdravotních komplikací pacienta, patří třeba implantace kardiostimulátorů a defibrilátorů, léčba arytmie, antikoagulační terapie, dialýza, transplantace ledvin či užívání různých léků.
Centrum Fabryho nemoci
Jediné pracoviště v České republice, které zajišťuje komplexní diagnostiku Fabryho choroby a také následnou terapii, je Centrum pro Fabryho chorobu při 2. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze. Spolupracuje také s odborníky z Ústavu dědičných a metabolických chorob i z dalších odborných pracovišť a aktivně se podílí na výzkumu Fabryho choroby.
Zdroje: www.prosestru.cz, www.internimedicina.cz