Alena Hoborová
Interní oddělení, Nemocnice Český Krumlov, a. s.
Zdravotníci zachraňují lidské životy každý den, ale některé dny a některé situace patří k těm mimořádnějším. Alena Hoborová pracuje na interním oddělení nemocnice již osmým rokem, ale na noční službu ze 7. na 8. dubna 2008 pravděpodobně nikdy nezapomene. Vše probíhalo jako obvykle a nic nenaznačovalo blížící se nebezpečí. Později Alena popisovala svůj náhlý pocit nutkání vrátit se na již zkontrolované pokoje.
Bylo 3.30 ráno, když vstoupila do pokoje č. 10. Uviděla otevřené okno a lidské ruce držící se za okenní rám. Z okna v šestém patře visela pacientka. Chytila ihned nemocnou za ruce, ale narazila na odpor. Následovalo několik bezvýchodných minut boje, kdy se Alena pokoušela přivolat pomoc. Pacientku se jí podařilo spustit na hliníkové zastínění okna o patro níž.
Když už se zdálo, že je to boj prohraný, zareagoval na volání o pomoc pacient ze sousedního pokoje. Zajistil posilu a pak společně nemocnou vtáhli zpět do pokoje. Podle útržků slov pacientky, hospitalizované pro akutní bronchitidu a s vedlejší diagnózou lehčí senilní demence, se žena vydala domů a okno pokládala za dveře. Předtím netrpěla žádnými delirantními stavy a její chování nenaznačovalo riziko sebepoškozování.
Nemocná žena uložená na lůžko po chvíli usnula. Záchrana lidského života, prožitý stres, pocit bezmoci, emoce jako úleva a radost… to vše jsou pro sestru Alenu synonyma té noci. Zákrok probíhal velmi rychle a Alena sama má vzpomínky zastřené. Fyzicky i psychicky vyčerpávající, ale také to přece práce zdravotníka je.
Terezie Hurychová
Lékaři bez hranic, t. č. Canadian Medical Care
Terezie Hurychová spolupracuje s Lékaři bez hranic několik let a v průběhu posledních pěti absolvovala šest náročných misí. První ji v roce 2002 zavedla do Burundi zmítaného občanskou válkou a následovaly mise v Afghánistánu, v táboře uprchlíků z Dárfúru v Čadu. Krátce po návratu z Čadu odjela Terezie pomáhat obyvatelům Indonésie, postižené ničivým tsunami. Otř
esné zážitky, ale před Terezií byla další nelehká mise v Nigeru, kde se Lékaři bez hranic zaměřují na boj s podvýživou, a tak Terezie asistovala u případů dětské podvýživy. Poslední, nejdelší a podle jejích slov i nejnáročnější misí byla pro ni 17měsíční mise v Kolumbii, která již 50 let trpí konfliktem mezi vládními silami, paravojenskými jednotkami a ozbrojenými skupinami rebelů. Výsledkem je mj. 3,8 milionu lidí, kteří museli opustit své domovy.
V Kolumbii Terezie působila jako vedoucí zdravotnického týmu - nesla odpovědnost za bezpečnost a kvalitně odvedenou práci kolegů z týmu v náročných podmínkách při výjezdech do terénu s mobilní klinikou. Náročná a nebezpečná práce vyžadující osobní statečnost, nasazení a odborné znalosti. Pomáhaly i dlouholeté zkušenosti s pacienty s nejrůznějšími traumaty.
Vše s jediným cílem: pomáhat při poskytování zdravotní péče traumatizovaným vysídleným obyvatelům, uprchlíkům, obětem fyzických útoků a sexuálního násilí, postiženým konflikty, kteří nemají přístup ke zdravotní pomoci či jsou vyloučeni ze zdravotnického systému. Dodejme, že dobrovolně a bez nároku na odměnu nebo uznání poskytují lidé jako Terezie pomoc tam, kde je jí nejvíce potřeba.
Šárka Kaletová
Léčebna dlouhodobě nemocných Ostrava-Radvanice, Městská nemocnice Ostrava, p. o.
Pracoviště typu LDN poskytují obecně velmi náročnou ošetřovatelskou péči, a jak říká vrchní sestra Šárka Kaletová: „Pokud se chce, tak to jde! I eldéenka je zdravotnické zařízení, kde se dá tvořit!“ Výsledky ve vedení ošetřovatelské péče, kterých na svém pracovišti dosáhla, jsou patrné na každém kroku. LDN Ostrava-Radvanice jako jedno z prvních zdravotnických zařízení začala používat dokumentaci HINZ.
Se svými kolegy se sestra Kaletová podílela na tvorbě a realizaci ošetřovatelské dokumentace, kterou následně převzala celá nemocnice. Dbá na to, aby se všichni - sestry i další personál LDN - průběžně vzdělávali v ošetřovatelství, komunikaci, psychologii apod. Například díky její iniciativě většina sester získala certifikát kurzu Bazální stimulace a od roku 2006 je léčebna držitelem certifikátu Pracoviště bazální stimulace.
V roce 2008 se aktivně podílela na integraci kinestetické mobilizace pacientů v ošetřovatelském procesu LDN. Významnou roli v péči o klienty hraje také respekt k jejich intimitě a soukromí. S ohledem na to se paní Kaletová zasadila o zřízení příjmových místností na jednotlivých ošetřovatelských stanicích, vyčlenila jednu stanici pro příjem klientů s diagnózou MRSA, čímž se snížilo riziko šíření nozokomiálních nákaz, zavedla do léčebny dobrovolnickou službu a canisterapii atd.
Šárka Kaletová se zasloužila o získání několika zásadních grantů a v roce 2006 obdržela na X. gerontologických dnech v Ostravě Zvláštní ocenění za výraznou aktivizaci pacientů v ústavní péči v souladu s přáním a představami jejich příbuzných, za včlenění do grantové činnosti pro hojení dekubitů a nové trendy v ošetřovatelství.