PAŘÍŽ - která je udržuje při životě. Lékaři musejí nemocnému vysvětlit důsledky jeho volby a pokračovat v léčbě mírnící jeho bolesti. V případě nemocných, kteří už nejsou při vědomí, se mohou řídit jejich předem sepsanou vůlí nebo vůlí člověka, na kterého nemocný předem přenesl tuto pravomoc.
Pokud lékař může utišit bolesti beznadějně nemocného jen s použitím léků, jejichž vedlejším účinkem je zkrácení života, musí o tom informovat pacienta nebo zmíněného zmocněnce.
Podnět k vypracování zákona dal případ Vincenta Humberta, jemuž loni matka a lékař na jeho přání pomohli zemřít. Mladík, kterému bylo 22 let, tři roky předtím po autohavárii ochrnul, oslepl a ohluchl. V dohodě s matkou nakonec lékař vypnul přístroje, které ho udržovaly při životě. Podle platných zákonů hrozí matce pět let vězení a lékaři vězení na doživotí.
Francouzi se i pod dojmem tohoto případu v průzkumech velkou většinou vyslovili pro přijetí zákona umožňujícího nechat beznadějně nemocné pacienty umřít.
Ve veřejné debatě, která přijetí zákona předcházela, uznali nutnost jeho přijetí i představitelé katolické církve a dalších náboženských obcí. Předseda francouzské biskupské konference Jean-Pierre Ricard v oficiálním dokumentu napsal, že „je nelidské snažit se prodlužovat agonii“. Citoval také jednu z encyklik papeže Jana Pavla II., kde se uvádí, že zříci se nepřiměřených prostředků (k udržení člověka při životě) se nerovná sebevraždě nebo eutanazii, ale představuje spíš přijetí lidského údělu tváří v tvář smrti.
Eutanazie je v Evropě povolena jen v Nizozemsku a v Belgii. V České republice dosud trestní zákoník nerozlišuje mezi eutanazií a vraždou. Za eutanazii tak lze teoreticky dostat až výjimečný trest. Podle nového trestního zákoníku, který v červnu schválila vláda a který mají ještě posuzovat poslanci, je eutanazie trestný čin se sazbou až šest let vězení.
ČTK