Geriatrie by dnes měla bít na poplach

prof. Hana Matějovská Kubešová

Ano, tato problematika mě lákala již na gymnáziu, kde jsem se zúčastnila soutěže Natura semper viva, a právě od třetího ročníku lékařské fakulty jsem chodila fiškusovat na II. interní kliniku do Fakultní nemocnice u svaté Anny. Byla to kardiologická ambulance, kde jsme měli ergometr, cvičili tam lidé po infarktech. Ale také jsem brala noční služby jako pomocná sestra na lůžkovém oddělení a JIP. Toto pracoviště jsem navštěvovala až do promoce. Účastnili jsme se s kolegy soutěží ve studentské vědecké činnosti, dokonce se nám podařilo vyhrát jednu z mezinárodních soutěží.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Záhy jsem pochopila, že to není možné. Musela jsem obsáhnout víc všeobecných znalostí, abych si poté mohla vybrat konkrétní obor.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

V roce 1987 jsem byla na mateřské, dva měsíce po porodu. Zavolal mi Jiří Vorlíček, že se má stát šéfem Interní hematoonkologické kliniky v bohunické nemocnici a že by mě tam rád viděl na oddělení JIP.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Ano, to byla moje výhoda. Stavba se protahovala a já si díky tomu jako jediná doktorka široko daleko mohla užít mateřské dovolené plné dva roky.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Bylo to období velmi pracovní, kdy jsme nadšeně budovali nové pracoviště. Jiří Vorlíček nenechal nikoho z nás dlouho odpočívat, neustále nás motivoval k dalším krokům – například jsem se vrátila celkem dost „opotřebovaná“ po složení druhé atestace z vnitřního lékařství, ale hned druhý den si mne zavolal do své pracovny a zeptal se, kdy hodlám odevzdat disertační práci.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

V roce 1999. Tehdejší děkan lékařské fakulty, jímž byl právě profesor Vorlíček, přišel s nápadem všechny tyto obory spojit. Vzniklo tak zcela nové pracoviště.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Není, ale když se nad tím složením zamyslíte více, má svou logiku, souvisí to spolu. Převážnou část pacientů praktického lékaře tvoří star- ší lidé. Jde o 60 procent klientely a z časového hlediska znamenají až 80 procent jeho pracovního času. Významnou součástí péče o starší pacienty je rovněž ošetřovatelství. V dalším průběhu ovlivnilo kliniku zrušení nemocnice na brněnském Kolišti, jejíž spádová oblast nám připadla. Znamenalo to zajistit interní péči třetině brněnských obyvatel. Mezitím ošetřovatelství tak nabylo na objemu, že se stalo samostatnou katedrou, nicméně na výuce bakalářek se nadále podílím.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Ať již za děkana Vorlíčka, nebo současného děkana profesora Jana Žaloudíka byl na fakultě umožněn významný rozvoj nelékařských oborů. V ČR totiž v minulosti došlo k anomálii, kdy se nelékařské obory nerozvíjely samostatně, stále byly v závěsu za lékařskými. To je v současné době uvádí do nevýhodné pozice vůči zahraničí. Například sesterské organizace jsou za hranicemi mnohem silnější než u nás.

Nelékařské obory potřebují mít své odborné časopisy, základnu vědecké práce a tak dále. Například péče o chronickou ránu je dnes v kompetenci sestry a lékař se volá pouze v momentě, kdy se něco nedaří nebo komplikuje. Pro zajímavost – v současné době je na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity vyučováno 13 nelékařských oborů s téměř tisícovkou studentů. Snahy o založení samostatné Fakulty zdravotnických oborů však zatím ze strany vedení Masarykovy univerzity nebyly akceptovány.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Když jsme po roce 1990 vyjeli do zahraničí, viděli jsem v různých ústavech, že probíhá vizita lékařská i vizita sesterská a že jsou to vlastně dva souběžné proudy, které si navzájem pomáhají. Že by však byly sestry přímo podřízeny lékařům, to zdaleka nebylo patrné. Do tohoto stadia se pomalu dostáváme až dnes. Když se vrátím do svého dětství a mládí, vzpomínám si, jak moje maminka – zdravotní sestra na venkovském zdravotním středisku – trávila část pracovní doby v ordinaci sama, protože lékař navštěvoval nemocné v jejich domovech.

Nebyla zvyklá samostatně rozhodovat, ale já jsem jí už za studií říkala, že pokud jí přijde pacient s otokem hlavy po bodnutí včelou, kterému se špatně dýchá, musí mu sama, za nepřítomnosti lékaře, dát léky proti alergii. Tehdy nebyly mobily, lékař se mohl vrátit z návštěv třeba za tři hodiny a mohlo už být pozdě. Takových příkladů bychom našli určitě mnoho. Pokud to tedy shrneme, sestra by kompetence měla mít za předpokladu, že bude vzdělanější. Od roku 2004 je proto všeobecná sestra vzdělaná bakalářsky a celý systém se dále rozvíjí.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Máme málo sester, protože je neumíme náležitě ohodnotit, společensky ani finančně. Je to obor neatraktivní a jeho potřeba pro společnost by měla být vyjádřena náležitou prestiží. V současné době produkuje vysokoškolsky vzdělané sestry. Ty v rozvinutějších zemích většinou nemají finanční problémy a mohou si dovolit například pomocnici do domácnosti. U nás plat sester dosahuje průměru tak po deseti patnácti letech praxe.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Záleží na úhlu pohledu. Dnešní geriatrie je vlastně sklizeň nemocí, na které si lidé zakládali celý život, když to řeknu trochu cynicky. Geriatrie by měla v současnosti bít na poplach, protože řešit situaci nesoběstačných pacientů, kteří se nemohou vrátit do vlastního prostředí, a přesazovat je někam, kde si jen těžko zvykají, to už je jen chytání kočky za ocas, jak se říká. Je tedy potřeba ještě více propagovat preventivní programy proti chronickým chorobám stáří – osteoporóze, ateroskleróze a tak dále.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

To je pravda. Měly by se však upravit tak, aby zasáhly i dnešní čtyřicátníky a padesátníky. Aby věděli, že i jich už se to týká. Aby za třicet let nemuseli řešit, že si zlomili krček stehenní kosti a už nemohou žít ve svém bytě. Jsou to preventivní opatření, která mají dopad na několik desítek let dopředu. Je potřeba je prosadit ve společnosti tak, aby si například dnešní dvacetiletí uvědomili, že svoji kostní hmotu si vytváří do třiceti let a od té doby už jim jen ubývá. Pokud tedy tuto optimální dobu promeškají a budou sedět u počítače nebo u televizních seriálů, místo aby cvičili a posilovali si kostru například rekreačním sportem, ve stáří se jim to může vymstít. V USA se dnes obávají, že za dalších dvacet let vzroste výskyt osteoporotických zlomenin krčku kosti stehenní o 50 procent, protože mladá generace se nehýbe.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

To je pravda. Měly by se však upravit tak, aby zasáhly i dnešní čtyřicátníky a padesátníky. Aby věděli, že i jich už se to týká. Aby za třicet let nemuseli řešit, že si zlomili krček stehenní kosti a už nemohou žít ve svém bytě. Jsou to preventivní opatření, která mají dopad na několik desítek let dopředu. Je potřeba je prosadit ve společnosti tak, aby si například dnešní dvacetiletí uvědomili, že svoji kostní hmotu si vytváří do třiceti let a od té doby už jim jen ubývá. Pokud tedy tuto optimální dobu promeškají a budou sedět u počítače nebo u televizních seriálů, místo aby cvičili a posilovali si kostru například rekreačním sportem, ve stáří se jim to může vymstít. V USA se dnes obávají, že za dalších dvacet let vzroste výskyt osteoporotických zlomenin krčku kosti stehenní o 50 procent, protože mladá generace se nehýbe.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Starý člověk je neproduktivní, nevydělává, není hezký, je hendikepovaný, třeba špatně chodí, vidí, slyší... Společnost vidí ve stáří něco a tvrdí, že stáří je lepší se nedožít, než aby se jím musela zabývat. Dnes máme společenský ideál, že všechno musí být mladé, krásné, rychlé a výkonné. Do tohoto pojetí starý člověk nezapadá. Vezměme si jen mobil. Jaký poprask způsobilo, když jistá firma začala vyrábět (na rozdíl od všech ostatních, miniaturizujících) mobil s velkým displejem, který mohl přečíst i senior. Chci tím říci, že se na starší lidi prakticky nemyslí, jsou prostě vyloučeni z podílení se na všeobecném rychlém vývoji.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Zvyšovat povědomí, provádět osvětu. Je ohromný rozdíl mluvit s mladíkem, který pečoval o starého člena své rodiny, a s jiným, který to nezažil. Získají zcela odlišný pohled.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Dřív mladí lidé ke starým vzhlíželi, například k Janu Werichovi jako k symbolu moudrosti... Myslím, že technika udělala obrovský skok. Ze starších lidí zvládá počítač a internet opravdu jen málokdo. Mnohokrát slyším od straších povzdech, že když jim zavedli výpočetní techniku do práce, raději šli do důchodu, aby se to všechno nemuseli učit.

Na druhé straně ale vidíme obrovský zájem seniorů samých o kurzy ovládání PC a internetu, například v rámci univerzity třetího věku. Na druhé straně myslím, že mladý člověk, který je na jisté duševní úrovni, dokáže ocenit životní přístup staršího, ať už je to životní moudrost, nebo intuice. Všímám si však, že většina mladých je dnes zahloubaná do techniky a starší lidé jim v tom připadají zaostalí, nemoderní. Podle nich nemá cenu se s nimi bavit. Je to ovšem jejich škoda.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Vím, že na rakouských vysokých školách mají předmět společenská praxe a během studia dělají různé prospěšné práce. Například sanitáře v nemocnicích. A tato praxe mladým lidem umožňuje kontakt i možnost na vlastní kůži poznat, jak žije starý člověk, který se stal nesoběstačným a potřebuje pomoc úplně se vším. Ti vnímavější se tím jistě budou zabývat a pátrat, co za tím vězí, co tento stav způsobuje. Následně pak určitě budou vstřícnější jak k preventivním opatřením, tak i k seniorům samotným.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Stáří ještě nemusí znamenat postižení – senioři, jimž se daří stárnout úspěšně, tedy bez závažnějších zdravotních a jiných problémů, pomoc společnosti potřebují zcela minimálně. Na druhé straně starší nemocný s mnoha chorobami, mnoha léky a rozvíjející se poruchou paměti potřebuje pomoc a dozor. Systém se postupně rozvíjí, protože poptávka po těchto službách enormně narůstá.

Pokud člověk mentálně i fyzicky zvládne být několik hodin sám, může setrvávat ve vlastním prostředí a rodina ve spolupráci s pečovatelskou službou se o péči podělí. Pokud hrozí, že z důvodu mentálního postižení může senior zapomenout zhasnout plyn, vypnout vodu a podobně, potom sám doma bez dozoru být nemůže. Pro tento účel jsou zřizovány denní několikadenní stacionáře – odjíždí ráno do zaměstnání, seniora předá do péče stacionáře a odpoledne po cestě domů si ho opět převezme.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Zapomíná se na respitní péči. Když se rodina celý rok o svého seniora stará sama, potřebuje nutně odpočinek, což vyžaduje možnost svěřit člena rodiny na určitou dobu do zařízení, kde mu bude poskytnuta příslušná péče. V opačném případě se dostaví syndrom vyhoření a senior se již ocitá v instituci natrvalo. Toto u nás dořešeno není, zmíněný typ péče se poskytuje víceméně na základě osobní domluvy pečovatelů a zdravotnických zařízení.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Mám zkušenost s řeckými studenty. V Řecku je nepředstavitelné, že by byl senior někam umístěn. Dát seniora do domova důchodců je pro ně naprostá degradace a selhání rodiny. Většinou jsou na tom finančně dobře, takže si rodina platí sestru, která se o seniora stará. Mnoho našich absolventek jezdí například do Rakouska a pomáhají starým lidem s domácností. Na druhé straně je potřeba říci, že naše republika se svým panelákovým bydlením neposkytuje ani těm rodinám, které by se o své seniory chtěly postarat, mnoho šancí.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Obě tyto choroby s sebou nesou paměti. Postižených přibývá a je to dáno také tím, že stoupá průměrný věk naší populace. Obecně se dá říci, že v 65 letech trpí 5 procent obyvatel kognitivní poruchou a každých dalších 5 let se tento počet zdvojnásobuje. Dnes odhadujeme, že každý čtvrtý až pátý osmdesátiletý má nějakou formu kognitivní poruchy.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Samozřejmě zvažujeme momentální kvalitu života pacienta. Nezapomínejme ale, že nemocný v pokročilém stadiu demence leží, nají se, nereaguje příliš na okolí, ale tváří se spokojeně. Jeho subjektivně vnímaná podoba života v té chvíli paradoxně nemusí být až tak špatná.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Zde je důležité zjistit, zda je ten člověk zcela sám, nebo má ještě děti či jiné blízké. Ve druhém případě se dá nějaká taktika připravit. Pokud senior zůstane úplně sám, většinou se snaží nějak dostat mezi lidi a nezavřít se mezi čtyři stěny. Záleží na mnoha okolnostech, třeba na jeho povahových vlastnostech. Po ztrátě partnera, po době prvního a nejsilnějšího smutku z osamění, což bývá půlrok i rok, se senior zpravidla zachová podle svého původního charakteru a většinou se u něj chuť do nějaké aktivity objeví.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Zcela jistě by měl v nejbližší době proběhnout „vpád“ informací o stáří a o všem, co s ním souvisí. Mezi mladší populací se zdůrazněním dlouhodobosti efektu preventivních opatření, aby se u nich stařecké syndromy neprojevily, případně se projevily co nejpozději. Pak by se měla ovlivnit generace, která se chystá do důchodu v horizontu deseti patnácti let, aby si našla koníčky a dala se zdravotně do pořádku. Tito lidé jsou schopni vnímat nové informace a zařídit se podle nich. Tedy například aby si šetřili na důchod, zbavovali se zlozvyků, zkrátka aby zapracovali na vlastním zdraví a sociální pohodě a byli si pak schopni stáří a důchodu užít.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

V nedávné době se vyjasňovalo, co je geriatrie a co léčba dlouhodobě nemocných. Někdy je to naprosto neadekvátně směšováno. Pokud má totiž starší pacient akutní komplikaci, pak se většinou netýká jednoho orgánu, ale řetězí se vlivem dekompenzace dalších orgánů. Akutně nemocný geriatrický pacient je tedy ve složité situaci, která zasluhuje interdisciplinární přístup. Další velký balík problémů souvisí se zdravotně-sociálním pomezím.

Na několik let totiž byly přerušeny kontakty mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem práce a sociálních věcí v péči o seniory. Dříve to bylo vlastně jedno ministerstvo. Dnes tendence k řešení a ke společným postupům existuje, máme Radu vlády ČR pro seniory, kde jsou zastoupení reprezentanti obou zmíněných ministerstev. Jsem přesvědčena, že bude nutné vytvořit systém škál, jak se má péče o seniory financovat. Dnes vidíme vyslovené antagonismy ve financích určených pro zdravotní a sociální péči. Měli bychom tedy být schopni u jednoho člověka vyjádřit podíl nutné zdravotní a sociální pomoci. Otázka konečné efektivity vložených finančních prostředků je předmětem diskusí a různých opatření již dlouhou dobu.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Ještě pár let bude dožívat generace, která na tom ve svém produktivním věku nebyla ekonomicky nejlépe, tito lidé proto nemají moc velké finanční rezervy. Zanedlouho sice skončí v penzi, ale důchod nebudou mít nijak vysoký, zato poroste finanční náročnost pomoci, kterou budou potřebovat. Další generace už bude mít lepší finanční zázemí, ale vzhledem k tomu, že se ve společnosti rozvírají sociální nůžky, do seniorského věku dozraje také generace, která na tom bude ekonomicky velmi špatně.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

Již uvedení činitelé na to slyšet začínají. A to je dobrá zpráva.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

To je těžké... Možná v dobách, kdy jsme byli na hematoonkologii a zaváděli transplantaci kostní dřeně jako léčebnou metodu, jsme s profesorem Miroslavem Penkou provedli první autotransplantaci kostní dřeně v Brně. Asi bych měla vzpomenout kliniku, kterou vedu, ačkoli v době organizování a zařizování jejího vzniku nebyl na budování nějakých pomníků čas. Pak přišlo období, kdy se rozvíjel systém vzdělávání v ošetřovatelství, takže jsme psali skripta, přednášeli.

Dnes už máme na svém portálu na dvě desítky výukových filmů z tohoto oboru. Před nedávnem jsme křtili knihu o akutní geriatrii, kterou jsem editovala. Tady mám zajímavý postřeh od recenzentky, která říkala, že články, jež psali anesteziologové a traumatologové, jí do toho nezapadají, protože to není způsob psaní o vnitřním lékařství. Já ale namítla, že ten rozdíl by naopak měl být patrný, protože jen tak si každý uvědomí, jak moc je vlastně geriatrie rozsáhlá a multidisciplinární.

23.10.2009 11:03:57

prof. Hana Matějovská Kubešová

U jakékoli fyzické práce. Tím, že jsem vyrůstala jako holka sama, mě táta bral taky trochu jako kluka. Nečiní mi problém sekat sekerou nebo kopat krumpáčem. Za nejdůležitější považuji, že si při tom odpočine hlava. A doma chováme ovečky, takže občas vykonávám všechny práce s tím spojené. Deset let jsem také hrála na klavír, zpívala jsem u nás ve Křtinách ve sboru... Na koníčky teď ale moc času nemám, protože podle rodinné tradice jsem se nakonec dostala, byť neplánovaně, do vedení našeho městysu a jsem starostkou Křtin. Stejně jako můj táta, který se jím stal hned po listopadu 1989.

23.10.2009 11:03:57