Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
Při současných snahách při hledání nějakého lepšího systému zdravotní péče se trošku zapomíná, že to není systém, co léčí, ale jsou to lékaři ve spolupráci se sestrami a dalšími profesemi.
V historii medicíny není znám jediný případ, kdy nějaké nařízení nebo systém někoho vyléčily. Posedlost myšlenkou vytvoření dokonalého systému (který by léčil) mi tak trošku připomíná fanatické náboženské zaujetí. Když si v médiích projdeme pár diskusí nebo úvah na téma reforma zdravotnictví, nelze si nevšimnout, kolik se tam vyskytuje kazatelů, reformátorů, kacířů, inkvizitorů, vizionářů, proroků.
Jenže uměním léčit se zabývá medicína – a to jsme především my, kteří jsme ji studovali a kteří ji denodenně aplikujeme v praxi. Je velmi důležité si uvědomit, že kromě nás – a teď mluvím o medicíně, nikoliv o složité oblasti léčitelství – tak kromě nás umění léčit neovládá nikdo. I když si osobuje právo nás občas poučovat a peskovat.
Léčit neumějí politici, zdravotní pojišťovny, bojovníci za práva pacientů, výrobci přístrojů a léků, novináři, atd. A už vůbec to neumějí všechny ty rozverné celebrity, co nám na televizních obrazovkách v přestávkách mezi reklamami předvádějí scénky ze života zdravotníků a pacientů.
Mám-li proto uvažovat o nějakém dobrém a ke spokojenosti vedoucímu systému zdravotní péče, napadá mě velmi prostá myšlenka: dobrý systém je ten, který těm co umějí léčit vytvoří k léčení dobré podmínky. Potom budou léčit dobře. Když ale budou podmínky špatné, budou léčit špatně anebo vůbec. A toto bych považoval za hlavní kritérium kvality systému zdravotní péče.
Pokud se mýlím, rád se zamyslím nad logicky vznesenými argumenty.
MUDr. Zdeněk Poledna
