Dlouhodobě zvýšená hladina cukru v krvi vede k poškození nervů, cév a snížení obranyschopnosti organismu. Kombinace těchto faktorů má za následek obtížné hojení ran, ať již vzniknou úrazem či operací. Mezi nejkomplikovanější patří hojení všech defektů na dolních končetinách, zejména v oblasti od kotníku dolů.
Nebezpečné prasklinky i plísně
Poškození nervů, které vedou nervové impulzy (inervují) svaly zajišťujícími pohyb, se může projevovat svalovou slabostí, zvýšenou únavou končetin, nejistou chůzí, omezením pohyblivosti, mravenčením, řezavými bolestmi, křečemi i úbytkem svalové hmoty. Ještě častěji se objevuje brnění, pálení, svědění, bolestivé vnímání nebolestivých podnětů, pocity studených nohou, výjimečně i rukou a také ztráta citlivosti.
Ztráta citlivosti znamená například, že člověk vnímá horkou vodu jako příjemně teplou a opaří se, nebo si ohřívá nohy a následkem toho si způsobí popáleniny. Stejně tak necítí bolest z otlačení nebo poranění, a proto ránu včas neošetří.
Postiženy mohou být i nervy, které inervují potní a mazové žlázy, a tak se pokožka méně potí a promašťuje, takže bývá suchá, podrážděná a citlivá. Tímto způsobem mohou vznikat praskliny zejména na nohou, s vrstvami zatvrdlé kůže, která není pravidelně odstraňována. I drobná poranění, např. prasklá ztvrdlá kůže nebo otlak, se stávají vstupní branou infekce. Stejně nebezpečné bývají i plísňové infekce, které nejsou adekvátně léčeny.
Hrozí i gangréna
Také obranyschopnost diabetika bývá snížena. Za normálních okolností bílé krvinky napadají a zneškodňují původce infekce.
Při vysoké hladině cukru v krvi je však tato jejich schopnost omezena, infekce se lehce šíří a je obtížné ji potlačit.
Často k rychlému pronikání infekce a špatnému hojení přispívá také horší prokrvení dolních končetin. To je u nemocných cukrovkou způsobeno poškozením cévní stěny.
Cévy ztrácejí pružnost, a proto se již nedokážou rozšířit. Pokud tkáně na nohou potřebují při hojení více krve, cévy ji nedokážou přivést. Do oblastí, kde probíhá hojení, přitékající krev tedy nepřináší dostatek kyslíku, živin, krevních částic, které se účastní boje proti infekci a oprav poškozených tkání.
Největším problémem jsou u diabetiků poranění a rány na dolních končetinách, jak již bylo uvedeno, v oblasti pod kotníkem. Tyto chorobné změny označují diabetologové jako syndrom diabetické nohy.
V důsledku snížené citlivosti dochází k poranění nohou u diabetiků snadněji. Hojení je ztíženo a dlouho trvá.
Pokud dojde k infekci rány, ta se šíří rychle do všech tkání, dokonce i do kosti. V nepříznivém případě nastává gangréna, hnilobný proces, který může zachvátit i celou nohu. Jedinou možností pak bývá amputace postižené části nohy.
Vyhnout se rizikovému chování
Ke vzniku poškození nohou při cukrovce přispívá – věk nad 40 let, kouření, onemocnění cukrovkou delší než 10 let, ztráta citlivosti nohou či příznaky jiného poškození nervů diabetem a deformace nohou (kladívkovité prsty, vbočený palec apod.), omezené zásobování nohou krví, dřívější infekce nohou a amputace.
Svůj věk ani počet let, po které máte cukrovku, nemůžete ovlivnit. Ale některému rizikovému chování se přece můžete vyhnout. U kuřáků se vlivem nikotinu z cigaret cévy křečovitě stáhnou a zúží, takže průtok krve končetinami se ještě více sníží. Kouření má i další neblahé účinky na krevní oběh.
Poškození nervů při cukrovce se dá předcházet dodržováním diabetické diety, režimových a léčebných opatření, jež stanovil ošetřující lékař. Důležitým cílem je snaha o dobrou kontrolu hladiny krevního cukru, kterou je účelné udržovat co nejblíže normálu. Tyto hodnoty krevního cukru stanoví ošetřující lékař podle věku, pohlaví, typu cukrovky a přítomnosti komplikací.
Vhodnou obuví lze předcházet vzniku deformací na nohou. Jestliže jsou již přítomny, je zvláště nutné volit pohodlné netísnící boty nebo speciální obuv pro diabetiky.
Otlaky, kuří oka a mozoly poškozují tlakem okolní a spodní tkáně, často praskají a jsou vstupní branou infekce. Značně nebezpečné mohou být v kombinaci se sníženou citlivostí a vnímáním bolesti na nohou.
Novinky – léčivá krytí ran
Když přes všechnu opatrnost dojde k poranění, je třeba ránu vydezinfikovat a ošetřit. Poraněné místo pravidelně převazujeme a kontrolujeme, zda se rána hojí. Pokud se kolem rány vytvoří červený lem, který se šíří do okolí, rána je oteklá a vytváří se v ní hnis, není vhodné vyčkávat. Připomínám, že nemusí bolet! V takovém případě by měl diabetik vyhledat lékařskou pomoc.
Ošetřujícímu chirurgovi je nutné říci, že jste diabetik. Lékař ránu vyčistí a správně chirurgicky ošetří. Je-li to třeba, zahájí léčbu antibiotiky. Aby byla léčba účinná, musí je pacient užívat dostatečně dlouho, pravidelně a v lékařem stanoveném intervalu mezi jednotlivými dávkami.
Místní léčba pak spočívá v pravidelném čištění rány a podpoře tvorby tkáně nové. K dezinfekci bývají pacientům doporučovány nedráždivé jodové preparáty či zředěný peroxid vodíku.
K vhodnému krytí rány byly v poslední době vyvinuty řady speciálních obvazů, usnadňující její čištění a podporující tvorbu nové tkáně. Tyto speciální obvazy je zpravidla nutné ponechat na ráně několik dní. Je-li však již přítomna gangréna, je nejlépe používat pouze dezinfekční přípravky a suchý obvaz.
V podiatrických ambulancích
Lékař pacientovi obvykle rovněž doporučí opatření, která povedou ke zlepšení prokrvení v oblasti hojení, například odlehčením končetiny, v komplikovanějších případech angioplastikou (roztažení zúžené cévy balonkem) či cévní operací.
V řadě regionů bývají pro diabetiky k dispozici ambulance specializované na tuto problematiku, tzv. podiatrické ambulance. Péči zde zajišťuje tým odborníků složený z chirurga, diabetologa, specializované sestry, radiologa, cévního chirurga, ortopeda, případně i výrobce speciální obuvi.
Je nutné si uvědomit, že pozdní komplikace cukrovky, jež se mohou projevit poškozením nohou a v nejvážnějším případě skončit amputací nohy, nejsou nevyhnutelné. Lze jim však mnohem jednodušeji předcházet, než je následně léčit.
Správná péče o nohy a volba vhodné obuvi mohou zabránit vážnému poškození nohou, k němuž jsou nemocní diabetem zvláště náchylní.