Hypochondrie může být důsledkem traumatu z dětství. Jak se projevuje?

Co je hypochondrie?

Hypochondrie (z řeckého hypochondrium), případně hypochondrická porucha, označuje přehnané až úzkostlivé obavy o vlastní zdraví. Člověk, který je postižen touto poruchou, žije v přesvědčení, že trpí závažnou chorobou na základě chybné interpretace tělesných příznaků. Strach a přesvědčení o přítomnosti nemoci typicky přetrvává i poté, co byl pacient opakovaně vyšetřen. Takového jedince nazýváme hypochondr (z anglického hypochodriac).

Základním faktorem pro rozvoj hypochondrie je často rodinné zázemí, kde je kladen příliš velký důraz na zdraví a strach. Vliv může mít také závažné onemocnění nebo úmrtí blízké osoby nebo nevyřešené citové konflikty. Dotyčný poté veškeré běžné tělesné příznaky přisuzuje nemoci, z které má strach, jako je například rakovina, onemocnění srdce a podobně. [1, 2, 3]

Jaké má hypochondrie příznaky?

Hypochondrická porucha se projevuje úzkostným sebepozorováním a iracionálním strachem, kdy se jedinec obává, že trpí jednou nebo více závažnými nemocemi. To se typicky projevuje přehnaným sledováním vlastního fyzického vzhledu a častými stížnostmi na tělesné obtíže.

Hypochondr nerealisticky a nepřiměřeně interpretuje všední pocity a tělesné projevy jako abnormální a patologické, neboť v něm vyvolávají strach a úzkosti. Předmětem obav bývají skryté tělesné orgány, na které se vážou úzkostné fantazie. Tyto obavy pak zpravidla narušují schopnost normálně fungovat v osobních, sociálních i pracovních rolích. Souhrn příznaků hypochondrie zahrnuje:

• přesvědčení o přítomnosti vážné nemoci nebo o zhoršeném zdravotním stavu,
• přisuzování všedních příznaků chronickým obtížím,
• úzkostný strach o vlastní zdraví,
• nadměrné obavy z rozvoje určitého zdravotního stavu, který se vyskytuje v rodině,
• strach z nemoci, který člověku brání normálně fungovat,
• časté kontroly těla na známky nemoci,
• naléhání na opakování lékařských vyšetření,
• vyhýbání se lékařské péči ze strachu, že pacientovi bude diagnostikována nemoc,
• neustálé mluvení o svém zdravotním stavu,
• časté hledání příznaků nemoci na internetu. [4, 5]

Hypochondrická porucha: co ji způsobuje?

Nutkavé představy a úzkostné obavy o vlastní zdraví se často vyskytují jako důsledek situace v rodinném prostředí, ale může se jednat i o vrozený jev. Pacient může například disponovat sníženým prahem bolesti a zvýšenou citlivostí k tělesným vjemům. S hypochondrií ale mohou souviset i další duševní poruchy, jako je například úzkostný stav a obavy z toho, že se stane něco hrozného, nebo deprese.

Psychodynamické vysvětlení hypochondrie

Na pozadí poruchy mohou dále stát nešťastné události v rodině, jako je vážná nemoc nebo úmrtí, ale také zhroucení důležitého vztahu, nevyřešený citový konflikt nebo trauma zatlačené hluboko do podvědomí. Hypochondrické příznaky mohou být také obranou proti pocitům viny z minulých prohřešků. Dalšími příčinami mohou být:

• trauma z dětství, jako je zneužívání nebo zanedbávání dětí,
• extrémní stres,
• zdravotní úzkosti nebo jiné úzkostné poruchy v rodině,
• dětská nemoc nebo vážná nemoc v rodině během dětství,
• problémy duševního zdraví, jako je úzkost nebo deprese,
• trauma, jako je znásilnění nebo fyzické či emocionální týrání.

Existuje tzv. psychodynamické vysvětlení, které hovoří o tom, že nahromaděné agresivní a nepřátelské myšlenky patřící jiným osobám jsou pozměněny pomocí potlačení a přenesení do tělesných stížností. Hněv těchto osob tak pochází z minulých zklamání, odmítnutí či ztrát, ale pacienti je vyjadřují vybízením druhých k pozornosti a pomoci, které odmítnou jako neúčinné. [6, 7, 8]

Hypochondrie test: jste hypochondr?

K provedení diagnostiky hypochondrické poruchy se nejčastěji využívá dotazník. Pokud se domníváte, že byste mohli touto poruchou trpět, stačí na jednotlivé dotazy odpovídat ano/ne a poté jej sami vyhodnotit.

Struktura dotazníku pracuje se čtyřmi hlavními faktory hypochondrie, kam patří posedlost související se zdravím, chování vyžadující ujišťování, obavy z nemoci a strach ze smrti. Tradičně dotazník zahrnuje 60 až 100 otázek. Čím častěji odpovídáte „ano“, tím vážněji vás porucha ovlivňuje. Mezi nejčastější otázky, které se v dotaznících objevují, se řadí následující:

• Máte časté obavy z toho, že máte vážnou nemoc nebo zdravotní stav?
• Pozorujete pravidelně nepříjemné tělesné pocity nebo bolesti (jako jsou bolesti hlavy, žaludku a podobně), které považujete za zdravotní stav nebo nemoc?
• Neustále kontrolujete, zda se na těle nevyskytují známky a příznaky nemoci nebo zdravotního stavu?
• Hledali jste někdy příznaky nemoci u druhých (jako jsou rodiče, přátelé a rodina) a požádali je, aby se sami zkontrolovali?
• Přáli jste si někdy využít nebo dokonce koupit lékařské nástroje pro analýzu vašeho těla, jako je například měřič krevního tlaku nebo stetoskop?
• Trávíte hodně času s rodinou a přáteli diskutováním o zdravotních problémech?
• Požádali jste někdy své rodinné příslušníky, aby se ujistili, že nemají žádné zdravotní potíže?
• Máte ve zvyku se často koupat nebo mýt, abyste se ujistili, že nejste postiženi nějakým zdravotním stavem nebo nemocí?
• Vyhýbali jste se někdy určitým věcem, místům nebo osobám ze strachu, že vás postihne nějaká nemoc?
• Trávíte na internetu hodně času hledáním nemocí nebo zdravotních potíží?
• Vyhýbali jste se někdy sledování televize, poslechu rádia nebo dokonce čtení knih, abyste se vyhnuli některým zprávám o nemocech?
• Navštívili jste někdy lékaře opakovaně, abyste se ujistili, že nemáte nějakou nemoc?
• Už jste někdy přemýšleli o tom, že váš lékař učinil nepravdivé prohlášení nebo že nedokázal identifikovat vaši nemoc?
• Cítili jste se někdy v depresi nebo úzkosti při pomyšlení na určitý zdravotní stav?
• Narušují někdy vaše myšlenky související se zdravím vaše každodenní činnosti? [9, 10]

Hypochondrie: léčba

V počátečních fázích poruchy může postačit i pouhé uklidnění ze strany lékaře formou rozhovoru a podložených negativních výsledků, které potvrdí, že pacient žádnou nemocí netrpí. Většinou ovšem hypochondři nejsou negativní výsledky schopni akceptovat a setrvávají v přesvědčení, že jim lékař neříká pravdu, nebo že nemoc neodhalil.

Stejně jako je tomu u jiných onemocnění, i v případě hypochondrie je nutné léčit to, co ji způsobilo, nikoli příznaky poruchy. Je proto vhodné vyhledat pomoc psychiatra či psychoterapeuta, který pacientovi pomůže najít a odstranit problém, který tuto poruchu vyvolal.

Hypochondrii neignorujte

Hypochondrii není radno přijmout jako stav, se kterým byste se měli naučit žít. Pacient ani jeho rodina by proto neměli úzkostlivé obavy o zdraví přehlížet. Místo toho je vhodné co nejdříve vyhledat odborníka. Pokud pacienti odmítají přijmout přítomnost hypochondrické poruchy, terapie jim může být prezentována jako pomoc při zvládání stresu, který prožívají.

Užívání antidepresiv

V případě nutnosti může terapeut doporučit užívání antidepresiv ze skupiny tricyklických antidepresiv a selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, které se osvědčují v případě přidružené úzkosti nebo deprese, ale i při samotné hypochondrické poruše. [11, 12, 13, 14]

Zdroje: mayoclinic.org, psychiatriepropraxi.cz, cpzp.cz, medixa.org, news-medical.net, my.clevelandclinic.org