Hypoglykémie a diabetes mellitus 1. typu pro praxi

Souhrn Hypoglykémie je jednou ze základních limitací úspěšné léčby pacientů s diabetes mellitus. U diabetika je za její hranici dle Americké diabetické asociace považována hodnota 3,9 mmol/l. U pacienta s diabetes mellitus 1. typu je nejčastěji výsledkem relativně nadbytečného množství inzulínu v kombinaci se sníženou kontraregulační schopností organismu. Opakované a těžké hypoglykémie mají negativní vliv na nervový systém a mohou přivodit i smrt. Hypoglykémie může proběhnout s neúplně vyjádřenými příznaky, popřípadě i zcela bezpříznakově, a projevit se až jako kóma. Léčba hypoglykémie pacientem vychází z rámcových doporučení a je modifikována jeho vlastními zkušenostmi. Klíčová slova diabetes mellitus * hypoglykémie Hypoglykémie je stav, kdy koncentrace glukózy klesá pod definovanou hranici. U zdravého jedince je za tuto hranici považována hodnota 3,6 mmol/l, dolní hodnota intervalu (3,9–3,6 mmol/l), ve kterém započíná zvyšování hladiny základních kontraregulačních hormonů (adrenalin, glukagon) umožňujících svým vlivem na příslušné metabolické dráhy tělu koncentraci glukózy v krvi opět navýšit. U pacientů s diabetes mellitus s ohledem na jejich sníženou schopnost mobilizace kontraregulace je podle Americké diabetické asociace (ADA) za hodnotu hypoglykémie považována hodnota 3,9 mmol/l. Příznaky, kterými se hypoglykémie projevuje, dělíme na neurogenní a neuroglykopenické. Neurogenní příznaky, způ