Co je ibišek?
Co se dozvíte v článku
Ibišek (latinsky Hibiscus) představuje rod vyšších dvouděložných rostlin, který podobně jako lípa, kakaovník, baobab nebo třeba durian patří do čeledi slézovité (Malvaceae). Zahrnuje velké množství různých dřevin a bylin, jež se vyznačují především svými nápadnými květy. V našich končinách sice nejsou původní, ale mnohdy se pěstují na zahradě nebo jako pokojové rostliny.
Ačkoliv si ibišek možná představíte jako tropický keř, ve skutečnosti se k tomuto rodu kromě stálezelených či opadavých keřů řadí také polokeře, stromy a byliny. Ty se vyznačují střídavými jednoduchými listy, které jsou většinou celistvé nebo dlanitě laločnaté. Na jejich povrchu se pak nachází dlanitá žilnatina, kterou tvoří minimálně tři hlavní žilky.
Květy ibišků jsou oboupohlavné, pětičetné a pravidelné. Typicky se objevují jednotlivě, ale někdy mohou společně vytvářet vrcholové hrozny. Jejich kalich přitom bývá miskovitý či zvonkovitý a zahrnuje také kalíšek s několika cípy, zatímco koruna je poměrně velká, může mít řadu různých barev (od bílé přes žlutou a oranžovou až po růžové nebo červené odstíny) a její střed je obvykle tmavší. Plodem je pak tobolka s mnoha semeny.
Rod ibišek celkově zahrnuje několik stovek zástupců (databáze Plants of the World uvádí konkrétně 434 schválených druhů). Tyto rostliny jsou rozšířené především v tropických a subtropických oblastech, ale dnes se s nimi můžete setkat prakticky po celém světě. V České republice přitom ve volné přírodě roste pouze ibišek trojdílný, jenž se jako polní plevel objevuje na jižní Moravě.
Známé druhy ibišku:
- ibišek súdánský (Hibiscus sabdariffa),
- ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos),
- ibišek čínský (Hibiscus rosa-sinensis),
- ibišek dřípený (Hibiscus schizopetalus),
- ibišek konopný (Hibiscus cannabinus),
- ibišek lípovitý (Hibiscus tiliaceus),
- ibišek měnivý (Hibiscus paramutabilis),
- ibišek syrský (Hibiscus syriacus),
- ibišek šarlatový (Hibiscus coccineus),
- ibišek trojdílný (Hibiscus trionum).
Co se týče využití, ibišky jsou poměrně všestranné rostliny. Některé druhy se v našich podmínkách pěstují pro okrasné účely, přičemž může jít o venkovní ibišek (například ibišek syrský, ibišek trojdílný), ale také o pokojový ibišek (ibišek čínský, ibišek dřípený). V tropických zemích ovšem jako dekorace slouží i celá řada dalších zajímavých druhů.
Mezi lidmi je pak dobře známý ibišek súdánský, který si našel využití především jako potravina a léčivka. Z botanického hlediska se dříve k danému rostlinnému rodu řadil také ibiškovec jedlý (Abelmoschus esculentus), jenž se pěstuje hlavně pro své jedlé plody. Říká se mu také ibišek jedlý nebo okra, případně proskurník jedlý. Dnes jej však řadíme k rodu ibiškovec.
Kromě toho pak některé druhy ibišků poskytují lidem kvalitní dřevo, které se využívá například k výrobě různých dekorací. Ze stonků ibišku konopného a dalších zástupců rodu Hibiscus se dá navíc získat i vlákno podobné jutě, které slouží například k výrobě provazů, hrubých látek, izolací, balicích materiálů, rohoží nebo dokonce i papíru. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Ibišek súdánský
Jedním z nejznámějších zástupců rodu Hibiscus je nepochybně ibišek súdánský (latinsky Hibiscus sabdariffa), což je tropická jednoletka, která se anglicky označuje jako roselle a lidově se jí někdy říká jamajský šťovík. Momentálně je dostupná ve dvou různých variantách, které vypadají následovně:
- Hibiscus sabdariffa var. sabdariffa – má chlupatou a větvenou lodyhu, která dorůstá zhruba do velikosti 1,5 m, nejčastěji se pěstuje v Africe či Americe a využití si našla především v gastronomii, kde se zpracovávají její květy,
- Hibiscus sabdariffa var. altissima – její lodyha dosahuje do výšky 3–5 m, větví se až v horní části a lidem slouží jako zdroj lýka, z nějž se pak vyrábějí lana, motouzy nebo hrubá pytlovina. [7, 8, 9, 10]
Jak vypadá ibišek súdánský?
Jedná se o bylinný polokeř dorůstající zhruba do výšky 1–4 m, který má hluboké kořeny a přímou nebo vystoupavou lodyhu. Ta bývá lysá nebo jen řídce chlupatá, má nachovou či zelenavou barvu a válcovitý tvar. Střídavě na ní vyrůstají řapíkaté listy s nitkovitými palisty, jejichž lysá čepel se skládá ze tří až pěti na okraji pilovitých laloků. Má okrouhlý až eliptický tvar a na bázi je zaoblená.
Květy ibišku súdánského jsou oboupohlavné, pravidelné a pětičetné. Objevují se v paždí listů, přičemž každý z nich má kalíšek s osmi až dvanácti lístečky. Jejich zvonkovitý kalich se skládá z kožovitých lístků zelené, zelenočervené nebo červené barvy. Vyznačuje se také tím, že obklopuje tobolku, a jakmile plod začne dozrávat, výrazně se zvětší a stane se mnohem masivnějším a dužnatějším.
Koruna je poměrně velká a skládá se z pěti obvejčitých lístků, které mohou mít světle žlutou nebo světle růžovou barvu. Jejich střed je pak tmavě purpurový. Důležitým znakem ibiškových květů je skutečnost, že obvykle vykvétají pouze na jediný den. Jsou samosprašné (prašníky uvolňují pyl již před otevřením květů), přičemž k opylování dochází prostřednictvím větru či hmyzu.
Plodem je v tomto případě hnědá tobolka vejčitě kulovitého tvaru, kterou obklopuje výše zmiňovaný zdužnatělý kalich. Obsahuje poměrně velké množství semen, jež dozrávají postupně, a to zhruba dva až tři měsíce po opylení. Jakmile jsou připravená, tobolka se rozevře a semena uvolní. [11, 12, 13, 14, 15, 16]
Kde roste ibišek súdánský?
Ačkoliv byl tento druh popsán v Indii, původní domovinou je pravděpodobně západní Afrika, odkud byl později zavlečen také do dalších afrických oblastí s tropickým klimatem, na Indický subkontinent, do jižní Číny a Indočíny. Spolu s africkými otroky se pak ibišek súdánský dostal také na území Ameriky (nejprve Karibik, poté Střední Amerika a Jižní Amerika) a o něco později se rozšířil také na některé tichomořské ostrovy nebo do Austrálie.
Pokud jde o typická stanoviště, kde se s ibiškem súdánským můžete setkat, nejčastěji se objevuje na stanovištích nějakým způsobem ovlivněných lidskou činností. Sem patří například různé skládky a rumiště. Plané rostliny se pak vyskytují také v savanových pastvinách nebo v lesích, zatímco ty šlechtěné se hojně pěstují v zahradách, ale i na plantážích. [17, 18, 19, 20, 21]
Obsažené látky
Ibišek súdánský obsahuje celou řadu zdraví prospěšných látek, jejichž množství se liší v závislosti na tom, o jakou část rostliny se jedná. Patří sem například flavonoidy, fenolové a organické kyseliny, alkaloidy, antokyany dodávající květům zářivou barvu či quercetin. V syrovém ibišku se pak nachází i některé sacharidy, hořčík, draslík, vápník, vitamíny ze skupiny B nebo vitamín C. [22, 23, 24, 25, 26]
Jaké má ibišek súdánský účinky?
Přestože existují stovky různých ibišků, k léčebným účelům se obvykle používá pouze ibišek súdánský. Nejčastěji se přitom konzumuje ve formě čaje, jenž podle některých studií pomáhá snižovat krevní tlak, a tím pádem i riziko vzniku dalších zdravotních potíží (například kardiovaskulárních onemocnění). Další výzkumy pak naznačují, že zároveň snižuje hladinu cholesterolu v krvi.
Mnohé látky obsažené v ibišku (například quercetin nebo flavonoidy) patří mezi antioxidanty, které pomáhají chránit organismus před působením škodlivých volných radikálů. Jejich nadměrné množství se označuje jako oxidační stres. V takové situaci dochází k poškození buněk a pacientům hrozí zvýšené riziko vzniku některých chorob, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka či rakovina.
Kromě toho se ibišku přisuzují také antivirové, analgetické, spasmolytické (tlumící křeče) nebo protizánětlivé účinky a lidé jej užívají třeba jako lék na zvýšenou teplotu, nadměrné pocení nebo různé potíže trávicího a močového ústrojí. Mimo to údajně podporuje zdraví jater a redukci tělesné hmotnosti. Tyto účinky se však prozatím nepodařilo dostatečně prokázat. O užívání ibišku se proto raději vždy dopředu poraďte se svým ošetřujícím lékařem. [27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34]
Má ibišek súdánský nežádoucí účinky?
Ačkoliv by užívání ibiškového čaje mělo být bezpečné, pokud jej budete konzumovat v přiměřené míře a ne v příliš dlouhých intervalech, některým osobám může způsobit mírné zdravotní potíže. Patří sem například žaludeční nevolnost, zácpa a plynatost. Ve větším množství navíc může působit jako laxativum (má projímavý účinek). O jeho užívání se tedy raději poraďte s lékařem.
Čaj z ibišku může snižovat krevní tlak, což je v některých případech prospěšné, ale vyhnout by se mu měli lidé, kteří se léčí s vysokým krevním tlakem a užívají nějaké medikamenty doporučené lékařem. Zároveň se nedoporučuje užívat ibišek v těhotenství ani při kojení, jelikož může mít negativní vliv na matku i na její dítě. Vyhněte se mu také ve chvíli, kdy se chystáte podstoupit nějaký lékařský zákrok. [35, 36, 37, 38]
Užíváte ibiškový čaj?
K čemu se používá ibišek súdánský?
V současné době se tato rostlina pěstuje pro okrasné účely, ale má i řadu dalších benefitů. Květy ibišku se sbírají zhruba tři týdny po začátku kvetení, přičemž je nutné ručně strhnout kalich z tobolek, které se nachází uvnitř a obsahují nedozrálé zárodky semínek. Tento masitý a dužnatý kalich se sklízí i s kalíškem, má kyselou chuť a našel si své uplatnění v potravinářském průmyslu, kde se používá v čerstvém i sušeném stavu.
Pravděpodobně nejznámějším způsobem zpracování je příprava ibiškového čaje. Tento nápoj, kterému se někdy říká také karkade, se připravuje ze sušených zdužnatělých kalichů. Obsahuje vitamín C, různé minerály a další zdraví prospěšné látky, a proto si našel využití také v lidovém léčitelství. Hodně oblíbený je třeba v Latinské Americe, na Blízkém Východě nebo v Africe.
Čerstvé ibiškové květy obsahují poměrně velké množství barviva a pektinu, takže se hodí například k výrobě želatiny, sirupu nebo marmelády. Také se přidávají do pudinků a různých dezertů, jsou vhodné k zahušťování některých omáček a dají se zužitkovat pro přípravu chutného vína. Pro svou nakyslou brusinkovou chuť se někdy společně s mladými stonky a listy pojídají jako zelenina.
Květy ibišku jsou známé také jako výborný zdroj pylu a nektaru, což jsou suroviny, které následně slouží k výrobě sladkého medu. V čerstvém stavu se navíc květy používají také pro výrobu přírodního potravinářského barviva. Své využití si ovšem našla i semena ibišku, z nichž se lisuje olej, který je vhodný pro průmyslové zpracování nebo jako součást kosmetických výrobků. V praženém stavu pak mohou posloužit jako náhražka kávy.
Suché ibiškové lodyhy je možné využít jako palivo nebo jako základ pro výrobu náhražky dřevěného uhlí. Někdy se pak ibišek súdánský pěstuje také jako zdroj vlákna. Sklízí se o něco později než pro využití v potravinářství, poté je nutné zbavit ho listů, máčet ve vodní lázni a následně odstranit kůru. Lodyhy se v závěrečné fázi roztlučou, jemná vlákna se navinou do přaden a následně se používají k výrobě motouzů, lan a pytloviny. [39, 40, 41, 42, 43, 44]
Pěstování ibišku súdánského
V našich podmínkách lze ibišek súdánský pěstovat například jako pokojovou rostlinu, ale také ve vytápěném skleníku nebo třeba v chráněném prostředí zimní zahrady. Semena se většinou vysévají v době od února do března, a to konkrétně po stratifikaci v ledničce, která by měla trvat 2 měsíce. Zároveň byste je měli dopředu namočit na několik hodin do vlažné vody.
Pokud slupku semínek před výsevem malinko narušíte třeba pilníkem na nehty, podle botaniků vám rychleji vzejdou. Vyklíčit by měla zhruba za 2–4 týdny, přičemž potřebují teplotu v rozmezí od 20 do 25 °C. Kromě toho byste ibišku měli zajistit také dostatečné množství světla, výživný a dobře propustný substrát, adekvátní zálivku a pravidelné hnojení. [45, 46, 47, 48, 49]
Zdroje: botany.cz, bylinky.info, encyklopedie.biooo.cz, biolib.cz, bylinkyprovsechny.cz, pfaf.org, sciencedirect.com, powo.science.kew.org, hort.purdue.edu, webmd.com, healthline.com, drugs.com, medlineplus.gov, ncbi.nlm.nih.gov, efloras.org