Inkretinová analoga v terapii diabetes melitus

SOUHRN Inkretinová analoga (agonisté glukagon-like peptidu 1) představují nedílnou část moderní terapie diabetes mellitus 2. typu. Kromě efektu na glykémii vykazují i širokou škálu pozitivních nemetabolických efektů. Nejznámějším, v klinické praxi s výhodou využívaným, je jejich vliv na redukci hmotnosti. Představují jediná antidiabetika vykazující protektivní účinek na beta-buňky, při včasném zahájení terapie lze tedy předpokládat zpomalení jejich degenerace. V popředí zájmu je také vliv na kardiovaskulární systém. Nejčastějšími nežádoucími účinky této terapie je přechodný gastrointestinální dyskomfort, ze závažnějších účinků bylo spekulováno o rozvoji zánětu slinivky břišní a možné souvislosti s neoplazií parafolikulárních buněk štítné žlázy. Tato podezření dosud nebyla přesvědčivě prokázána. Vzhledem k velmi dobrému klinickému uplatnění probíhá vývoj nových forem inkretinové terapie – ať již v podobě vývoje nových analog, fixních kombinací stávajících analog s bazálním inzulinem či rozšiřování terapeutické indikace inkretinové terapie. KLÍČOVÁ SLOVA inkretinová terapie • diabetes mellitus 2. typu • GLP-1 analog • beta-buňka SUMMARY Jirackova, J., Smahelova, A. Incretin analogues in therapy of diabetes mellitus. Incretin analogues (agonists of glucagon-like peptide-1) stand for an important part of nowadays therapy of diabetes mellitus type 2. Except for glucose lowering effect, incretins evince a wide range of additive non-metabolic effects. Weight reduc