Irský nejvyšší soud přitom už v roce 1992 rozhodl, že v případě ohrožení života matky je interrupce možná.
Na soud ve Štrasburku se obrátila žena, která otěhotněla během léčby rakoviny. K potratu se rozhodla poté, co ji lékař varoval, že těhotenství zvyšuje riziko návratu nemoci. Irské úřady jí ale přesto zakázaly podstoupit interrupci a žena musela kvůli přerušení těhotenství odjet na britskou kliniku.
Podle soudu irské úřady porušily právo žalující ženy na zdraví v tom smyslu, jak ho definuje Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Žena podle nich měla právo na to, aby těhotenství přerušili lékaři v Irsku, neboť bez zákroku by její život mohl být ohrožen.
Ústava Irska jako přísně katolické země umělé přerušení těhotenství zakazuje, což bylo schváleno drtivou většinou Irů v referendu z roku 1983 a znovu potvrzeno v roce 1986. Rozhodnutí je ale v rozporu s rozsudkem irského nejvyššího soudu. Výsledkem je podle AP právní vakuum, kvůli němuž se v Irsku jen výjimečně najde lékař ochotný provést interrupci.
Irští stoupenci plánovaného rodičovství rozsudek ze Štrasburku uvítali. Podle nich by rozhodnutí soudu mohlo přinutit politiky, aby změnili ústavu a její ustanovení uvedli do souladu s rozsudkem irského nejvyššího soudu.