Pokud by chtěl někdo v Česku založit hitparádu politických stupidit, máme tu horkého favorita na první místo: a sice nynější „krajské“ rušení zdravotnických poplatků. Česko už sice zažilo mnohé, tak dokonalou výhru formy nad obsahem jsme tu ale zřejmě ještě neměli.
Kvůli slibu sociální demokracie osvobodit lidi od poplatku za lékaře uvedly krajské úřady do chodu krkolomný byrokratický mechanismus, který za pomoci stamilionových částek, složitých darovacích smluv a jiného papírování, vysoké režie, útoku na férovou hospodářskou soutěž, přepadových kontrol a dalších věcí má lidem ušetřit poplatek ve výši jednoho eura. Nebo také jednoho piva v hospodě.
Výsledkem jsou vystresovaní lékárníci, dlouhé fronty, najímání ochranek na jejich zvládnutí a celkový chaos, neboť situace je v každém kraji trochu jiná. Navíc vůbec není jisté, že třeba za léky lidé ušetří. Některé lékárny si totiž výpadek třicetikorunového poplatku vynahrazují vyšší cenou léků. Ponechme teď stranou, jestli poplatky za lékařskou péči jsou, nebo nejsou dobrý nápad.
Pokud ovšem sociální demokracii vadí, mohla je zrušit obvyklou cestou - hlasováním v parlamentu, až na to bude mít dost hlasů. Jenže mocenský apetit Paroubkovy strany byl tentokrát silnější než smysl pro realitu, a tak slíbila za hlasy v krajských volbách zrušit poplatky dřív.
Jak teď ale vidíme - také za jakoukoli cenu. A to i politickou, neboť v několika krajích jsou i koalice s komunisty výsledkem „poplatkové politiky“. V reálu tak jde o nečekaně syrovou zkoušku na případné velké vládnutí ČSSD.
Ti, co nestojí ve frontě
Julínkovy poplatky nejsou zrovna kandidát na Nobelovu cenu za reformy. Splnily ale svůj efekt (dělá se méně zdravotních úkonů, vybere se více peněz, které je možné dát na drahou léčbu) a česká společnost se s nimi poměrně hladce sžila. Skeptici předpovídali, že třicet korun je příliš málo, lidé si na ně zvyknou a budou dál chodit k lékaři jako dřív. Praxe ukázala, že ne.
Pohled na davy lidí čekající dlouhé desítky minut ve frontě na rathovský dar třiceti korun teď mohou vyvolat pocity skepse nad tím, kam tato země vlastně směřuje. Jak snadno se Češi chytnou na návnadu hloupých nápadů. Vedle toho jsou tu však ještě ti, kteří nejsou vidět, protože ve frontách nestojí.
Média minulý týden informovala, že v některých krajích více než polovina lidí úlevu z poplatku odmítla a radši si jej zaplatila. I když časem zřejmě kraje svůj byrokratický stroj proti poplatkům vyladí a rovněž privátní lékárny najdou medicínu na nekalé protežování konkurentů ŕ la ČSSD (už nyní přišly na jeden způsob - třicet korun si sice naoko účtují, pak je ale vrací coby „věrnostní bonus“), i tak se však dnešní zmatek stal symbolem nástupu sociální demokracie do vedení krajů. Toho pocitu se mnoho lidí bude dlouho zbavovat.
A kdo ví, možná kvůli tomuto chaosu nakonec sebejistý Jiří Paroubek prohraje parlamentní volby. Úspěšné tažení proti poplatkům ve zdravotnictví teď ukáže i svoji stinnou stránku. Nejde jen o to, že ČSSD jednou provždy zahodila svůj velký propagandistický trumf.
Také ale fakticky převzala spoluodpovědnost za možný propad zdravotnických rozpočtů. A to v době krize, kdy vzhledem k nižším výběrům z pojistného můžeme ve financování zdravotnictví čekat nemalé problémy.
Marek Švehla, Respekt