Právní analýza spolupracovníka Zdraví.Euro.cz
Zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců bude s účinností od 1. ledna 2008 nahrazen zákonem č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. Tento zákon neupravuje, striktně vzato, povinnosti pacientů, nýbrž povinnosti pojištěnců nemocenského pojištění. Za zmínku však přesto některá z jeho ustanovení rozhodně stojí.
Povinnosti pacienta v pracovní neschopnosti
Pojištěnec nemocenského pojištění, který je dočasně práce neschopný, je povinen dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce, umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a v rozsahu v zákoně uvedeném též zaměstnavateli kontrolu dodržování tohoto režimu a sdělit ošetřujícímu lékaři při uznání dočasné pracovní neschopnosti místo pobytu, na kterém se bude v době dočasné pracovní neschopnosti zdržovat.
| DÁLE ČTĚTE: Aktuální informace o pracovníchproblémech ve zdravotnictví,rozhovory a komentáře najdete v nové rubriceJobžurnál. |
Dále je pojištěnec povinen dostavit se v určeném termínu k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti.
Pojištěnec, který pobírá ošetřovné, je povinen na výzvu ošetřujícího lékaře, který vydal rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, nebo orgánu nemocenského pojištění, dostavit se k ošetřujícímu lékaři s osobou s potřebou ošetřování ke kontrole posouzení zdravotního stavu a potřeby ošetřování.
Nedodržení těchto a dalších povinností v zákoně uvedených, včetně povinností posuzujícího lékaře, může mít za následek relativně citelnou finanční sankci. Zákon podrobně popisuje kontrolu dodržování zákona, včetně kompetencí osob oprávněných ji provádět.
Povinnosti pojištěnce
Soubor povinností pojištěnce zdravotního pojištění je obsažený v § 12 zákona 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění.
Toto ustanovení podrobně upravuje povinnosti týkající se vztahu mezi pojištěncem a pojišťovnou, např. povinnost pojištěnce hradit příslušné zdravotní pojišťovně pojistné, pokud tento zákon nestanoví jinak, sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn, prokazovat se při poskytování zdravotní péče platným průkazem pojištěnce, oznámit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně jeho ztrátu nebo poškození, vrátit průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění, oznámit příslušné zdravotní pojišťovně změny osobních údajů atd.
| Čeho se týkají případy právě probíhajícíchsporů, které souvisejís povinnostmi pacientů?Na co by si měli dát lékaři pozor, aby předešli soudnímu řízení? Čtěte v příštích dnech na Zdraví.Euro.cz! |
Povinnosti související s léčbou
Z hlediska lékařů budou patrně významnější povinnosti pojištěnce týkající se podrobněji léčebného procesu. Pojištěnec musí poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu dodržovat lékařem stanovený léčebný režim, podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám, pokud tak stanoví tento zákon nebo obecně závazné právní předpisy, dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí a vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví.
Další povinnosti pacienta jsou rozptýleny v četných dalších zákonech. Některé z těchto povinností se vztahují specificky na pacienty, jiné jsou obecné a platí pro každého, avšak při poskytování zdravotní péče se na ně často ke škodě věci zapomíná. Pokusím se zmínit alespoň některé z nich.
Napomáhat dobrému zdraví svých spoluobčanů
Preambule zákona 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu stanoví v Části II, že péči společnosti o zdraví lidu musí odpovídat snaha každého jednotlivce žít zdravě a vyvarovat se vlivů škodlivě působících na jeho zdraví.
Zároveň má každý občan napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů, a proto aktivně přispívat k vytváření zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce.
Termíny použité v tomto ustanovení jsou poněkud poznamenány duchem doby, ve které zákon vznikal; míra solidarity v českém zdravotnictví se však od té doby příliš nezměnila, náklady nezdravého životního stylu občana stále nese společnost.
Není proto důvod považovat toto ustanovení za nesprávné či překonané, a to přinejmenším dokud neproběhne skutečná reforma zdravotnictví směrem k tržním vztahům a individuální odpovědnosti pacienta za náklady péče o své zdraví.
Obecnou povinností každého, stanovenou v §415 Občanského zákoníku, je počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na důležitých hodnotách, mj. na zdraví.
Mnoho důležitých povinností občanům ukládají též předpisy o ochraně veřejného zdraví, zejména zákon 258/2000 Sb., jako příklad je možno zmínit povinnost podrobit se očkování, pominout nelze ani zákon 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.
Vnitřní řád zdravotnických zařízení
Důležitou povinností pacienta je dodržovat vnitřní řád zdravotnického zařízení. Podle § 27 zákona 48/1997 Sb. platí, že pojištěnec, který soustavně porušuje hrubým způsobem domácí řád zdravotnického zařízení a odmítá zásadním způsobem spolupráci, může být z ústavní péče předčasně propuštěn, pokud toto chování není způsobeno závažnou duševní poruchou nebo jinými závažnými důvody a pokud by okamžitým přerušením péče nebylo ohroženo vážným způsobem jeho zdraví.
Předčasně propustit nelze pojištěnce v případech, kdy se jedná o povinné léčení.
V tomto kontextu je třeba uvést, že pro méně společensky přizpůsobivé pacienty (a též jejich blízké) platí, stejně jako pro každého občana, zákazy uvedené v trestním a přestupkovém zákoně.
Dle §197a trestního zákona platí, že kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
Pokud nezůstane jen u výhrůžek, samozřejmá je odpovědnost za ublížení na zdraví či těžkou újmu na zdraví. Podle §202 trestního zákona platí, že kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, zejména tím, že napadne jiného (postižitelné jsou ale i jiné hrubé prohřešky proti občanskému soužití), bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Úplatkářství a vydírání
Osobám, které si nesprávně vykládají pojem „vícezdrojové financování zdravotnictví“ lze důrazně doporučit §160 a následující trestního zákona, týkající se úplatkářství; na ty, kteří chtějí dosáhnout více, než jim náleží násilnými metodami, lze použít §235 trestního zákona (Vydírání), podle kterého kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Konečně, podle §206 může být za trestný čin pomluvy postižen ten, kdo o jiném (třeba i o zdravotníkovi) sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, a to odnětím svobody až na jeden rok.
Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude potrestán ten, kdo uvedený čin spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Méně závažná protispolečenská jednání lze postihnout dle zákona 200/1990 Sb., obvykle jako přestupek na úseku zdravotnictví (§29) nebo občanského soužití (§49).
Přestupku podle §29 se dopustí zejména ten, kdo úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení, padělá nebo úmyslně neoprávněně změní lékařskou zprávu nebo zdravotní průkaz anebo zneužije lékařskou dokumentaci, případně padělá či zneužije lékařský předpis.
Přestupku podle § 49 se dopustí zejména ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.
Za zmínku stojí i povinnost zdržet se útoků na cizí majetek, ať už se jedná o krádeže či úmyslná poškození; závažnější formy jsou postižitelné jako trestný čin, méně závažné jako přestupek.
Z práva zdravotníka na ochranu osobnosti, resp. z práva zdravotnických zařízení na ochranu dobrého jména právnické osoby dle §11 a násl. Občanského zákoníku vyplývá povinnost pacientů i jiných osob zdržet se šíření různých klepů a nepravdivých nařčení, kterými by pověst svého lékaře či nemocnice neoprávněně poškozovali, a to v jakékoliv formě, počínaje vystoupeními v masmédiích a konče přirovnáváním svého lékaře v restauraci nejnižší cenové skupiny k dr. Mengelemu.
Konečně, důležitou povinností pacienta je zaplatit lékaři či zdravotnickému zařízení za poskytnuté služby. Tato povinnost je často opomíjena vzhledem k tomu, že je naprostá většina péče hrazena prostřednictvím smlouvy s pojišťovnou, bez přímé platby pacienta. Tato povinnost se však v plné míře uplatní v případě péče v nesmluvních zařízeních, péče o pacienty, kteří nejsou účastníky veřejného pojištění, či poskytnutí služeb nehrazených z veřejného pojištění. Vzhledem k tomu, že plánované reformy směřují k omezení základního balíku bezplatných zdravotních služeb a rozšíření různých forem spoluúčasti pacienta, bude povinnost zaplatit u lékaře nabírat na významu.
JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. www.Zdravi.Euro.cz
Centrum pro zdravotnické právo 3.LF UK, Advokátní kancelář JUDr. Bohumily Holubové