Bez obalu
Počínaje rokem 1990 měly všechny volby své skandály a aféry. Jedním ze symbolů těch letošních se nepochybně stane facka, kterou dostal ministr zdravotnictví David Rath od MIROSLAVA MACKA (62). Řada politologů tvrdí, že právě tato událost může rozhodnout volby - v neprospěch ODS. Někdejší prominent ODS byl pro svou stranu vždy tak trochu nepohodlný, ale zároveň ji nikdy nezradil. Proto i nyní s neochvějnou jistotou říká, že věří ve zdravý rozum a vítězství ODS. S trochou škodolibosti se chce dodat, že je to jasné jako facka.
Nebojíte se, že by vaše facka ministru Rathovi mohla prohrát ODS volby?
Tak především to nebyla facka, ale záhlavec. V dobách mého mládí to byl nejúčinnější trest pro nevychovance. Proto jsem se ho rozhodl doktoru Rathovi dát. Já to udělal a já za to nesu plnou odpovědnost. Kdyby taková hloupost měla ovlivnit volby, tak by to bylo s námi hodně špatné.
Podle průzkumů veřejného mínění a podle toho, jak je politologové interpretují, by se to ovšem stát mohlo.
Tomu nevěřím. Jedna věc je, jestli někdo s mým záhlavcem souhlasí, anebo nesouhlasí. Ovšem i v tomto případě hodně záleží na tom, jak je taková otázka ve výzkumu zformulována a jak sugestivně je kladena. Je to hodně emotivní. Ve volbách se lidé rozhodují racionálně.
Jste si tím jist?
Jsem o tom přesvědčen. Člověk se při volbách chová mnohem racionálněji, než si je sám ochoten připustit.
Ale když ODS ve volbách neuspěje, nemyslíte si, že se její vedení bude moci na vaši facku vymlouvat?
Být otloukánkem jsem si už zvykl.
Takže nelitujete, že jste to udělal?
Asi se budu opakovat, ale co doktor Rath řekl o mně a o mé ženě, bylo velmi urážlivé. Dospěl jsem k tomu, že to mohu řešit jediným způsobem. A tím jsem to vyřešil. Rozhodně toho nelituji. Když je někdo nevychovaný hulvát, tak musí být co nejrychleji ztrestán.
Nezdá se vám zbabělé, že jste doktora Ratha udeřil zezadu?
Záhlavec nemůžete dát jinak než zezadu. Taková jsou pravidla žánru. Zepředu by to byla facka nebo pohlavek. Ale já se rozhodl pro záhlavec. Kdo chodil podobně jako já do školy ještě v době, kdy nebyly zakázané tělesné tresty, tak podobných záhlavců pamatuje spousty. Nikdo kantorům nevyčítal ani zbabělost, ani zákeřnost.
Berete to tedy tak, že vy jste byl učitel a doktor Rath žák?
Ne. Ale snažím se vám vysvětlit, že to byl bezprostřední trest. Bezprostřední v tom smyslu, že jsem doktoru Rathovi vzkázal, co mám v úmyslu. A on mi přes média odpověděl, že jsou to jen silácké řeči. Při první příležitosti tedy celkem logicky dostal záhlavec.
A to je další věc, kterou vám mnozí vyčítají. Že jste to udělal teatrálně za přítomnosti televizních kamer. A na jednání stomatologů.
Znovu říkám, že to byla první příležitost. Byl jsem pozván, abych tu konferenci moderoval. Ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli doktor Rath přijde, nebo nepřijde. Seděl jsem ve vedlejší místnosti a do sálu mě přivedli až v momentě, kdy seděl na tribuně. Kdybychom se potkali předtím, dostal by záhlavec dřív.
Sympatické se naopak mnohým zdá, že jste se zastal své ženy jako muž. Chtěl byste, aby se vrátila doba soubojů, kdy si muži házeli rukavice a vyzývali se na kordy?
Rukavice se házela z trochu jiných důvodů. Když už hledáte paralely, tak ve středověku bych to řešil asi tak, že bych ho nechal zbít svými sluhy psími důtkami.
Už jste si někdy podobným způsobem vyřizoval účty s někým jiným?
Nejsem typ rváče. Jsem člověk spíš intelektuálně založený. A dokonce jsem spíš introvert, byť si spousta lidí myslí opak. Znovu opakuji, že jsem v daný moment reagoval způsobem, kterými připadal nejvhodnější. A stále mi to tak připadá. Představa, že bych na doktora Ratha dal za urážku žalobu, devět let se soudil a nakonec skončil ve Štrasburku, je pro mě absurdní.
Co tomu vlastně říkala vaše paní?
Manželka je na delší dovolené s rodiči v Karibiku. Mám dojem, že o tom ani neví.
Vy jste se s ní o tom nebavil? Předtím ani potom?
Ne. Bylo to moje rozhodnutí, které jsem s nikým nekonzultoval. Ani s ní.
Jaké máte reakce od jiných lidí?
Velmi polarizované. Polovina lidí mně gratuluje a polovina lidí odsuzuje. Je to hodně motivované politicky. Sympatizanti ODS říkají, že dal doktoru Rathovi konečně někdo za vyučenou, a stoupenci komunistů či sociálních demokratů mi říkají, že jsem se zachoval jako hajzl.
To vás překvapuje? Že to má politický rozměr?
Nejsem naivní, abych si myslel, že se to obejde bez politických komentářů. Ale ta míra politizace mě zaskočila. Přijde mi to nepřiměřené a absurdní.
Tak krátce před volbami jste s tím přece musel počítat. Víte, že jste se díky tomu dostal na předvolební billboardy?
Ještě jsem je neviděl.
Je tam heslo: ODS a Macek, dají vám pár facek.
To heslo znám a už jsem na ně odpověděl podobně primitivním veršíčkem na své webové stránce. Nerýmují se jen slova Macek a facek, ale také fracek.
Jaké reakce máte z ODS?
Rovněž polarizované.
Předseda Topolánek vás vyzval, abyste ODS opustil.
Reagoval jsem jednoznačně, že nevidím důvod, proč bych to měl udělat.
Ozvala se vám jako poradci prezidenta Klause rovněž i jeho kancelář?
Ne. Vůbec jsme o tom nemluvili a, upřímně řečeno, jsem ani neočekával, že se někdo ozve.
Ani nikdo z prezidentových spolupracovníků?
Opravdu ne. Ale víte, co se mi zdá šílené? Jaká nesmyslná pozornost se takové prkotině věnuje. Jestli mě něco zaskočilo, pak tohle. Jak je to nafouklé a vypjaté. Ale netýká se to jen mého konfliktu s doktorem Rathem. Celá volební kampaň je hrozně nenávistná a agresívní.
Nejsou takové všechny předvolební kampaně?
Nemyslím. Mně nevadí, když si politici neberou servítky. K politice to patří, a komu to vadí, ať si vybere jinou profesi. Ale všechno má své meze. Nedávno jsem se na tohle téma bavil s jednou novinářkou a poznamenal jsem, že mám pocit, jako by v téhle kampani šlo o život. A ona mi řekla: Vždyť jde o život! V první chvíli mě to zarazilo, ale pak jsem si uvědomil, že má pravdu. Podívejte se na ty aféry. Unipetrol, biolíh a další. Tady je určitá vrstva politiků, kteří když nebudou zvoleni, tak jim opravdu jde o život. V tom je to hrozné.
Nemůžeme si pomoci, ale vy jste svou předvolební fackou té úrovni kampaně moc nepomohl. Ostatně si jí všimla i zahraniční média.
Myslím si, že to cizina bere spíš jako takovou show a dělá si z toho legraci.
Právě. Poslanci a politici se perou obvykle v Asii, v Rusku, v Koreji …
Jenže v tomhle případě se neprali politici, ale soukromník s ministrem.
Ne obyčejný soukromník. Bývalý místopředseda vlády a bývalý místopředseda opoziční strany.
Každý je někým bývalým. Ale víte co? Bavíme se o banalitách a to podstatné opomíjíme.
Co podstatného máte na mysli?
Třeba to, jak se člověk jako doktor Rath může stát ministrem. Že ho někdo do takové funkce instaluje a pak ho v ní drží. O tom se nikdo v této souvislosti nebaví a to mě deprimuje.
Nemáte pocit, že doktor Rath je po delší době prvním ministrem, který má minimálně velkou ambici problémy ve zdravotnictví řešit? Že se snaží udělat pořádek?
Vidím, že jste se i vy nechali zmást tím vnějším dojmem a rétorikou.
Jaký pořádek? To je jen vytloukání klínu klínem. Doktor Rath je člověk nasazený na to, aby paroubkovským způsobem bušil neomaleně do protivníka a snažil se ČSSD vyhrát volby. Můžu se jen pousmát, když například říká, jak rychle se mu podařilo napravit hospodaření VZP. Každý, kdo umí číst a kdo ovládá počty, přece ví, jak to udělal.
Nesnaží se například omezit toky peněz, které míjely pacienty a končily v kapsách lékařů?
Celá léta tvrdím, že ve zdravotnictví minimálně třetina peněz protéká, aniž by přinesla jakýkoliv užitek pacientům. Mnohdy jim naopak přináší poškození nebo neužitek. Existuje jedna jediná metoda, jak nastavit racionální poměry. To znamená změnit způsob chování. Nastavit systém tak, aby se solidní chování vyplatilo a nesolidní nevyplatilo. Tomu nepomůžou zákazy, příkazy ani tabulky, ale systémová změna.
O reformě systému mluví každý. Ale nikdo takovou reformu nedokáže vysvětlit a získat pro ni voliče.
Prosím vás. To se dá vysvětlit snadno.
Ale špatně před volbami.
Lehce i před volbami. Vysvětluju to na pojištění auta. Jak vysoká by asi musela být pojistka, kdyby vám pojišťovna musela zaplatit každý škrábanec a každé ťuknutí kamínkem? Proto je logicky u každého pojištění spoluúčast. Auto, ale třeba i barák si necháváte pojistit na věci podstatné. Velkou nehodu, krádež, živelní pohromu.
Víte, co je zajímavé? Že byste se možná v mnohém s doktorem Rathem shodli. Když jsme s ním dělali rozhovor, tak řekl, že by se spoluúčastí principiálně souhlasil, ale že k jejímu zavedení není společenský konsensus.
Poctivé by bylo založit kariéru na tom, že lidi bude přesvědčovat na svou stranu. Ale chápu, že je snazší přidat se z kariéristických důvodů ke straně, která tvrdí opak. A zdůvodnit si to tím, že to lidé tak chtějí. Chápu to, ale šokuje mě to.
Nechovali se mnozí politici ODS v devadesátých letech podobně? Že například ohledně privatizace bank či deregulace nájemného odmítali přijmout rozhodnutí, o nichž tvrdili, že jsou správná, ale že je lidé nejsou připraveni přijmout?
Osobně jsem vždy říkal věci bez ohledu na to, zda byly pro ODS momentálně výhodné, nebo momentálně nevýhodné.
Otázka zní, zdali tak lze vyhrát volby.
Samozřejmě ano. Hluboce nesouhlasím s tím, že jedinou možností je podvod na voličích. Lidé jsou chytřejší, než si většina politiků myslí. Podstatně chytřejší.
Proč tedy ODS slibuje všem sociální výhody?
Obávám se, že to je trend nejen v Česku, ale v celé Evropě. Že spolu soutěží méně populistické strany s těmi více populistickými. Už tady není strana, jež by říkala věci tak, jak jsou. Poctivě, na rovinu, dlouhodobě. Která by měla vizi státu. Jsem přesvědčen, že by jednou nebo dvakrát volby nevyhrála, ale kdyby vydržela, tak by nakonec musela slavit úspěch.
Jak hodnotíte předvolební kampaň ODS?
Jsem řadový člen a na kampani se nepodílím, tak ji nemám právo kritizovat. ODS vsadila na slušnou kampaň a na přesvědčování o svém programu. To je dobré. Osobně bych více přitvrdil v reakci na kampaň ČSSD. Zdá se mi neuvěřitelné, že nikdo nereaguje na to, že ČSSD ukradla ODS symbol i hesla kampaně. To přece není antireklama, ale podvod a zlodějina. Mě fascinuje, že z toho není skandál a že o tom nikdo nepíše. Dokonce se našli novináři, kteří tvrdili, že je to chytrý nápad.
Co podle vás nakonec v kampani rozhodne?
Zdravý selský rozum. Volby vyhrává podobně jako v krasobruslení celkový umělecký dojem.
A to je?
Letitý poctivý solidní program politické strany, která má v čele důvěryhodné lidi.
Líbí se vám jako předseda ODS Mirek Topolánek?
Opět ho jako řadový člen nechci hodnotit. Ale platí to, co jsem napsal s odstupem po jeho zvolení. Že mě příjemně překvapil.
Proč podle vás ODS ztratila náskok, který měla ještě před pár měsíci?
Ta loňská čísla byla naprosto nepřirozená. Teď se srovnala do přirozené podpory levice a pravice. Není na tom nic překvapivého.
Víc než výsledek voleb bude nejspíš rozhodovat o příští vládě povolební vyjednávání. Co říkáte tomu, že Václav Klaus mluví již nyní o možnosti velké koalice?
Václav Klaus je velmi zkušený politik a dobře ví, že volební výsledky můžou přinést jakoukoliv situaci. Jako prezident republiky má eminentní zájem, aby tady byla stabilní vláda a stabilní politická situace. A jestliže někteří politici z nějaké své zabejčilosti a z osobních důvodů určité řešení vylučují, tak Václav Klaus cítí, že to je a priori špatně.
Nemá Václav Klaus spíše eminentní zájem o své znovuzvolení než o cokoliv jiného?
Jsem přesvědčen, že ne. Pokud se nemýlím, tak většina stran má ve svém programu přímou volbu prezidenta. Nebo o ní aspoň nahlas mluví. Takže podle mě se příští prezident bude volit přímo. Nemám s tím žádný problém, ba naopak.
V čem vlastně spočívá vaše role prezidentova poradce?
Nejsem poradcem. Před drahným časem jsem takovou nabídku dostal, ale z mnoha důvodů jsem ji odmítl. Především jsem si nedokázal představit, že budu vázán konkrétními povinnostmi a pracovní dobou. Tak jsem nakonec souhlasil s tím, že budu někým na způsob přítele na telefonu. Pokud chce Václav Klaus slyšet můj názor, tak zavolá a já mu ho řeknu. To je velmi zřídka. A pokud mu něco chci sám sdělit, tak mu to pošlu mailem.
Jak často jste v kontaktu?
Někdy třeba dva týdny v žádném, jindy třikrát do týdne. Osobně se vídáme jen občas a při společenských příležitostech.
Čím se živíte?
Na tom se za posledních deset let nic nezměnilo. Mám poradenskou firmu, která má jediného zaměstnance. Tím jsem já. Když bylo víc práce, tak jsem měl ještě jednu asistentku.
Jaké poradenství konkrétně nabízíte?
Zahraniční firmy, které mají v této republice nějaké podnikatelské zájmy, si mě najímají jako průvodce Českem. Jsem schopen jim říct, kdo je kdo, co nebo koho by měly znát a kde by někomu mohly šlápnout na kuří oko. Prostě klasická poradenská práce.
Kolik času tomu věnujete?
Stále méně. Řeknu to takto. Když to hodně dobře půjde, tak mám před sebou nějakých dvanáct až patnáct let aktivního života. Chci si je užít naplno a strávit je tím, co mě baví. Takže práci pomaloučku a polehoučku upozaďuji. Můžu si to dovolit, protože už brzy budu důchodce.
Neodradí aféra s fackou vaše potenciální klienty?
Je to možné. Ale takhle já nikdy nepřemýšlel. Kdo tak uvažuje, je nevolníkem. Bere ohled jen na to, co si ten myslí a tamten říká. Ale to mě nezajímá. Chci žít jako svobodný člověk.
MILOŠ ČERMÁK A MILAN ŠÍMA, Reflex