Je dobré, když ženy neváhají pozvat muže na schůzku a nebojí se dát najevo zájem o sex jako pr vní?

6. 11. 2013 12:29
přidejte názor
Autor: Redakce

Ve vztazích mužů a žen se za posledních sto let mnoho změnilo. Osobně si však myslím, že přílišná emancipace žen partnerským vztahům neprospívá.




Z dlouholeté odborné praxe psycholožky a sexuoložky vím, že ženy, které již od prvního okamžiku berou muži možnost stát se v očích ženy skutečným mužem, tedy mužem, který je aktivní, výkonný, dokáže je ochránit, je dominantní…, prostě oceněníhodný, v dlouhodobém vztahu nenacházejí uspokojení. Muž, kterému se žena sama nabízí, ztrácí totiž radost z „lovu“. Je sice možné, že situaci využije, ale její cena bude nižší o touhu, vášeň a o dobrodružnou i romantickou cestu k osobnímu vítězství při hledání vysněné životní partnerky.
Z evolučního pohledu je prvním úkolem ženy při hledání partnera, aby byla viděna, ale je to muž, který se uchází o ženu. Žena může využít

celý repertoár svádění v rámci neverbální komunikace, protože právě ta je v těchto otázkách nejúčinnější. I v rámci následného vztahu je pro muže jednodušší pochopit, co znamená, když se k němu partnerka přitulí, než když se to žena snaží vyjádřit slovy, která ovšem mohou muže i zastrašit, pokud budou vyřčena až příliš popisně.
Nicméně je třeba říci, že ženy by měly mužům říkat to, co chtějí, co si přejí, po čem touží, ale vždy záleží na tom, jakou zvolí formu. Dominantní forma mluvy, která přikazuje, kárá, trestá, případně i pečuje, dělá z muže spíše dítě. „Dítě“, které však také umí podvádět nebo víc brát než dávat. Forma obchodní dohody sice může fungovat, ale v rámci intimních věcí je nejúčinnější spontánnost, hravost a submisivní chování ženy. Prostě žena by měla být ženou, protože jedině muže, který „doma nosí kalhoty“, si může dlouhodobě vážit.
Ve svém osobním životě jsem své „emancipační tendence“ zaměřila spíše na svou profesi, kde jsem takřka neustále vystavena konkurenci mužů a poměřuji s nimi své znalosti a schopnosti. V rodinném soužití však jednoznačně upřednostňuji „klasický“ model. Dnes také již vím, že pokud má žena stejně jako já dominantní povahu, musí být ve výběru partnera velmi obezřetná a umožnit partnerovi hrát v rodině jeho roli. Když se mě tedy osobně ptáte, jestli bych pozvala muže na schůzku, říkám ne, ale udělala bych to tak, aby on pozval mě. Stejně tak bych postupovala i v druhé části otázky.

(převzato z časopisu Moje psychologie 10/2013)

Samantha z dnes již kultovního seriálu Sex ve městě svou otevřeností k mužům a sexu způsobila doslova revoluci.

1)
R

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?