Česká veřejnost čelila v posledních měsících nátlaku a vydírání, které neměly dosud v Česku obdoby. Úzká profesní skupina zdravotníků - odborově organizovaní lékaři v nemocnicích - si v zájmu prosazení svých platových představ vzala jako rukojmí nemocné lidi.
Hrozba smrtí, pokud nebudou požadavky odborů splněny, nebyla nadsázkou, ale vážně míněnou výhrůžkou. Nesvědčí o tom jen samotný název odborářské akce (Náš exodus, váš exitus), ale i věty o umírajících novorozencích. Tragické je, že tyto metody nakonec byly úspěšné.
Z PRINCIPU
Jsem přesvědčen, že takto bezostyšnému nátlaku se nemělo ustoupit už z principu. Bohužel, nestalo se. Přijetí řešení formou socialistických a rovnostářských platových tarifů však jde ještě dál.
Vláda přijala a posvětila pro zdravotnictví naprosto nevhodný, nespravedlivý a demotivující systém na principu každému stejně bez ohledu, jestli je dotyčný člověk špičkový, průměrný, či podprůměrný.
Na frak dostal také princip lidské korektnosti. Ten, kdo při tomto brutálním tlaku odborů na veřejnost vystupoval odpovědně, klidnil pacienty a chtěl hledat řešení v reformách, lidově řečeno ostrouhal.
To není jen případ zdravotních sester a dalších nelékařů, ale i celé ambulantní sféry. Tedy zdravotnické většiny, jež dlouhodobě nejen volá, ale spolupracuje na přípravě reforem.
NAPOJENÍ NA ČSSD
Jaká asi teď bude jejich motivace pokračovat, zvlášť když se nově mají stát partnery vlády pro reformy Lékařský odborový klub (LOK) a Česká lékařská komora (rozuměj LOK B, protože se jedná o tytéž lidi).
Tedy odborářské organizace, které již mnoho let odmítají jakoukoliv racionální změnu ve zdravotnictví a jsou zcela nepokrytě napojeny na ČSSD?
Autor je předseda správní rady VZP