Obchody s nakaženou krví vězňů v režii východoněmecké tajné služby, obcházení embarga na dovoz zbraní a munice, úplatky a skandály mezinárodního rozsahu - to vše se vybavuje ve spojení se jménem Josef Šťáva, o jehož pochybných aktivitách psal Reflex jako první (21/1999 a 7/2000).
Důvodů, proč stát s firmou Josefa Šťávy nechtěl obchodovat, bylo mnoho a u řádného soudu to mohl obhájit. Pokud by k němu vůbec došlo.
Když firma Diag Human v roce 1996 podala žalobu, nezaplatila povinné soudní poplatky, řízení bylo zastaveno a věc mohla být zanedlouho navždy promlčena.
Stát místo toho přistoupil na arbitráž, mimosoudní řízení, které není zdaleka tak transparentní, a její nález nelze soudním procesem ani revidovat.
Navíc se dá uplatnit ve většině zemí na světě. Šťávovi stačí prodat nárok komukoli, kdo České republice dluží nějaké ty miliardy, a ten pak pohledávku „zaplatí“ kusem papíru.
Bez ohledu na zoufalé výkřiky ministra zdravotnictví Tomáše Julínka o další obraně si musíme přiznat smutnou skutečnost: žádná obrana neexistuje. Alespoň v rámci pravidel.
Vzhledem k pestré minulosti Josefa Šťávy by se mohlo stát, že ho někdo dotlačí k nějakému ústupku, ale to už by musela být hodně špinavá hra.
Bohužel - účinná obrana neexistuje ani proti politikům a ministerským úředníkům, kteří jsou za fiasko zodpovědní. JUDr. Jiří Oršula, brilantní právník, který stojí v pozadí causy Diag Human, se na spory se státem specializuje od roku 1994 a Josef Šťáva není první ani poslední klient, jenž z našich daní slušně zbohatne.
Poučení z toho je jediné a stále se opakuje. Stát je zlý hospodář a špatně hájí naše zájmy. Čím méně rozhodování a odpovědnosti úředníkům svěříme, tím méně toho pokazí.
Jan Zvelebil, Reflex