Pane ministře, když vás premiér Topolánek odvolal, řekl jste, že jste zklamán a znechucen. Od té chvíle již uplynulo několik dní. Máte i dnes tento pocit?
Ano a bohužel to zůstane i jako skvrna na našem vztahu. Víc se ale k tomu vracet nechci. Spíš přemýšlím o budoucnosti.
Komunikace je slovo, na které jste zřejmě doplatil. Ale uměl vám premiér vaše odvolání vysvětlit?
Ne.
Zklamal tedy v komunikaci on?
Ano.
Říkal jste, že si to s ním vyřídíte jako chlap s chlapem. Co budete chtít slyšet?
V určité chvíli by to chtělo rychlé valašské řešení, takové to hospodské. Ale myslím, že natolik jsme solidní, že to bude klidná, několikahodinová řeč.
A nebyl byste spíše pro krátkou, ale razantní řeč?
Naopak. Mně chybí vyříkání si problémů z očí do očí. Bohužel jsem neměl šanci dát premiérovi zpětnou vazbu. Já nejsem zhrzen z odvolání. Ale ze způsobu, jakým to bylo uděláno a že také perspektiva není taková, jakou bych si představoval nejen pro sebe, ale i pro ODS.
Prohlásil jste, že jste s premiérem političtí přátelé. Ale já mám spíše dojem, že vás hodil přes palubu. To se nedělá přátelům, byť politickým.
Jestli tím myslíte odvolání, tak to se dělá i politickým přátelům. Dokonce odvolání politického přítele je snazší než politického rivala. Pokud se ptáte na to, jak to konkrétně provedl Mirek Topolánek, tak takhle se to přátelům nedělá.
Co vám na tom hlavně vadí?
Je zjevná nechuť pobavit se se mnou o všech aspektech odvolání, se všemi plusy i minusy. Když s někým něco takového vyjednáváte, ptáte se i na názor někoho jiného, grémia strany, politických odpůrců, zkoumáte, zda nejsou nějaké politické zájmy třeba přímo v ODS nebo u lidovců. A promluvíte si i s druhou stranou, které se to týká. Pak si uděláte názor, vyberete správnou osobu pro pokračování a dáte zprávu voličům. Já se domnívám, že k voličům ODS nevyslal zcela jasný signál, proč a jak to dělá.
Jaký je po vašem odvolání vztah k premiérovi?
Na Topolánka jsem naštvaný. Ne kvůli tomu, že mne odvolal, ale kvůli způsobu, jak to provedl. To zdůrazňuji. Mám dojem, že k resortu se nepostavil dostatečně odpovědně.
A jaký je váš vztah k prezidentu Václavu Klausovi?
Mrzel mě jeho destruktivní přístup k vládě před kongresem ODS i jeho gesto na kongresu ODS. V tom mne obrovsky zklamal.
Když ODS prohrála volby, napadlo vás, že k tomu významně přispělo zavedení poplatků ve zdravotnictví?
(Dlouhé váhání.) Nemyslím si to. Sociální demokraté vzali téma zdravotnictví do rukou a primitivní populistickou kampaní dosáhli velkého efektu. Chyběla protikampaň ODS.
Chcete říct, že ODS v této protikampani selhala?
Zcela jednoznačně. Analýza ukázala, že hlavní důvod prohraných voleb nebyly poplatky, ale hlavně špatné oslovení našich voličů a dalších, které se nám podařilo oslovit v minulých volbách.
Byl to váš nápad zavést poplatky, nebo koncepce ODS? Tedy zadání, které vy jste splnil?
Poplatky byly ve volebním programu KDU-ČSL, zelených a i ODS jasně říkala, že je třeba nastavit nějakou regulaci. Voliči o tom věděli. Byly i předmětem programového prohlášení vlády a jsou v koaliční smlouvě. Já jsem plnil tyto programy. Byl jsem vlastně odvolán za to, že jsem příliš horlivě prosazoval programové prohlášení vlády. Ale já toto prohlášení beru vážně.
Takže jste byl vlastně odvolán za to, že jste splnil úkol.
Svým způsobem to tak je. Byl jsem odvolán za plnění úkolů. Druhá věc je načasování poplatků. Ale v době, kdy jsme k nim přistoupili, byla kasa od sociálních demokratů prázdná. Nebyly peníze ve státním rozpočtu a ministr financí zastavil přísun peněz do zdravotnictví. My jsme tedy museli zabránit plýtvání, aby nedošlo ke krizi. Rok 2008 jsme zvládli dobře, máme i rezervy pro letošní rok, který bude krizový z hlediska financí. Nevidím tedy, že bych udělal velké zásadní chyby v prosazování poplatků. Jestliže jdeme do reformní vlády, pak se za reformy nesmíme stydět, když v půlce zjistíme, že určitá část občanů je nebude chtít.
A cítíte svou vinu na prohraných volbách? Vždyť zdravotnictví se v nich stalo tématem číslo jedna.
Vinu necítím. Cítím však promarněnou příležitost jít ve volbách do protiútoku. Cítím svou vinu, že jsem tento útok razantně neprosazoval, že jsem na výkonných radách ODS ustoupil přání hejtmanů, kteří chtěli mít svoje volby a nechtěli, aby se jim vedení ODS do toho míchalo. Měl jsem razantněji upozorňovat: pozor, zdravotnictví bude velký problém. Směrem k premiérovi i volebnímu štábu jsem, byť chabě, na to upozorňoval. Teď znovu upozorňuji, že zdravotnictví bude tématem příštích parlamentních voleb. ODS se k tomu musí nějak postavit. A už je nejvyšší čas, aby začala přemýšlet, jak s tím zatočí. Moje odvolání by mělo do tohoto výhledu, tedy jak se ODS postaví ke zdravotnictví, zapadnout. Měl by to být logický sled kroků. Ale ten není a to kritizuji.
Opravdu si myslíte, že bylo nutné poplatky v takovém rozsahu zavádět - doslova padni komu padni?
Regulační poplatky mají mít plošný charakter. Jsou-li výjimky, pak se celý systém znepřehlední, zvyšuje se administrativa. Lidé poplatkům rozuměli, až tedy na položku na receptu, kdy se těžko vysvětluje, že třicetikoruna kompenzuje čtyřprocentní zvýšení DPH na léky a že jsme tím pomáhali snižovat cenu léčiv a doplatků.
Budoucí ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová chce úpravu poplatků. Nechce jejich zrušení. Je to reálné?
Kdokoli nyní bude na postu ministra zdravotnictví, musí postupovat pragmaticky. Chce-li zachovat poplatky, musí připravit takový návrh, který bude průchodný. Já bych nepostupoval jinak.
A co je v poplatcích reálné?
Vydírací neústupnost pana poslance Hovorky a dalších předurčuje, jak poplatky budou vypadat. Oni nerozumějí tomu, že když chtějí deset korun za položku na receptu, je to horší, protože lékaři budou na druhou položku připisovat levné léky, například paralen a další. Těch deset korun například znamená, že půl roku nebude v republice lék bez doplatku. Bude to do té doby, než Státní ústav pro kontrolu léčiv přenastaví úhrady tak, aby v každé skupině léčiv znovu byl lék bez doplatku. Ale to je základní právo podle ústavy. Když dáme podklady, co se může stát, tak poslanci by tomu měli věřit a zvážit, zda na svých postech trvají.
A jaký kompromis byste doporučil vy?
Poplatky už nejsou o doporučení, ale o jejich politické průchodnosti. Modlím se, aby ti, co chtějí velké úpravy, pochopili, jak je to citlivé pro rok 2009 při finanční krizi. Nechci už, aby lidé zažili, že nedostanou moderní léky, že lékaři nedostanou zaplaceno. Hlavní úkol ministra je uhlídat současný systém zdravotnictví.
Jste dál zastáncem poplatků tak, jak jste je zavedl?
Připravili jsme kompromisní návrhy. Například u receptů navrhujeme, aby se poplatek vybíral jen u léků, které jsou bez doplatku pacienta. U těch ostatních s doplatkem by se poplatek neplatil. Ústupek je možný i v osvobození dětí do určitého věku od poplatků a snížení limitu z 5000 na 3000 Kč.
Senátorka Daniela Filipiová vám nabídla spolupráci. Přijmete ji?
Vím o tom, že by o spolupráci měla zájem. Očekávám, že se ještě vrátíme k jednání s panem premiérem, jak by moje pomoc mohla vypadat. Teď už budu řadový senátor a musím se také věnovat senátorskému obvodu. Musím se tedy věnovat sobě a být v tom tak trochu sobecký. Je to ale věc domluvy.
Paní Filipiová se vyjádřila, že chce být Julínek s ženskou tváří, jinými slovy, pokračovat ve vašich reformách. Potěšilo vás to?
Potěšilo mě, že mé reformní návrhy vnímá jako správné a že se bude zabývat tím, jak je prosadit. Svým způsobem je v ODS jediná, která potvrzuje, že stojí za to brát téma zdravotnictví aktivně a že ODS se ho nemá vzdávat. Toto ale necítím od grémia ODS.
A to by chtělo zdravotnictví zamést pod koberec, jak jste tento týden prohlásil?
Z mnohých lidí v grémiu ODS mám pocit, že zdravotnictví je pro ně jakási osina v tričku, a že kdyby nebyla, tedy kdyby nebyla reforma zdravotnictví, tak by to bylo lepší. Ale musí přijmout realitu, že zdravotnictví tématem zůstane, že naopak bude sílit a že se schovat, zamést pod koberec, nedá. ODS se musí k němu postavit aktivně. Vždyť opozice bude říkat jednoduché recepty jako například odpuštění poplatků lidem v krajských nemocnicích. A to je příležitost pro ODS. Má možnost toto téma uchopit. A ODS by ho aktivně uchopit měla. Měla by mu věnovat mnohem větší kampaň i víc peněz. V tom jsem ODS k dispozici. Měla by také využít tu skutečnost, že jako jediná ze všech stran má ve zdravotnictví jasnou koncepci. Komunisté mají jakýsi návrat ke státnímu zdravotnictví, sociální demokraté nemají nic, lidovci vůbec nic a zelení mají program, který se blíží našemu, který byl od nás skoro opsán. Nechápu tedy, proč by ODS nemohla být nositelem tématu zdravotnictví.
Už jste mluvil s paní Filipiovou?
Ano, ještě předtím, než přijala funkci ministryně. Očekávám další rozhovor.
Dáte jí balík reformních zákonů, který vláda schválila?
Paní senátorka řekla, že s návrhy se chce podrobně seznámit a najít sporná místa, která nevyhovují koaličním partnerům.
Upozorníte ji na ně?
Zákony nejsou mým majetkem, jsou jí plně k dispozici. Pokud deklaruje, že je bude prosazovat, těší mě to. Jsem připraven na její otázky, co to či ono znamená, odpovědět. Zatím na ministerstvu zůstávají i lidé, kteří reformu se mnou připravovali. Může je využít. Je pro ni trošku náročné jít do tohoto resortu a se zákony se seznamovat teprve nyní. Tam mohla být trochu větší příprava. Ale opět je to výčitka k premiéru Topolánkovi. Opět mu říkám: na některých místech se dají vyměňovat hlavy a jsou tam různé prostory pro hájení a možnosti seznámit se s agendou, ale ve zdravotnictví se musí jet hned.
Nejspornější je privatizace velkých nemocnic a zdravotních pojišťoven. Trváte na tom?
Nikdy jsem žádnou velkou privatizaci neprosazoval a velkých nemocnic už vůbec ne. Chtěli jsme univerzitní nemocnice. Pokud se týče pojišťoven, zdržení zákonů je škoda. Záleží na novém ministrovi, co s naším návrhem udělá. Nám ale nejde o privatizaci pojišťoven. Cílem je kontrola transformace pojišťoven tak, aby byly kontrolovatelné.
Nemáte dojem, že ODS couvá s reformami zdravotnictví a nechce dopustit, aby díky nim prohrála další, tentokráte parlamentní volby?
Především zradili koaliční partneři a pan předseda Čunek. Ten přestal vymáhat na svých poslancích dodržování programového prohlášení. Víc hrál politickou bitvu uvnitř KDU-ČSL a nechával si na své straně tyto lidi, dával jim prostor, aby neplnili vládní program, především reformu zdravotnictví. Protože to byli jeho lidé, vedl tuto destruktivní politiku dál na půdě koalice a vlády. A zde má ministr zdravotnictví těžkou pozici. Pokud koaliční předsedové nezatlačí na toho druhého a nepodaří se jim ho přivést zpátky k pořádku, k plnění koaliční smlouvy, pak ministr nic nezmůže. Měl jsem asi sklopit uši a říci, že programové prohlášení je jen cár papíru.
A odpovídalo by to vaší povaze?
Rozhodně ne. Snažil jsem se, aby koaliční jednání bylo vyvoláno. Ale premiérovi se do toho nechtělo. Na druhou stranu realita ve Sněmovně je, jaká je.
Jaká je nyní vaše pozice v ODS? Vždyť jste nebyl přizván ani k výběru nového ministra.
Tím, že se vracím jako řadový senátor, jsem klesl z vyšších struktur. Je to realita. Je to i jeden z důvodů, proč kritizuji způsob mého odvolání. Když děláte nějakou práci a děláte ji několik let, tak by vám snad mohl alespoň někdo říct děkuji, že by mě někdo mohl vyzvat k další spolupráci a vzít jako základ k tomu materiál, který jsem připravil. Také by se mohlo říci, že se se mnou počítá, třeba coby s poradcem, na tvorbě kampaně za reformu zdravotnictví.
A to se zatím nestalo?
Zcela určitě ne.
Budete dál v ODS coby zdravotní expert působit?
Zdravotnictvím se budu zabývat dál. Jestli budu působit v ODS jako zdravotní expert, to je otázka pro předsedu Topolánka.
Kde vidíte své největší chyby za dva a půl roku ve funkci?
Udělám poctivou rekapitulaci toho, co se dalo udělat jinak. I rekapitulaci toho, že někteří lidé o mně říkají, že jsem příliš tvrdý a neústupný. Ale já jsem v reálné politice udělal řadu kompromisů. Pravda je, že moje neústupnost mohla vést některé lidi, kteří mi nedokáží oponovat, k domněnce a označení, že jsem arogantní. Ale já některým poslancům zcela jasně říkal: Pane poslanče, řekněte mi, jak byste to udělal vy. A oni nevěděli. Tím jsem je dostával do trapné situace a v jejich očích jsem byl nepřístupný a arogantní. Možná že odborník na komunikaci s lidmi by mně to vytkl. Asi jsem od těch poslanců příliš očekával, že když kritizují, vědí co a mají vizi, jak to změnit. To byla moje chyba, naivita.
Jste senátorem až do roku 2010. Soustředíte se na tuto práci i s tím, že v Brně, kde tento post zastáváte, jste se pokusil zrušit úrazovou nemocnici a přesunul traumacentrum do fakultní nemocnice?
Jihomoravská a brněnská ODS jednoznačně potřebují reflexi. Mají před sebou volby do města. A nezaznamenal jsem žádnou přípravu. Bude-li pokračovat zmírání ODS v Jihomoravském kraji, nebude mi líto, když se toho nebudu účastnit. Chci ale tamní ODS připomenout, že když nebude mít ODS podíl na moci v tak velkém městě a kraji, těžko pak může hrát významnější roli na celostátní úrovni. Předpokládám, že si to část ODS v Brně uvědomuje a nezaměří se jen na funkce, které jim zbyly.
Neuvažujete o tom, že se vrátíte k práci lékaře? Jste přece anesteziolog.
Asi ne. Ta odluka od praxe je už delší. Už před nástupem na ministerstvo jsem dělal manažera, takže to je spíš oblast, kde bych se mohl realizovat.
Přijal byste tedy funkci ředitele nějaké nemocnice nebo zdravotnického ústavu?
Mohla by to být pro mne výzva, ale musel bych ji zvážit. Nic takového v plánu nemám. Teprve si rozmýšlím, co budu dělat dál.
A kdyby vám byla nabídnuta funkce představitele ČR v některé z mezinárodních organizací?
Takové místo bych nepreferoval. Mám rád Vysočinu.
Až vám skončí senátorský mandát, budete ho chtít obhájit?
Pokud zůstanu v politice, pak ano. Ale vše si ještě promyslím.
Radil jste lidem, aby chodili pravidelně na preventivní prohlídky. Kdy jste na ní vy byl naposledy?
Pod svícnem je tma. Kdy jsem byl naposledy, neřeknu.
Poznamenal ministerský post i váš zdravotní stav?
Nepochybně ano. I když se cítím výborně. Není možné, aby tak obrovské tlaky a stres na mne nedopadly. Mám nadváhu a nestíhám se dostatečně hýbat.
Změníte to nyní?
Právě to si musím v hlavě přerovnat. Je to věc osobní odvahy a vůle. Mám tendenci být pohodlný. A jsem požitkářský typ. Ale musím se krotit, pokusit se změnit svůj životní styl.
Václav Pergl, Právo