KOORDINÁTOR VLÁDNÍHO PROJEKTU KULATÝ STŮL ONDŘEJ MÁTL:
Projekt Kulatý stůl končí. Jak se těch asi 470 stran tří nových publikací, které jste vytvořili, dostane k politikům?
Všichni političtí představitelé včetně zástupců krajských i místních samospráv obdrží po skončení projektu informační balíček.
Vzkážete něco politickým stranám?
Ukazuje se, že politické strany potřebují nezávislého arbitra, pomyslného rozhodčího a trenéra v jedné osobě pro to, aby mohly vést smysluplnou diskusi o problémech ve zdravotnictví. Na jedné straně je pro ně klíčový přístup k věrohodným informacím, na straně druhé potřebují výměnu názorů moderovat tak, aby nepřerůstala v osobní spory.
Jmenujte deset nejhlavnějších závěrů či doporučení, co dělat se zdravotnictvím?
S nadsázkou lze konstatovat, že pokud se někomu podaří dát na papír deset návrhů změn, co dělat se zdravotnictvím, a současně zajistí, že tyto návrhy budou přijaty a nebude ambice je okamžitě měnit, měl by dostat Nobelovu cenu. Neusiluji o žádnou cenu a nerad bych do debaty o možných řešeních problémů ve zdravotnictví zasahoval svými názory. Odpověď na otázku, co si myslí odborníci z politických stran, si mohou čtenáři přečíst ve Zprávě o možných změnách zdravotnictví v ČR, kterou zveřejníme ve čtvrtek v Senátu. Jedním z doporučení je například povinné připojení k internetu všech zdravotnických zařízení.
Splnil Kulatý stůl účel?
Vláda požadovala, aby v rámci projektu byly definovány problémy, které trápí české zdravotnictví a jeho financování, a byly předloženy návrhy možností jejich řešení. V tomto ohledu jsme úkol splnili. V politických stranách se našli odborníci, kteří jsou ochotni věnovat čas výměně názorů a poslouchání se navzájem. Právě tito lidé v sobě nesou velký potenciál, protože jsou schopni se o možnostech řešení konstruktivně bavit a dělat kompromisy.
A co se nepodařilo?
Tím je vyburcování širší veřejné diskuse a komunikace s občany. To bylo velmi obtížné, protože v atmosféře debaty o poplatcích nebylo moc místa pro nadčasovější témata, kterými jsou péče o vlastní zdraví, podpora zdraví ze soukromých zdrojů, péče o staré lidi apod. V dlouhodobém horizontu je však komunikace s nejširší veřejností klíčová, protože lidé musí problémům ve zdravotnictví porozumět a pochopit výhody a nevýhody jednotlivých řešení, aby je mohli přijmout za své a podporovat je.
Václav Pergl, Právo