Klaustrofobie může mít původ v traumatických událostech z dětství. Častěji postihuje ženy než muže

Co je to klaustrofobie

Klaustrofobie (slovensky klaustrofóbia) představuje formu úzkostné poruchy projevující se iracionálním strachem z uzavřených a stísněných prostor, který může vést až k panickému záchvatu. Osoby trpící touto poruchou přitom zažívají strach i v situacích, kdy jim nehrozí žádné zjevné nebezpečí, a obecně se vyhýbají uzavřeným prostorům, jako jsou například výtahy, tunely, metro a tak dále.

Mezinárodní klasifikace nemocí řadí klaustrofobii do kategorie neurotických‚ stresových a somatoformních poruch, které v seznamu najdete pod pořadovým číslem F40.2. Jedná se o fobie, které jsou specifické tím, že jsou omezeny na vysoce zvláštní situace. Společně s klaustrofobií patří do této skupiny chorob také například zoofobie nebo akrofobie. [1, 2, 3, 4]

Jaké má klaustrofobie příčiny

Klaustrofobie se může u člověka vyvinout v jakémkoliv věku. Častěji se však projevuje u žen než u mužů. Některé zdroje pak uvádějí, že průměrný věk, kdy se obvykle poprvé objeví příznaky této poruchy, je 20 let, ale pro potvrzení dané hypotézy jsou zapotřebí ještě další studie. Obecně však platí, že během svého života zažije klaustrofobii přibližně 7–10 % lidí z celkové populace.

Co tuto poruchu způsobuje, zatím není zcela objasněno. Vědci se ale domnívají, že mezi hlavní příčiny klaustrofobie patří zejména prožité traumatické události z dětství. Mnoho pacientů, kterým byla diagnostikována klaustrofobie, tvrdí, že jako děti zažili situace, kdy byli uvězněni nebo nějakým způsobem omezeni na pohybu.

Touto spouštěcí událostí z dětství přitom může být například uvíznutí v zaseknutém výtahu nebo třeba silné turbulence v letadle. Kromě toho má na rozvoj klaustrofobie u dětí značný vliv také chování rodičů. Pokud je dítě vystaveno klaustrofobickým záchvatům své matky nebo otce, snáze si pak vypěstuje strach z uzavřených a stísněných prostor.

Technicky vzato se vědci domnívají, že za vznikem klaustrofobie stojí neurochemikálie, které nadměrně stimulují oblast mozku zodpovědnou za uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky (tzv. amygdala). Existují však také názory, že na vině je genetická mutace. Vědci totiž u některých pacientů našli defekt v genu zvaném GPM6A, o kterém se domnívají, že může klaustrofobii způsobit. [5, 6, 7, 8, 9]

Klaustrofobie: příznaky

Hlavními příznaky klaustrofobie jsou zmíněné pocity úzkosti a strachu v situaci, kdy se nacházíte v nějakém uzavřeném nebo malém prostoru. Úzkost se přitom může pohybovat od mírné nervozity až po plně rozvinutý záchvat paniky. Během tohoto stavu se  mnohdy dostavují problémy se soustředěním a někdy se objevují také poruchy spánku. Kromě pocitů úzkosti mohou pak mít projevy klaustrofobie také fyzickou povahu. Sem patří například:

• nadměrné pocení,
• chvění,
• návaly horka nebo zimnice,
• dušnost,
• hyperventilace,
• rychlý srdeční tep (tachykardie),
• tlak nebo bolest na hrudi,
• bolesti hlavy a závratě,
• pocit na omdlení,
• necitlivost nebo mravenčení,
• sucho v ústech,
• nutkání jít na toaletu,
• zvonění v uších,
• pocit zmatenosti nebo dezorientace.

Osoba, která trpí touto poruchou, obvykle chápe, že vyvolaný strach je iracionální, ale nedokáže jej překonat. Během takového stavu zažívá pocity hrůzy, které někdy eskalují až do nepřekonatelného strachu z toho, že dotyčný zemře. Pacient má intenzivní potřebu urychleně opustit nastalou situaci a často v takovém stavu jedná nelogicky. [10, 11, 12, 13, 14]

Které situace nejčastěji vyvolávají klaustrofobii

Typicky vyvolávají u lidí klaustrofobii malé místnosti či prostory bez oken nebo s okny, která nelze otevřít. Mnohdy přitom mohou způsobit úzkostný stav nebo panický záchvat také pouhé myšlenky na pobyt v omezeném prostoru. Proto osoby, které trpí touto poruchou, mají často problém cestovat některými druhy dopravních prostředků. Nejčastěji se pak u nich projevuje:

• klaustrofobie v letadle,
• klaustrofobie v metru,
• klaustrofobie v tunelu,
• klaustrofobie ve výtahu,
• klaustrofobie ve vlaku,
• klaustrofobie v přeplněných místnostech,
• klaustrofobie v jeskyni.

Poměrně často se pak také projevuje klaustrofobie při magnetické rezonanci (MRI). Jedná se o vyšetření, během kterého je pacient na lůžku umístěn do úzkého tunelu, v němž je prostřednictvím speciální zobrazovací techniky snímána konkrétní část jeho těla. Jelikož je prostor MRI velice stísněný, klaustrofobici v něm pociťují výrazné nepohodlí a úzkost.

Vždy je v takovém případě nutné informovat o svém stavu ošetřujícího lékaře s dostatečným předstihem. Je-li to potřeba, může vám poskytnout sedativa na uvolnění. Existují přitom také přístroje MRI otevřené nebo vzpřímené, které jsou určeny pro pacienty trpící těžkou úzkostí. Avšak tato zařízení jsou obvykle dostupná pouze na soukromých klinikách v zahraničí. [15, 16, 17, 18, 19]

Diagnostika

Co se týká stanovení diagnózy, tak lékař musí nejprve posoudit, zda se jedná skutečně o fobii, která spadá do Mezinárodní klasifikace nemocí, nebo jde pouze o obyčejný strach, který nijak nesouvisí se zdravotním stavem nebo psychiatrickou poruchou. Jelikož klaustrofobie výrazně narušuje pacientovu schopnost žít normální život, bude vašeho lékaře zajímat, jak strach z malých prostorů ovlivňuje vaše každodenní fungování.

Položí vám řadu otázek o tom, jak je váš strach intenzivní, kdy jej obvykle zažíváte a jak často ho pociťujete. Bude ho také zajímat, zda a jak ovlivňuje váš stav interakci s rodinou a přáteli a jak se s ním vyrovnáváte. Kromě toho se vás zeptá také na nedávné životní změny a bude zjišťovat, jestli často čelíte stresujícím situacím (například v práci nebo doma). Stejně tak bude potřebovat vědět, jaké užíváte léky a doplňky stravy.

Důležité je také zjistit informace o rodinné anamnéze, především pak to, jestli danou poruchou trpěl některý z vašich rodičů. Zda skutečně máte klaustrofobii, pak posoudí lékař zejména na základě toho, jak jsou vaše pocity strachu intenzivní, kdy je zažíváte, jak dlouho trvají a jaký mají dopad na váš život a vztahy s okolím. O klaustrofobii se pravděpodobně bude jednat v případě, že se vás týkají všechny následující body:

• strach je intenzivní a je přítomen šest měsíců nebo déle.
• vynakládáte zvláštní úsilí, abyste se vyhnuli situacím zahrnujícím uzavřené prostory, jako je chůze po schodech místo jízdy výtahem,
• strach a úzkost se objeví vždy, jakmile nastane situace, která jej vyvolává, nebo o této situaci jen přemýšlíte,
• strach z uzavřených prostor brání vaší schopnosti zapojit se do běžných činností,
• prožívaný strach je neúměrný skutečnému nebezpečí,
• strach vám způsobuje značné potíže nebo výrazně omezuje vaši schopnost fungovat. [20, 21, 22, 23]

Test na klaustrofobii

Kromě standardního rozhovoru s lékařem existují různé diagnostické nástroje pro určení psychiatrických poruch. Nejčastěji zahrnuje diagnostika klaustrofobie test, respektive dotazník, který obsahuje řadu otázek týkajících se různých příznaků a situací. Jeho účelem je nejen potvrdit, nebo vyvrátit klaustrofobii, ale také případně zjistit, zda dotyčný netrpí jiným problémem.

Klaustrofobie je často zaměňována za jiné psychiatrické poruchy, jako je paranoia, schizofrenie či obsedantně-kompulzivní porucha. Dalšími potenciálními poruchami, s nimiž lze klaustrofobii zaměnit, jsou úzkostné poruchy, panická porucha, poruchy osobnosti, sociální fobie, hypochondrie a posttraumatická stresová porucha. [24, 25, 26]

Léčba klaustrofobie

Zajímáte-li se o to, jak léčit klaustrofobii, pak nejčastěji využívanými metodami jsou expoziční a kognitivně-behaviorální terapie. Lékaři však aplikují také jiné metody, jako je například takzvaná racionální emotivní behaviorální terapie nebo různé relaxační a vizualizační techniky, které se pacient učí, aby je mohl použít, když se zrovna nachází v situaci, která vyvolává klaustrofobický záchvat.

Expoziční terapie představuje léčbu, která spočívá v postupném vystavování pacienta obávané situaci. Využívá se nejen v případě klaustrofobie, ale také u jiných psychiatrických poruch, jako jsou například různé fobie ze zvířat (například arachnofobie). Cílem tohoto typu psychoterapie je tedy odbourání strachu na základě opakované expozice danému problému. Expoziční terapie přitom může zahrnovat následující postupy:

• vybavení a popis obávané situace,
• prohlížení obrázků nebo použití virtuální reality pro přiblížení skutečného obávaného zážitku, zatímco je pacient v bezpečném prostředí,
• relaxační a dechová cvičení.

Kognitivně behaviorální terapie se pak zaměřuje na zvládání fobie prostřednictvím změny způsobu vašeho přemýšlení, vnímání nebo chování. Tento typ léčby klaustrofobie vás naučí, jak mít pod kontrolou negativní myšlenky, když dojde na obávanou situaci. Jakmile se naučíte ovládat a měnit vaše myšlenky, dokážete také změnit svou reakci na danou situaci. Během této terapie budete provádět následující činnosti:

• diskutovat o příznacích vaší fobie,
• prozkoumávat svůj strach a poznávat jej hlouběji,
• učit se rozpoznávat a měnit své myšlení,
• učit se reagovat na obávanou situaci,
• učit se udržovat svou mysl i tělo v klidu.

Akční formu kognitivní behaviorální léčby pak představuje racionální emotivní behaviorální terapie. Tento typ terapeutické metody zdůrazňuje vliv přesvědčení a názorů na vznik a léčbu neurotického chování. Obvykle využívá techniku „spor“, která si klade za cíl pomoci u pacienta rozvinout realistické a zdravé přesvědčení.

Lékař vám může v rámci léčby předepsat také léky na klaustrofobii. Obvykle se jedná o benzodiazepiny nebo inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Benzodiazepiny jsou přitom nejběžněji používanou farmakologickou možností u pacientů se specifickými fobiemi. Tento typ léčiv má anxiolytické a sedativní účinky, takže pomáhá pacientům překonávat pocity úzkosti. [27, 28, 29, 30, 31, 32]

Jak překonat klaustrofobii

Některé zdroje doporučují jako jeden z možných způsobů, jak se se vypořádat s klaustrofobií, vyhýbání se jejím spouštěčům. Nicméně tento postoj může mnohdy naopak způsobit prohloubení fobie. Navíc ne vždy je zcela možné se takovým situacím vyhnout. Proto je potřeba v případě, že se u vás tato porucha rozvine, navštívit lékaře a absolvovat vhodnou terapii. Abyste snížili příznaky fobie, můžete sami zkusit následující techniky, které by vám měly pomoci uklidnit mysl:

• zhluboka dýchejte,
• představte si nějakou uklidňující scénu,
• pokuste se něčím rozptýlit,
• připomínejte si, že jste v bezpečí,
• naučte se meditovat.

V případě, že se klaustrofobický záchvat dostaví, pokud je to možné, zůstaňte během něj tam, kde se zrovna nacházíte. Tento stav může trvat klidně i hodinu, takže pokud jedete například autem, bude potřeba zaparkovat na bezpečném místě a vyčkat, až úzkost opadne. Během záchvatu si stále připomínejte, že děsivé myšlenky a pocity jsou známkou paniky a nakonec pominou. [33, 34, 35]

Zdroje: medicalnewstoday.com, anxietyuk.org.uk, mkn10.uzis.cz, webmd.com, verywellhealth.com, my.clevelandclinic.org, healthline.com, psycom.net, nhs.uk., ncbi.nlm.nih.gov, healthdirect.gov.au, verywellmind.com, stefajir.cz, news-medical.net, sciencedirect.com, rehabilitace.info.