Koloběh lékařů v přírodě

18. 11. 2010 8:23
přidejte názor
Autor: Redakce
Lékaři z Česka nevymizí a hrozivé vize, že nás po Novém roce a hromadném odchodu doktorů do zahraničí nebude mít kdo léčit, se údajně není třeba bát. Sice už nyní jsou specialisté v nemocnicích nedostatkovým zbožím, nicméně už se prý blýská na lepší časy.


Povídal to známý, jenž se v naší kvetoucí metropoli zabývá oborem chirurgickým.

A ten to musí vědět, neb v zaměstnání setrvává prakticky neustále značně déle, než je mu milo a navíc i zdrávo. Ještěže to pacienti netuší, respektive tuší, ale úplnou jistotu nemají.

Vědět totiž, že člověka řeže lékař, který minimálně tři dny a noci nespal, nejvýš sem tam nějakou tu hodinku, protože nejsou lidi a je třeba dodržet operační plán, asi by obavou o holý život nezamhouřil oka ani pod narkózou.

A přehodnotil svůj souhlas s operací žlučníku, případně ještě narychlo uzavřel vysokou životní pojistku. Dobrou zprávou tedy je, že noví a odpočinutí doktoři z „jiného“ zahraničí, než kam se chystají přesídlit ti naši, míří do českých nemocnic. A postupně se domestifikují i v menších nemocnicích.

Stejně jako k nám kdysi dorazili ukrajinští kopáči, nemocnice už s díky začínají sahat po lékařích rumunských, bulharských, ruských, vietnamských, indických nebo marockých. I po těch, kteří se jinde neuplatnili.

Protože nestávkují, dělají z českého pohledu za pár šupů a výplaty posílají do své domoviny, kde je uctívají jako boháče. No co, u nás se přece musí šetřit, aby se to pak mohlo rozfofrovat jinde, a vůbec, pacienti by se stejně neměli moc rozmazlovat.

Lepší nějaký doktor než vůbec žádný. Nezbývá tedy než doufat, že lékařský diplom z rovníkové Afriky má stejnou váhu jako ten český. Třeba jo.

Drobným problémem se ovšem někdy jeví vztah lékař - pacient ve vzájemné komunikaci. O čemž se přesvědčil kamarád po návštěvě nejmenované urologické ambulance.

„Objednal jsem si kurz svahilštiny na cédéčku,“ prohlásil a vzápětí objasnil, že se přece musí se svým novým lékařem, který vládne výhradně tímto pro nás poněkud exotickým jazykem, nějak domluvit.
„A jak ti to jde?“ zajímalo všechny přítomné posluchače. „Parádně,“ poznamenal tázaný. „Lev se svahilsky řekne simba a nosorožec kifaru, ovšem k zánětu prostaty jsem se ještě nepropracoval.

A nejsem si už ani moc jist, že mezi těmi třinácti stovkami slovíček objevím i nádory horních močových cest, laparoskopické a retroperitoneoskopické operace, fotodynamickou diagnostiku nádorů močového měchýře či mikrochirurgické řešení varikokély.

Ale co kdybych to někdy potřeboval?“ pravil zklamán svojí marnou investicí. „Myslíte si, že mi ten litr za cédéčko pojišťovna proplatí?“

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?