Kryštof Kolumbus podle pověsti dokázal postavit vejce na špičku způsobem elegantním, to vejce však přitom utrpělo úhonu. Podobně řešil nezapomenutelný Tomáš Julínek problém financování zdravotnictví takzvanými regulačními poplatky. Pacienti utrpěli úhonu, úhonu však utrpěl i systém, protože to toho poplatky přímo netečou.
Včera v podvečer se poslanci trápili mnohem složitějším hlavolamem, který z toho vzešel. Navrhovaná řešení jsou dvě. Podle toho jednoduššího prostě s poplatkováním skončit, druhý je jakýmsi pseudokompromisem. Takzvaný senátní návrh totiž zdánlivě osvobozuje děti a částečně i seniory, ale má spoustu skrytých háčků. Tím nejroztomilejším je asi osvobození od třicetikorunových poplatků za léky, za které se platí více než třicet korun doplatku.
Račte si tedy vybrat, poplatky nebo doplatky, obojí je nesystémové. Do toho navíc čerstvě přichází náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr (zlí jazykové tvrdí, že právě on je faktickým šéfem resortu) s „protikrizovým“ návrhem snížit zdravotní pojištění o jedno procento.
Co tím sleduje, těžko pochopit. Julínek na odchodu tvrdil, že z dvaceti sedmi miliard, na nichž si nyní sedí zdravotní pojišťovny, může být bez poplatků do roka s bídou pět, Šnajdr chce přívod peněz do věčně chudokrevného systému ještě přiškrtit.
Skutečně systémovým řešením by přece bylo naopak chtít po lidech víc peněz za zdravotní pojištění a tím tedy systém „ufinancovat“. Systém poplatků i doplatků tedy naznačuje, že vládě se nechce zvyšovat berně, což je nepopulární všude na světě.
Je to záležitost povýtce politická: z poplatkování koukají hlasy praktických lékařů a lékárníků, což jsou lidé významní a vlivní, pacouši až tak důležití nejsou. Přitom nejsolidárnější by bylo platit procenta z příjmu místo všelijakých těch poplatků a doplatků. Ty hradí zejména lidi vážně nemocní. Limity už jsou pro ně jen malou náplastí.
Tomu všemu se říká parádní hlavolam! Kolumbus aby si koupil novou slepici.
Jiří Franěk, Právo