KRÁTCE

Součástí tohoto, dubnového, čísla Sestry je zcela netradičně příloha věnovaná soutěži Sestra roku. Čas konání soutěže jsme se totiž z řady důvodů rozhodli posunout z února do měsíce března, čímž se nám posunulo i vydání přílohy. Zaprvé jsme kalkulovali s tím, že celá republika již bude koncem března zpátky doma z jarních prázdnin a rodiče-zdravotníci se tak nebudou muset rozhodovat mezi týdnem stráveným na horách a slavnostním večerem v pražském Paláci Žofín… Druhým argumentem, a ne zcela nepodstatným, mělo být příjemnější počasí, které nezbrzdí hosty ze vzdálenějších destinací na dálnici D1 a dalších typech vozovek směr Praha. A ouha, letos nám příroda ukázala, že počítat můžete s čímkoli, a pokud ona se rozhodne jinak, bude tak jako tak po jejím. Sice nám hosté neuvízli ve vánicích a kolonách způsobených přívaly sněhu na silnicích, ale počasí komplikovalo vše, co bylo možné zkomplikovat. Dny před akcí se nesly v duchu intenzivních přívalů sněhových vloček, kolabování městských i meziměstských dopravních spojů, dámy chystající se na slavnostní večer měnily již připravené páskové střevíčky za kozačky a uzavřenější lodičky. Zkrátka stále platí lidová pranostika „Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“. Jen jsme na ni trochu pozapomněli a mysleli jsme si, že nám to „projde“. Ale nechme počasí počasím, jaro si zkrátka letos dává na čas… Třináctý ročník soutěže Sestra roku je tedy za námi a nezbývá než pouze doufat, že nám hosté v ten slavnostní okamžik nenastydli a