Krátce

Není to tak dávno, co jsem si vzpomněla na jeden ze svých dětských snů… Hovořit o snu je možná trochu nadnesené, ale každý si určitě pamatujeme na vlastní dětství a na jistotu, s jakou jsme okolí tvrdili, že až budeme velcí, budeme kosmonauti, řidiči kamionu, zpěvačky, řidiči sanitky nebo zdravotní sestřičky. Nevím, jak to mají děti dnes, v současné moderní, hektické době, kdy hodnoty jsou, zdá se mi, maličko (někdy i hodně) posunuté jinam, ale moc dobře si vzpomínám, že já jsem tou zdravotní sestřičkou skutečně moc chtěla být. Malovala jsem ji i na výkresy v hodině kreslení, kdy zadání paní učitelky znělo „namalujte, čím byste chtěli být“. Mou budoucí životní jistotou byla dobrá víla v bílomodrém, s disproporčně velikým čepečkem. Drobnou čáru přes rozpočet mi hned na začátku udělala moje maminka, nutno dodat, že zdravotní sestra, která mé zanícení pro vyvolenou profesi se mnou nesdílela stejně nadšeně ? Na těch několik mých dětských argumentů PRO měla okamžitě jednou tolik dospělých argumentů PROTI. Dnes jim rozumím, neodrazovala mě, jen realisticky korigovala mé zidealizované nadšení. Nakonec tuto debatu moudře nechala otevřenou pro léta pozdější, koneckonců, po čem touží dítě na prvním stupni základní školy, se nemusí zákonitě shodovat s tužbami a studijními možnostmi v jejím závěru. Definitivní ortel nad mou budoucí profesí vynesla dětská lékařka: „Jsi atopický ekzematik, studium SZŠ bych ti nedoporučovala!“ Bylo rozhodnuto, zdravotní sestra ze mě bohužel nebude. Obre