Pojem kvalita života není jednoznačně vymezený. Nejčastěji se definuje prostřednictvím pojmů a charakteristických znaků, které jsou pokládány za významné. Základními pojmy většiny definic kvality života bývají pohoda, spokojenost, očekávání a význam (Gurková, 2009). Nemčeková (2004) uvádí, že kromě objektivních ukazatelů (zdravotní stav, sociální situace, schopnost plnit sociální role atd.) se určité atributy pojí se subjektivním hodnocením (spokojenost se životem, pocit životního štěstí, naplněnost bytí apod.), které však mohou mít více významů. Podle Gurkové (2009) kvalita života představuje subjektivní, dynamický ukazatel hodnocení života jedinců. Definuje se tak, jak ji vnímá jednotlivec, je prezentovaná různými komponenty u různých lidí a v různém čase a její obsah nelze arbitrárně vymezit. V ošetřovatelství to tedy můžeme chápat tak, že kvalita života každé osoby je ovlivněná aktuálním uspokojením/neuspokojením primárních a sekundárních potřeb. Gurková (2009) dále uvádí, že dynamický charakter vyjadřuje to, že v rozličných životních obdobích a životních situacích se může vnímání kvality života značně lišit, a tedy můžeme hovořit i o specifických aspektech.
V běžné komunikaci se pojem kvalita života pojí s pozitivní konotací pojmu kvalita (kvalitní = dobrý), ale v odborném jazyce se tento termín používá k popisu pozitivních i negativních aspektů života (Gurková, 2011). Tokárová (podle Gurkové, 2011) pojem kvalita vymezuje ve dvou významech, a to jako normativní kategorii (pro vyjádření žádoucí, optimální úrovně anebo stupně, přibližujícího se k očekáváním, potřebám či představám jednotlivců anebo skupin) a jako všeobecný výraz pro označení specifických charakteristik, vlastností, atributů, kterými se daný objekt odlišuje od objektů jiných, bez zdůrazňování míry uspokojení určitých potřeb.
Jestliže se dnes pokoušíme charakterizovat či definovat pojem kvalita života (Quality of Life – QoL), je to především z důvodu snahy komplexně posoudit životní situaci jedince (Linková a kol., 2010, s. 72). Kelčíková (2010) uvádí, že podle světové zdravotnické organizace je to subjektivní pocit jedince anebo skupiny, že jsou uspokojované jejich potřeby a nejsou jim odpírány příležitosti dosáhnout osobního štěstí a naplnění jejich potřeb. Podle Musilové (2009, s. 212) WHO definuje kvalitu života „…jako jedincem vnímanou vlastní pozici v životě, v kontextu své kultury a hodnotového systému, ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Takto chápaná kvalita života je ovlivňovaná zdravím jedince, jeho psychickým stavem, osobními postoji, sociálními podmínkami a vztahy k životnímu prostředí“. Linková a kol. (2010, s. 72) uvádí, že nejednotnost názorů a absence jednoduché definice kvality života není překážkou zkoumání kvality života a ani překážkou v úsilí o její zlepšení u lidí trpících chronickými anebo celoživotními chorobami.
V literatuře jsou uváděny různé přístupy ke kvalitě života, ovlivněné především zaměřením příslušného oboru. Medicína přistupuje ke kvalitě života z hlediska zdraví a nemoci. Ošetřovatelský přístup je orientován na osobu v určitém stavu zdraví, která se nachází v určitém prostředí, její subjektivní a objektivní posouzení a uspokojování potřeb, které jsou nezbytné pro zabezpečení možné kvality života. Psychologický přístup je orientován na subjektivní prožívání pohody, pozitivních a negativních emocí. Sociologie prezentuje kvalitu života z hlediska životní úrovně, způsobu života a životního stylu (Musilová, 2009).
Cummins (podle Gurkové, 2011) udává, že kvalita života se v oblasti zdravotní péče realizuje prostřednictvím konstruktu HRQoL. Gurková (2009) uvádí, že kvalita života souvisí se zdravím, HRQoL (Health Related Quality of Life) se používá jako kritérium terapeutického rozhodování a plánování zdravotní péče, jakož i k měření dosažených výsledků. Může se hodnotit pomocí generických anebo specifických nástrojů měření kvality.
Koncept kvality života zahrnuje širokou škálu různorodých oblastí zkušeností člověka – od fyzických funkcí až po oblast spojenou s dosahováním životních cílů a prožíváním životního štěstí (Gurková, 2011). Z dosavadních zkušeností je zřejmé, že koncepce kvality života by měla být multidimenzionální, tj. měla by zahrnovat subjektivní pohodu jako emoční komponent, spokojenost jako kognitivní komponent, sociální fungování jako výkonný komponent a smysl života jako spirituální komponent (Ondrejka a kol., cit. 2012-01-15). Gurková (2011) uvádí, že se při vymezení kvality života nejčastěji setkáváme s předponou multi. Kvalita života je označovaná jako multidimenzionální, multifaktoriálně podmíněná, hovoříme o ní jako o multiúrovňovém a multidisciplinárním fenoménu, tedy o fenoménu s vysokou mírou komplexnosti. Podle Gurkové (2009) má kvalita života v ošetřovatelství úzký vztah k multifaktorovému biopsychosociálnímu modelu zdraví a chorob.
Na kvalitu života působí sociální, zdravotní, ekonomické a environmentální podmínky představující objektivní realitu pro dobrý život a subjektivní prožívání dobrého života (Musilová, 2009). Kvalita života se na jedné straně skládá z definovaných komponentů a na straně druhé z obtížně objektivizovatelných subjektivních kritérií. Kvalita života je potom výsledkem jejich vzájemného prolínání (Kelčíková, 2010). Kvalita života jako multidimenzionální pojem se skládá z pěti oblastí, které jsou charakterizované těmito subjektivními a objektivními parametry: psychický stav, fyzický stav, funkční stav, oblast sociálních vztahů, ekonomická a finanční oblast (Musilová, 2009). Koncepce WHO předpokládá, že na kvalitě života se podílí šest základních oblastí – domén, které jsou vnitřně členěny podle dalších indikátorů (tab.) (Gurková, 2009).
Možnosti měření kvality života
Přestože přetrvává nejednotnost v definici kvality života, existuje i mnoho způsobů, jimiž je možné kvalitu života měřit či hodnotit. Způsob hodnocení kvality života se mění v závislosti na účelu, který při hodnocení sledujeme (Linková a kol. 2010). Hodnocení kvality života v klinické praxi vystupuje do popředí u pacientů s chronickými anebo nevyléčitelnými chorobami. Pacient s chronickým onemocněním může prožívat neustálé omezování, napětí či úsilí, jež mu umožní přiblížit se ke kvalitě života, kterou ostatní prožívají automaticky, bez nutnosti neustálé sebekontroly, starostí a trápení (Gurková, 2011). Ošetřovatelství by mělo měřit kvalitu života a její dynamiku v oblasti biologické, psychické a sociální, aby sestry mohly ošetřovatelskou péči lépe indikovat, vykonávat a vyhodnocovat. Kvalitu života osob, na které je zacílena ošetřovatelská péče, je možné posuzovat jako kvalitu života pacientů s určitým onemocněním, v určitém zdravotnickém zařízení, v určitých skupinách pacientů, anebo kvalitu poskytnuté ošetřovatelské péče. Nejvýznamnější je posuzování kvality života každého ošetřovaného pacienta v rámci prvního kroku ošetřovatelského procesu (Musilová, 2009). Haaseová a Bradenová (podle Gurkové, 2011) navrhují pro dosažení konceptuální čistoty při hodnocení kvality života následující doporučení: specifikovat účel hodnocení kvality života, vymezit populaci, u které bude kvalita života posuzována, vybrat konceptuální zaměření a teoretický rámec pro hodnocení kvality života, specifikovat kritéria hodnocení.
V zásadě můžeme postupy měření kvality života rozdělit do tří kategorií: metody měření kvality života druhou osobou (objektivní metody), subjektivní metody měření kvality života a metody kombinované (Linková a kol., 2010; Musilová, 2009). Nejpoužívanějším způsobem hodnocení kvality života jinou osobou jsou kritéria kvality života pacienta podle W. O. Spitzera, která zahrnují pracovní schopnost, způsob trávení volného času, fyzickou nezávislost na druhých, bolesti, nepohodlí, náladu, finanční situaci, komunikaci, vztahy s okolím a vědomosti pacienta o nemoci (Musilová, 2009). Nejčastěji používanou metodu hodnocení kvality života sebou samým je metoda SEIQOL (Schedule for the Evaluation of Individual Quality Life) (Musilová, 2009). Metoda SEIQOL se snaží v rozhovoru s určitou osobou zjistit aspekty života, které jsou pro daného člověka kriticky závažné. Nejde o volný rozhovor, ale o rozhovor do určité míry strukturovaný. Je tematicky omezen pouze na nejdůležitější aspekty kvality života (Křivohlavý, 2009). Jde o individuální metodu založenou na vlastním systému hodnot, které jsou pro jedince v dané situaci důležité (Musilová, 2009). U kombinovaných metod se pro hodnocení kvality života používají obě předcházející metody. Příkladem kombinované metody může být MANSA (Manchester Short Assessment of Quality of Life), kterou se získává obraz kvality života osoby v konkrétní chvíli, což je možné využít přímo v ošetřovatelském procesu (Musilová, 2009).
Gurková (2011) uvádí, že modely hodnocení kvality života můžeme rozdělit do následujících kategorií: * hierarchické modely strukturující kvalitu života, např. Spilkerův hierarchický model, model WHOQOL, model kvality života „3B“, Feransové konceptuální model HRQoL a Ferrelové model, * interakční modely, znázorňující vztahy mezi kvalitou života a jejími determinanty, mohou být použité při objasňovaní a interpretaci vztahů mezi koncepty měření, zařazujeme sem např. Spilkerův model klinického hodnocení, integrace pacientova odhadu a kvality života, * prediktivní modely jsou využitelné při komparaci kvality života pacientů s různým sociokulturním kontextem s cílem predikce kvality jejich života (např. Kontextuální model HRQoL), * modely založené na významu, v rámci kterých je kvalita života konceptualizovaná z perspektivy pacienta, ne profesionála, který ji hodnotí (např. model resilience u adolescentů, model vnímání kvality života sestrou). Všechny metody či přístupy hodnocení kvality života bývají v různých kombinacích a variantách součástí formalizovaných a standardizovaných dotazníků, které jsou vypracované za účelem měření kvality života v jednotlivých oblastech medicíny. Hlavním důvodem jejich použití je zhodnotit efekt léčby komplexně, nejen podle somatických a laboratorních ukazatelů. V našich podmínkách se používají především z výzkumných důvodů, nejsou běžnou součástí léčebných programů. V současnosti je možné rozdělit je na dva základní typy, a to generické (všeobecné) dotazníky a dotazníky specifické (Linková a kol., 2010, s. 74).
Generické dotazníky všeobecně hodnotí celkový stav nemocného bez ohledu na konkrétní onemocnění. Jsou použitelné u různých skupin populace (Linková a kol., 2010, s. 74). V celosvětovém měřítku byly jako první užívány především dva nástroje Sickness Impact Profile – SIP a Nottingham Health Profile (NHP). SIP byl vytvořen za účelem širokého použití bez ohledu na typ a závažnost onemocnění, demografické anebo kulturní aspekty. Nástroj byl vytvořen pro hodnocení efektivnosti terapie. Obsahuje 136 položek prezentujících denní aktivity, které jsou rozděleny do dvanácti subškál. NHP byl vytvořen za účelem měření tělesného, sociálního a psychického distresu, vychází ze SIP, ale více se zaměřuje na změny v prožívání než na denní aktivity. Jeho verze č. 2 obsahuje 38 položek rozdělených do šesti subškál (Gurková, 2011). K nejznámějším generickým dotazníkům patří Karnofsky Performence Status Scale, označovaný také jako Karnofského skóre, ADL, SF-36, EQ-5D, WHO Quality of Live a další (Linková a kol., 2010, s. 74). V našich podmínkách jsou nejčastěji využívané WHOQOLBref, SF-36, EQ-5D. WHOQOL-Bref je zkrácenou verzí dotazníku WHOQOL-100 a používá se hlavně pro potřeby klinické praxe. Sestává z 26 položek sdružených do čtyř oblastí (subškál). SF-36 byl vytvořen s cílem poskytnout hodnocení zahrnující mnohé všeobecné koncepty související se zdravím, které nejsou specifické pro žádné onemocnění, věk ani typ léčby. Obsahuje 36 položek. Jeho kratší verze SF-12 obsahuje 12 položek. Hodnotí fyzické a mentální zdraví prezentované subškálami. EQ-5D představuje standardizovaný nástroj hodnocení zdravotního stavu, který hodnotí objektivní a subjektivní ukazatele. Objektivní ukazatele zahrnuje pět položek. Výstupem je EQ-5D index (dimenze kvality života). Subjektivní ukazatel zahrnuje vizuální analogovou škálu, na které respondent vyznačí svůj subjektivně vnímaný zdravotní stav. Výstupem je EQ-5D VAS (subjektivní zdravotní stav). K dalším generickým nástrojům patří Psychological General Well-Being Index (PGWB), Quality of Life Profile (QLP) a PCASEE (Gurková, 2011). Specifické dotazníky jsou vytvořeny pro jednotlivé typy onemocnění. Jsou senzitivnější a často je jejich součástí právě generický dotazník (Linková a kol., 2010, s. 74). Hodnotí poměrně úzké spektrum faktorů, které bezprostředně souvisí s konkrétním onemocněním. Jejich prostřednictvím není možné hodnotit všeobecné oblasti spoluurčující celkovou kvalitu života. Nástroje obsahující specifické domény vycházejí z podmínek vlivu a požadavků konkrétního onemocnění, dosahují větší citlivosti měření a mají větší diskriminační validitu v porovnání s použitím generických nástrojů (Gurková, 2011). Vytvořeny byly hodnoticí nástroje na měření kvality života pacientů se specifickým onemocněním, zejména onkologickým, diabetem mellitem, kardiovaskulárními chorobami (ischemická choroba srdeční, stavy po překonání akutního koronárního syndromu, selhání srdce, ischemická choroba dolních končetin), gastrointestinálními poruchami (virové hepatitidy, nespecifické střevní záněty), respiračními chorobami (asthma bronchiale, chronická obstrukční plicní nemoc), s kožními chorobami, neurologickými chorobami (Parkinsonova nemoc, skleróza multiplex, stavy po náhlé cévní mozkové příhodě, epilepsie), s chorobami pohybového aparátu (revmatoidní artritida, osteoporóza) a specifické nástroje měření kvality života u dětí, seniorů a pečujících osob (Gurková, 2011).
Závěr
Tak jako je každý jedinec individualita v uspokojování biopsychosociálních potřeb, vnímá i kvalitu života každý individuálně. To, že někdo trpí onemocněním (zejména chronickým), ještě neznamená, že vnímá kvalitu svého života jako nedostatečnou, a naopak není pravidlem, že ten, kdo je zdravý, považuje také kvalitu svého života za dobrou. Proto je úlohou sester v rámci ošetřovatelského procesu posuzovat nejen jednotlivé definující charakteristiky narušující potřeby pacientů, ale měly by být schopny posoudit také vnímání kvality života každého pacienta za využití generických anebo specifických nástrojů jejího hodnocení. V současnosti se ztotožňujeme s tvrzením Linkové a kol. (2010, s. 74), že se v našich podmínkách používají hodnoticí nástroje kvality života především z výzkumných důvodů a nejsou běžnou součástí léčebných programů, což je podle našeho názoru výrazný nedostatek současné klinické ošetřovatelské praxe.
Li teratura
Gurková, E. Hodnocení kvality života: Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. Praha: Grada Publishing, 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3625-9.
Gurková, E. Kvalita života. In Žiaková, K. a kol. Ošetrovateľský slovník. Martin: Osveta, 2009. s. 57-58. ISBN 978-80-8063-315-8.
Kel číková, S. Kvalita života. In Nemcová, J.; Hlinková, E. a kol. Moderná edukácia v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2010. s. 42. ISBN 978-80-8063-321-9.
Křivohl avý, J. Psychologie zdraví. 3. vyd. Praha: Portál, 2009. 280 s. ISBN 978-80-7367-568-4.
Link ová, M.; Kim áková, T.; Rácz, O. Kvalita života chronicky chorého človeka. In Bedeker zdravia. 2010, roč. 6, č. 3, s. 72-74. ISSN 1337-2734.
Musil ová, M. Ošetrovateľstvo a kvalita života. In Farkašová, D. a kol. Ošetrovateľstvo: teória. 3. doplnené vyd. Martin: Osveta, 2009. s. 212-218. ISBN 978-80-8063-322-6. Nem ček ová, M.; Žiaková, K.; Mištuna, D. Práva pacientov: Medicínske, ošetrovateľské a filozoficko-etické súvislosti. Martin: Osveta, 2004. 216 s. ISBN 80-8063-162-X. Ond rejk a, I.; Ad ami cová, K. Komplexne o kvalite života pacienta. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z: <http: www.hospice-martin.szm.com/dokumenty/clanky/pdf/ Komplexne%20o%20kvalite%20%9Eivota%20pacienta. pdf>
Tabulka: Domény a indikátory kvality života podle WHO (Zdroj: Musilová,
2009, s. 218)
Doména Indikátory
Fyzická stránka energie a únava, bolest a nepohodlí, spánek a odpočinek
Psychická stránka představa myšlení, učení, tělesného paměť, schématu koncentrace a vzhled, negativní a pozitivní emoce,
Stupeň samostatnosti mobilita, každodenní činnosti, závislost na zdravotní péči, práceneschopnost
Sociální vztahy osobní vztahy, sociální podpora, sexuální aktivita
Životní prostředí finanční možnost zdroje, získání svoboda, informací pocit a kompetencí, fyzického fyzikální bezpečí, zdraví prostředí, a sociální doprava podpora,
Duchovno vyznání, víra, spiritualita
Souhrn Kvalita života vyžaduje multidimenzionální přístup, který je obtížně definovatelný. Z hlediska ošetřovatelství představuje většinou vliv biopsychosociálních problémů pro každodenní život pacienta. Měří se generickými a specifickými hodnotícími nástroji volenými s ohledem na individualitu pacienta a s přihlédnutím na jeho konkrétní zdravotní problém. Klíčová slova: kvalita života, indikátory kvality života, měření kvality života, hodnoticí nástroje kvality života, strukturované dotazníky kvality života
O autorovi| PhDr. Matej Csisko, neurologické oddelenie, NsP sv. Barbory, a. s., Rožňava (csisko.m@gmail.com)
R