Můžeme se mýlit ve všem, pokud jde o naši posedlost váhou a kontrolováním všeho, co si dáváme na talíř. Zaměřujeme se na to, kolik toho jíme a co jíme, ale zapomínáme na to základní: kdy. Těstoviny amatriciana snědené k obědu nejsou z hlediska tělesné hmotnosti a tedy i zdraví totéž, jako stejný pokrm zkonzumovaný před odchodem na lože. Přestože obsahují stejně kalorií a mají stejnou chuť. Je pravda, že jídlo z těstovin je vždy jen jídlem z těstovin, ale různé studie z posledních let ukazují, že se náš metabolismus během dne mění. A spolu s metabolismem se mění i naše schopnost pracovat a také zpracovávat jídlo, které jsme pozřeli.
Nejde o nějakou novou dietu, ale o potravinový režim, o němž se začalo hovořit v polovině 80. let minulého století a který přihlíží k významu synchronizace jídel s našimi vnitřními hodinami, počínaje cyklem spánek-bdění, světlo-tma. A nedávno studie zveřejněná na stránkách odborného časopisu Diabetic Medicine zdůraznila, že osoby s cukrovkou druhého typu, které pozdě snídají, mají větší pravděpodobnost mít vyšší index tělesné hmotnosti (BMI) než ti, kteří snídají časně. A to při stejném množství kalorií. Jiný výzkum staršího data, který je možná přesvědčivější než výše uvedený, ukázal na souvislost mezi časem, kdy jíme, a účinností odtučňující kúry na vzorku 420 osob, které držely dietu 20 týdnů. A výsledek? Ten, kdo měl ve zvyku jíst později, ztrácel méně kilogramů a pomaleji než ten, kdo se rád najedl dříve. Také v tomto případě měli všichni stejný přísun kalorií, stejné druhy potravin i délku spánku. Podle vědců ti, kdo jedli později, také většinou chodili pozdě na lože a ráno si dávali méně vydatné snídaně nebo snídani dočista vynechávali. Zdá se tedy, že je při dietě vhodné konzumovat pokrmy dříve.
Jaké je vědecké vysvětlení výhodnosti jíst dříve? Proč načasování jídel ovlivňuje tělesnou hmotnost a tedy i zdraví? „Víme dosud jen málo o působení chrononutriční (časované) diety, ale výsledky pozorujeme,“ uvádí Andrea Ghiselli z italské Rady pro výzkum v zemědělství a analýzu agrární ekonomie v Římě. „Hormony se řídí cirkadiánním rytmem, tedy jejich produkce se během 24 hodin mění. To je případ inzulinu, který dosahuje vrcholu kolem 17. hodiny, či hormonu leptinu, jehož vylučování vrcholí v jednu hodinu v noci. A nejen to. Pozorujeme, že ten, kdo sní větší počet kalorií v první polovině dne, je štíhlejší, je u něho menší riziko vzniku cukrovky a kardiovaskulárních nemocí. Naopak ten, kdo kvůli práci musí být v noci vzhůru, má větší náchylnost k poruchám metabolismu a ke kardiovaskulárním chorobám,“ říká Ghiselli.
V Evropě roste náchylnost k hromadění tuku směrem k jižním zemím, kde se většinou později večeří. Máme rovněž data ze studií na laboratorních myších, které sice nelze přenášet na lidi, ale cosi naznačují. Myši vystavené normálnímu střídání světla a tmy jsou méně tučné než ty, které jsou uměle drženy v rytmu světlo a polosvětlo, tedy nikdy nejsou ve tmě, a také více žerou. To vše nám říká, že zkonzumovat většinu denního energetického přísunu v první polovině dne pomáhá v synchronizaci s cirkadiánním rytmem. Proč tomu tak je, můžeme zatím jen hádat. Než budou naše znalosti v tomto směru rozšířeny, rozhodně neuděláme chybu, jestliže soustředíme větší část denního energetického přísunu do první poloviny dne, dodává Ghiselli.