Choroba může být podmíněna abnormální reakcí systému zajišťujícího obranu proti infekci. U osob s genetickou predispozicí buněk, které za normálních podmínek ničí jen cizorodé a změ
něné buňky, začnou napadat B buňky vlastní slinivky břišní.
Cukrovka se projeví, teprve když je zničeno asi 90 % buněk produkujících inzulin. Rychlost zániku těchto buněk bývá různá. Velmi rychle tento proces probíhá v dětství a dospívání. Pro dospělé je typický spíš pomalý průběh. K manifestaci onemocnění dojde zpravidla po větší fyzické, eventuálně psychické zátěži, infekcí nebo v těhotenství.
Průběh onemocnění a léčba
Začátek onemocnění bývá náhlý a někdy dost dramatický spojený s váhovým úbytkem, velkou žízní, častým močením. Někdy je stav provázen velkým nechutenstvím nebo naopak nadměrným příjmem potravy. Jestliže není stav včas rozpoznán, může vyvrcholit zvracením, bolestmi břicha až bezvědomím.
Buňky produkující inzulin jsou zničeny, proto ho musíme po celý další život pacienta dodávat do těla injekčně. Inzulin se při podání ústy rozkládá vlivem působení trávicích enzymů v žaludku a tenkém střevě. Včasným zahájením léčby inzulinem lze zpomalit zánik B bufoto: něk a prodloužit období, kdy má pacient vlastní zbytkovou sekreci inzulinu. Diabetickou dietu a určitá režimová opatření musejí dodržovat i pacienti s diabetem 1. typu.
Obvykle inzulin aplikujeme podkožně, do svalu pouze na výslovný pokyn lékaře. Lékař může inzulin v případě potřeby aplikovat i do žíly. Vhodnými místy pro podkožní aplikaci jsou oblast břicha, paží, stehen a zevního horního kvadrantu hýždí. Pokud je nezbytné podat denně více dávek, doporučujeme pacientovi píchat si inzulin ve stejnou dobu do stejné oblasti.
Nejrychleji se inzulin vstřebává z podkoží břicha, z paže, z hýždí a nejpomaleji ze stehen, to se může měnit, například při svalové námaze a větším prokrvení příslušné oblasti. Vzdálenost mezi jednotlivými vpichy do téže oblasti by měla být alespoň 3 cm. Pravou a levou stranu střídáme asi po týdnu.
Inzulin zásadně nepíchejte do místa oteklého, barevně změněného, bolestivého, zatvrdlého, protože se nemusí vstřebat a může dojít k výraznému vzestupu hladiny cukru v krvi se všemi komplikacemi, které ho provázejí, nebo se inzulin uvolní nepravidelně, a tak dojde k rozkolísání diabetu.
Technickým prostředkem, který usnadní léčbu inzulinem, jsou dávkovače inzulinu neboli inzulinová pera. Inzulin určený pro aplikaci inzulinovým perem je plněn do speciálních skleněných zásobníků (bombiček) – cartridgí. Do inzulinového pera se vkládá inzulin i se skleněným zásobníkem. Při každé výměně zásobníku je užitečné zkusit, zda pero inzulin dávkuje.
Nastavíme na stupnici nebo displeji 2–4 jednotky inzulinu. Dávkovač nasměrujeme proti své dlani a úplně zatlačíme dávkovací tlačítko. Na hrotu jehly nebo na dlani se objeví proud inzulinu. Tak získáme jistotu, že pero inzulin správně dávkuje. Jehlu není třeba měnit po každém vpichu, ale je nutné dodržovat úzkostlivou čistotu.
Při podání inzulinu pomocí inzulinového pera není nezbytné místo vpichu dezinfikovat. Obsahuje-li náplň inzulinovou suspenzi (dlouhodobě působící inzulin), je třeba nejprve inzulin plynulým kývavým pohybem promísit. Teprve pak lze inzulin podat. V některých případech je možné podávat inzulin injekční stříkačkou. K aplikaci inzulinu se používají také v některých případech inzulinové pumpy.
Úskalí při léčbě inzulinovou pumpou
Aplikace inzulinu pomocí inzulinové pumpy bývá doporučována u nedostatečně kompenzovaných diabetiků závislých na inzulinu, u kterých nelze jinými způsoby dosáhnout zlepšení glykemií. Pacienti, kteří si aplikují inzulin pomocí pumpy, musejí být schopni pochopit a zvládnout obsluhu inzulinové pumpy, dodržovat zásady selfmonitoringu, aby bylo podávání inzulinu bezpečné.
Pacient musí s touto formou léčby souhlasit a musí dobře spolupracovat se svým ošetřujícím diabetologem, aby bylo možné dosáhnout vyrovnaných hladin cukru v krvi a prokazatelného zlepšení kompenzace cukrovky při převedení na tuto léčbu.
Naopak léčba inzulinovou pumpou není vhodná pro pacienty, kteří nejsou schopni zvládnout její obsluhu z důvodů nedisciplinovanosti a nespolupráce s ošetřujícím lékařem, sníženého intelektu, duševní či jiné choroby vylučující tuto léčbu, závislosti na alkoholu či drogách. Návrh na léčbu inzulinovou pumpou podává ošetřující diabetolog po předchozí dohodě s pacientem.
Pacienti léčení inzulinovou pumpou musejí dodržovat určité zásady: pravidelně kontrolovat místo vpichu, zda není okolí zarudlé či jinak změněné, i kanylu, jestli kolem ní neprosakuje inzulin nebo není ucpaná či zalomená a podobně.
Kanylu je třeba po dvou či třech dnech vyměnit. Novou kanylu je nutné zavést správně do podkoží a na jiném místě než byla kanyla předchozí. Místo vpichu musí být řádně vydezinfikováno a udržováno v čistotě. Kanylu bývá rozumné přepichovat ráno, nikoli večer před ulehnutím. Je totiž třeba zkontrolovat, zda je kanyla správně zavedena a dávkuje bez problémů inzulin.
Při léčbě inzulinem se mohou častěji vyskytnout některé komplikace:
Hypoglykemie se vyskytují u pacientů léčených inzulinem. Je-li hladina cukru v krvi vyrovnaná a téměř normální, stačí mnohdy jen malý pokles glykemie, například fyzická námaha vyšší než obvykle, a dojde k hypoglykemii. Avšak tyto hypoglykemie mívají obvykle lehký průběh. Nevyžadují zásah další osoby a pacient je vyřeší sám. Ovšem v případech, že jsou přítomny pozdní komplikace nebo je sníženo vnímání hypoglykemie, po konzumaci alkoholu, případně u nedisciplinovaných pacientů, mohou se vyskytnout těžké hypoglykemie s bezvědomím, které vyžadují pomoc druhé osoby.
Hmotnostní přírůstek není sice obvyklým průvodním znakem léčby inzulinem, nicméně k němu může v některých případech dojít. Abychom nežádoucímu nárůstu tělesné hmotnosti předešli, je vhodné, aby ošetřující lékař stanovil celkovou denní dávku inzulinu.
Pacient by se pak měl snažit příliš se od této dávky inzulinu neodchylovat, jestliže nedojde k žádné mimořádné události. K růstu tělesné hmotnosti dochází často u pacientů s opakujícími se lehkými hypoglykemiemi. Zde je třeba po dohodě s ošetřujícím lékařem upravit dávky inzulinu a režimová opatření tak, aby k těmto poklesům hladiny cukru v krvi nedocházelo.
Připravila: MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková