Diabetes mellitus je metabolické onemocnění, které postihuje slinivku břišní – pankreas. DM vzniká na základě dědičné dispozice, imunologických vlivů, ale také vlivy prostředí. Rozlišujeme DM 1. typu, 2. typu, sekundární diabetes, gestační diabetes, poruchu glukózové tolerance a stařecký diabetes.
Diagnostika se provádí pomocí anamnézy, fyzikálního vyšetření, vyšetření krve (např. hladina glykemie, malý a velký glykemický profil, glykovaný hemoglobin, glykovaný protein, orální glukózový toleranční test, lipidový soubor), vyšetření moči (glykosurie – hladina cukru v moči).
Terapie DM sestává z tělesné aktivity, dodržování diabetické diety (č. 9), podávání perorálních antidiabetik (PAD), podávání inzulinu, případně transplantace slinivky břišní.
Moderní léčba inzulinovou pumpou
Předpokladem schválení léčby inzulinovou pumpou je dobrá spolupráce pacienta s lékařem. Jelikož pumpu ovládá sám nemocný, musí být zodpovědný a schopen řešit i komplikace, které mohou během léčby nastat.
Inzulinová pumpa je přístroj velký zhruba jako mobilní telefon, napájený jednou tužkovou baterií. Tento přístroj funguje podobně jako slinivka břišní, aplikuje inzulin do těla nemocného podle aktuálních potřeb. Inzulinová pumpa má paměť, která zaznamenává dávky aplikované diabetikovi do těla. Lze ji připnout na opasek kalhot a skrýt pod oblečení. Pumpu může nemocný odpojit, ale na dobu ne delší než dvě hodiny. Pumpa monitoruje a zaznamenává hladinu glukózy v průběhu celého dne a přizpůsobuje dávky inzulinu podle životního stylu nemocného, což ulehčuje léčbu. Zároveň také může alarmem nemocného upozornit na kolísání hladin glykemie mimo nastavenou mez, stejně tak se aktivuje alarm v případě, že diabetik zapomene na jídlo či svačinu. Velkou výhodou využití inzulinové pumpy je skutečnost, že diabetik si nemusí několikrát denně aplikovat inzulin inzulinovou stříkačkou pod kůži. Pumpa je plně hrazena zdravotní pojišťovnou.
Pomůcky diabetika na inzulinové pumpě: * inzulinová pumpa – odolná proti nárazu, proti vodě, * zásobník s inzulinem – zásobník pojme 3 ml inzulinu, což vydrží přibližně na týden, * sonda do těla – kontroluje hladinu krevního cukru, diabetik má nárok na 1 sondu na týden, * kanyly – více druhů – kovové nebo teflonové – a mění se každé 3 dny, * zámek s těsněním – zabraňuje průniku vody do pumpy, * baterie – pumpa pracuje na jednu tužkovou baterii, která vydrží 2–3 měsíce; pokud hrozí vybití baterie, alarmuje pumpa 14 dní předem.
Příběh Ondry
Ondra se narodil s DM 1. typu. Rodinná zátěž pocházela od dědečkovy sestřenice, která se léčila pro DM. Jiná závažná onemocnění se v rodině nevyskytovala. Ondra má staršího bratra, jejich rodina je harmonická, žije v malém městečku s čistým podnebím a krásnou přírodou. To, že Ondra trpí DM, zjistili jeho rodiče kvůli příznakům, které se nazývají dawn fenomén (fenomén úsvitu) – jde o stoupání ranní glykemie v důsledku aktivity hormonu kortisolu. Nejzávažnější známkou onemocnění bylo bezvědomí, které u Ondry nastalo doma v raném dětství (v několika měsících života). Jeho onemocnění vyžadovalo léčbu inzulinem. Zdravotníci rodiče zaškolili v aplikaci inzulinu malému chlapci pomocí inzulinových stříkaček, pečlivě vysvětlovali vše, čemu rodiče nerozuměli, a pomáhali jim zvládat první dny s diabetem. Nejhorší prý bylo zvyknout si na pláč dítěte při aplikacích podkožních dávek inzulinu. Stejně tak jim způsobovaly starost modřiny po celém těle jejich malého syna, které se objevovaly v důsledku aplikace inzulinu. Bylo jim syna líto, ale jiné řešení neexistovalo. Při první hospitalizaci zároveň zdravotníci rodině doporučili návštěvu diabetologické poradny, kde jim poskytnou poradenství a péči. Do diabetologického centra FN v Olomouci dochází Ondra dodnes, kdy je mu 22 let.
Takto začal Ondrův život, do kterého již neodmyslitelně patří diabetes mellitus, nezbytná aplikace inzulinu a pravidelné kontroly u lékařů. Rodiče zvládali péči o nemocného syna velmi dobře. Ondra snášel veškerá omezení a rychle se s nimi naučil žít. Bral pravidelné aplikace inzulinu jako běžnou věc, která je součástí jeho života.
V 17 letech mu lékařka v diabetologické poradně doporučila novou metodu (inzulinovou pumpu), jak zvládat dawn fenomén dodáváním vyšších bazálních dávek inzulinu v ranních hodinách. Při aplikacích inzulinu perem docházelo k větším výkyvů glykemie. Použití inzulinové pumpy by mohlo pomoci zkvalitnit jeho život. Zpočátku byl skeptický a měl obavy z toho, že nepochopí ovládání pumpy, ale lékařka jej uklidnila a zajistila edukační hospitalizaci. Na základě edukace pochopil ovládání i funkce inzulinové pumpy a bylo po strachu. Dodnes pumpu využívá a je spokojený.
Edukační hospitalizace
Před zahájením léčby pomocí inzulinové pumpy musí každý nemocný absolvovat edukační hospitalizaci. U Ondry trvala přibližně týden, dokud neprokázal odborné znalosti a schopnost samostatně s pumpou zacházet. Během hospitalizace se učil pumpu ovládat, seznámil se s jejími režimy, učil se plnit pumpu inzulinem, pracovat s inzulinem, kanylou a byl mu osvětlen také režim, který je nutné dodržovat, pokud by odjel na dovolenou. Edukační hospitalizace slouží také k tomu, aby lékaři nastavili na pumpě maximální i minimální dávky inzulinu, které se uvolňují do těla pacienta podle jeho denního režimu a aktivit.
Pro Ondru byla tato hospitalizace náročná, jelikož byl pod stálým dohledem lékaře a zdravotnického personálu, aby mohli monitorovat jeho zacházení s pumpou. Výhodou ovšem bylo, že pokud něčemu nerozuměl, mohl se vždy někoho zeptat. V průběhu hospitalizace se Ondra musel naučit také základní pojmy týkající se diabetu (např. co je bazální dávka – dávka inzulinu za celý den bez příjmu potravy sloužící k zajištění běžného fungování těla; pumpa je schopna nastavit až 48 bazálních dávek).
Dodnes bydlí Ondra u rodičů, kteří pro něj vždy byli velikou oporou a pomáhali mu zvládat těžké situace. Nyní v dospělosti je jeho diabetes dobře kompenzovaný, diabetoložku navštěvuje pravidelně každé 2–3 měsíce podle potřeby. Při každé návštěvě je proveden odběr krve a moči, lékařka zkontroluje místa vpichu kanyl, váhu, výšku a velký glykemický profil. Dále je potřeba zkontrolovat paměť glukometru a zaznamenat dávky inzulinu, které byly aplikovány do těla. Lékařka se Ondry dále ptá na to, jaké měl potíže a jak se cítí. Pokyny lékařů Ondra poslouchá na slovo – alkohol pije pouze výjimečně, každý svůj tělesný projev již zná a umí ho řešit sám. Potíže v dospělosti nezaznamenal, uvádí jen, že nemůže najít přítelkyni, které by nevadily pravidelné kontroly u lékařů, neustálé hlídání stravy, nutnost dávat pozor na pumpu a zavedenou kanylu. Říká však, že inzulinová pumpa je ráj pro diabetiky a od té doby, co ji má, je konečně spokojený a šťastný.
Vystudoval střední odbornou školu železniční a stavební s maturitou. Je zaměstnaný ve firmě a práce mu vyhovuje. Pracuje na vyšší pozici jako kontrolor úpravy hliníkových slitin, na osmihodinové směně. Jezdí autem a život, i s diabetem, se snaží užívat si naplno.
Komplikace
Ondrovy zdravotní komplikace, stejně jako komplikace v nastavení inzulinové pumpy jsou dobře hlídány. Ondra má telefonní číslo, které může použít 24 hodin denně nebo když má akutní potíže. Protože však dodržuje doporučení lékařů, komplikace se vyskytují jen zřídka. Mezi obtíže, které se mohou objevit, patří např. zvýšený pocit žízně, častější močení, únavnost, poruchy vidění (hlavně při hypoglykemii), modřiny (po aplikaci kanyl a výměn míst vpichu) nebo poruchy spánku, které jsou v současné době největším Ondrovým problém (vadí mu pumpa, kterou musí mít i přes noc u sebe).
Od osmi let si Ondra aplikoval inzulin sám pomocí inzulinové stříkačky či inzulinového pera. Vše zvládal bez problémů, pouze jednou se mu zlomila jehla. V 17 letech mu lékařka v diabetologické poradně navrhla novou metodu léčby – pomocí inzulinové pumpy. Ondra byl jedním z nejmladších pacientů léčených pomocí inzulinové pumpy.
Aby předešel případným komplikacím, musí s sebou stále nosit nezbytné vybavení: průkaz diabetika (nosí pacient neustále u sebe), náhradní kanyly na výměnu, zásobník na výměnu, dostatek inzulinu, dezinfekci a polštářky, náhradní baterie k pumpě, glukometr
a kartu diabetika (do karty se zaznamenává průběh léčby). Samozřejmě jeho ošetřující lékař musí vědět, kam jede a kdy se vrátí. Při sobě má telefonní čísla, na která může zavolat v případě potíží 24 hodin denně. Jezdí jako instruktor na tábory nových mladých diabetiků. Dříve jezdil jako pacient a nyní cítil potřebu alespoň takto ukázat mladším dětem, že se dá i s diabetem mellitem žít a užívat si života.
Souhrn Léčba pomocí inzulinové pumpy je nejmodernější terapie diabetu mellitu a každý nemocný by měl dobře znát a ovládat přístroj, který používá. Avšak i tato metoda má své výhody a nevýhody. V článku je také uveden příběh nemocného trpícího DM 1. typu, který je pomocí inzulinové pumpy léčen od svých 17 let. Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, inzulinová pumpa, inzulin, glykemie
O autorovi| Helena Klimešová (pospova@seznam.cz)
Pomůcky k aplikaci inzulinu
Zavedená kanyla