Co se dozvíte v článku
Co je to lékořice?
Lékořice (Glycyrrhiza) je rod vytrvalých bylin a polokeřů z čeledi bobovité (Fabaceae). Lidově se jí říká také sladké dřevo, sladký kořen nebo sladké žíly, jelikož je údajně až 50krát sladší než sacharóza. Ve východní i západní medicíně našla uplatnění jako lék na řadu nemocí od běžného nachlazení až po žaludeční vředy či onemocnění jater.
Většina lidí však lékořici bude znát spíše jako hlavní ingredienci některých sladkých pochoutek, především bonbónů. Bylina se totiž hojně využívá nejen v lidovém léčitelství a farmaceutickém průmyslu, ale také v potravinářství, kde se přidává do různých cukrárenských výrobků. Asi nejznámějšími z nich jsou přitom černé pendreky a Hašlerky.
Tato bylina je zároveň celosvětově jednou z komerčně nejvyužívanějších rostlin vůbec. Široké využití nachází totiž také v tabáku a v kosmetice. V tradiční čínské medicíně je navíc považována za takzvaný základní rostlinný lék. Pokud se užívá společně s některými jinými léčivkami, dokáže údajně zvyšovat jejich účinek a snižovat případnou toxicitu.
Lékořice je chutí velmi podobná rostlině s názvem bedrník anýz (Pimpinella anisum). Obě dvě byliny jsou sladké, ale zároveň trochu nahořklé. Na rozdíl od lékořice, kde je nejvyužívanější částí kořen, se však u anýzu používají především plody. Ačkoliv mají byliny podobnou chuť, zaměnit je ve volné přírodě určitě nemůžete, obě totiž vypadají úplně jinak.
Druhy lékořice
Rod lékořice zahrnuje přibližně 30 druhů, přičemž chemické studie byly doposud provedeny pouze u poloviny z nich. Na území České republiky se můžete setkat s lékořicí lysou (Glycyrrhiza glabra), která je zároveň jediným zástupcem tohoto rodu u nás. Původně však i tento druh pochází z jiné části Evropy, a to konkrétně ze Středomoří. Mezi další zástupce tohoto rodu, kteří se ale v ČR nevyskytují, patří například:
- lékořice uralská (Glycyrrhiza uralensis),
- lékořice draslavá (Glycyrrhiza aspera),
- lékořice ostnitá (Glycyrrhiza echinata L.),
- Glycyrrhiza acanthocarpa,
- Glycyrrhiza astragalina,
- Glycyrrhiza eglandulosa,
- Glycyrrhiza foetida,
- Glycyrrhiza foetidissima,
- Glycyrrhiza iconica,
- Glycyrrhiza inflata,
- Glycyrrhiza korshinskyi,
- Glycyrrhiza lepidota,
- Glycyrrhiza pallidiflora,
- Glycyrrhiza squamulosa,
- Glycyrrhiza triphylla,
- Glycyrrhiza yunnanensis.
Areálem rozšíření jednoho z výše uvedených druhů však není Evropa ani Asie, ale Severní Amerika. Jedná se o zástupce Glycyrrhiza lepidota, který původně pochází z centrální a západní části tohoto kontinentu, avšak později byl rozšířen také dále na východ Severní Ameriky. V hojném zastoupení se tak dnes vyskytuje například v severovýchodní oblasti USA. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8]
Jak vypadá lékořice lysá?
Tato trvalka může dorůstat až do výšky jednoho a půl metru. Je pro ni charakteristický rozsáhlý rozvětvený kořenový systém, přičemž její kořeny mají vrásčitou strukturu, skládají se z vláknitého dřeva, rostou vodorovně pod zemí a mají podlouhlý tvar. Zvenčí jsou zabarveny do hněda, zatímco uvnitř se nachází žlutá barva. Právě z kořene této rostliny se vyrábí většina lékořicových produktů.
Lodyha byliny je přímá, větvená a jemně chlupatá až lysá. Rostou z ní 10 až 25 cm dlouhé listy, jež se skládají z 5 až 7 párů krátce řapíkatých, podlouhle vejčitých lístků, které mají na své rubové straně jemné chloupky. Květenství této léčivé rostliny tvoří přímý hrozen a květy mají fialovobílou nebo někdy i žlutobílou barvu a jsou stopkaté. Plodem lékořice lysé je podlouhlý lusk. [9, 10, 11]
Rozšíření a výskyt
Předpokládá se, že prapůvodní místo výskytu lékořice je Irák. Konkrétně lékořice lysá pak patří mezi nejrozšířenější druhy a v hojném zastoupení se vyskytuje v Itálii, Španělsku, Turecku, na Kavkaze, v západní Číně a ve střední Asii. Komerčně se však pěstuje v mnoha dalších zemích Evropy a Asie, jako je například Řecko, Francie, Uzbekistán, Sýrie, Afghánistán, Indie a tak dále.
V České republice představuje tato trvalka pozůstatky dřívější kultury, jelikož se od 16. století až do druhé poloviny 19. století hojně pěstovala na Moravě a vzácněji i v Čechách. I dnes se s ní na území ČR můžete stále místy setkat, a to zejména právě na jižní Moravě, konkrétně pak v okolí Hustopečí, Mikulova nebo Bzence.
Tato rostlina je poměrně odolná a v přírodě se vyskytuje v místech s kyselými až mírně zásaditými půdami (pH 5,5 až 8,2). Nejlépe se jí přitom daří v oblastech, kde ročně spadne 50 až 100 cm srážek. Zároveň ale vyžaduje dostatek sluneční expozice a tepla. Vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhověkou bylinu, na jednom místě dokáže růst řadu let. [12, 13, 14]
Obsažené látky
Oddenky a kořen lékořice lysé obsahují řadu chemických látek, díky kterým se tato rostlina uplatňuje v praktickém lékařství i v lidovém léčitelství. Vědci například přišli na to, že bylina obsahuje isoliquiritigenin s chalkonovou strukturou, který prokazuje silný protirakovinný účinek. Proto se někteří odborníci domnívají, že by lékořice mohla mít potenciální schopnost léčit nádorová onemocnění.
Uvedená chemická sloučenina zároveň patří společně s kyselinou glycyrrhizovou mezi hlavní chemikálie v této rostlině s antidiabetickými, antimikrobiálními, antispasmodickými, protizánětlivými a antiastmatickými vlastnostmi. Kromě nich však lékořice obsahuje řadu dalších významných složek, mezi které se řadí:
- saponiny,
- hořčiny,
- proteiny,
- jednoduché cukry,
- polysacharidy,
- minerální soli,
- pektin,
- škroby,
- steroly,
- gumy,
- pryskyřice.
Sladkou chuť lékořici dodává látka zvaná glycyrrhizin. Její množství v rostlině se přitom mění v závislosti na ročním období a vliv na něj má také místo, kde se bylina pěstuje. V lékořici se tato látka vyskytuje ve formě vápenaté a draselné soli. Nejvíce jí obsahuje kořen předtím, než rostlina rozkvete, a nejméně naopak na konci vegetačního období. [15, 16, 17, 18, 19]
Jaké má lékořice lysá účinky?
Lékořice patřila mezi nejvyužívanější léčivé byliny již ve starověkém Egyptě, Římě, Řecku, Indii i v daleké Číně. Kořen z lékořice se odpradávna používal například při léčbě bolesti v krku, tuberkulózy nebo onemocnění dýchacích cest. V Indii z něj pak dokonce připravovali nápoj, který měl údajně fungovat jako afrodiziakum.
Ačkoliv lidé používají kořen z lékořice jako lék už po celá staletí, neexistují zatím dostatečné vědecké důkazy, které by některé jeho účinky potvrzovaly. Nicméně tato bylina je i tak mnoha lidmi využívána zejména při nachlazení nebo pro zklidnění zažívacích potíží. Některé studie pak naznačují, že by mohla pomáhat při léčbě žaludečních vředů.
Potenciální účinky lékořice jsou však podle mnohých zdrojů daleko pestřejší. Jedna studie na zvířatech například odhalila její schopnost mírnit příznaky ekzému. Stejně tak má prý pozitivní vliv i na játra a uvádí se také, že může pomáhat při léčbě hepatitidy typu C, jelikož látky v ní obsažené prokazují antimikrobiální aktivitu, jež s virem, který nemoc vyvolává, bojuje.
Tato bylina pak navíc zabíjí bakterie v ústech. Díky likvidaci těchto mikroorganismů dochází ke snížení kyselosti v dutině ústní, což zabraňuje vzniku zubního kazu. Kromě toho produkty z lékořice mohou údajně zmírňovat i příznaky astmatu. Nicméně studie prokazující tyto schopnosti byly zatím provedeny pouze na zvířatech.
Jelikož má rostlina lékořice antioxidační a protizánětlivé účinky, stala se předmětem zájmu některých výzkumů týkajících se nádorových onemocnění. Účinky lékořice jsou na základě tohoto bádání spojovány se zpomalením nebo prevencí růstu buněk rakoviny prsu, kůže, prostaty a tlustého střeva. Tento výzkum byl však opět prováděn pouze na zvířecích vzorcích. [20, 21, 22, 23, 24]
Jak se lékořice lysá zpracovává?
Ačkoliv existuje kolem 30 druhů této rostliny, lékořice lysá je jeden z nejrozšířenějších zástupců tohoto rodu, který se využívá jako přísada do potravin, léků a doplňků stravy. V obchodech a lékárnách ji obvykle najdete ve formě pastilek, žvýkacích tablet, tekutého extraktu, kapslí a prášku, ale i v podobě různých cukrovinek.
Jaké užíváte lékořicové produkty?
Osoby, které trpí bolestí v krku či nachlazením, si mohou dát na zmírnění potíží lékořicové bonbony nebo popíjet lékořicový čaj. Děti by ale tento nápoj neměly pít déle něž jeden den bez předchozí konzultace s lékařem, přičemž kojenci a batolata jej pít nesmí vůbec. Dospělí pacienti by pak neměli užívat lékořicové přípravky déle než jeden týden v kuse. Ačkoliv bylina není toxická, její dlouhodobé užívání může způsobit otoky, hypertenzi nebo změny srdečního rytmu.
Lidé však používají kořen lékořice jako lék i v jiných formách. Někteří bylinu přidávají například do gelů z rostliny aloe vera, které následně natírají na ekzematickou pokožku. Kromě toho babské rady lékořice doporučují přidávat do nápojů nebo vkládat pod jazyk pro léčbu žaludečních vředů. Pozor na užívání produktů z této rostliny by si ale měly dát osoby, které mají vysoký krevní tlak nebo nízkou hladinu draslíku v krvi. [25, 26, 27]
Lékořice lysá: pěstování
Chcete-li si lékořici sami vypěstovat, můžete si její sazenice buď pořídit na specializovaných farmách, nebo získat odkopek z planě rostoucích bylin. Pro její výsadbu je vhodné zvolit teplé, slunečné stanoviště s hlubokou, dobře propustnou půdou, která obsahuje dostatek humusu, vápníku a vláhy. Nejčastěji se přitom lékořice pěstuje na svazích nebo v údolích.
Tato trvalka se obvykle sází do půdy, kde se předtím pěstovaly okopaniny, a někdy se využívá jako regenerační plodina na vinicích. Nicméně sama o sobě poměrně vyčerpává půdu, a proto se nedoporučuje pěstovat ji jako předplodinu. Spon výsadby by měl mít rozměr 60×45 cm a rostlině je potřeba dopřávat pravidelnou zálivku a na podzim ji sestřihnout.
Od října do listopadu nebo případně pak v březnu se sklízí její kořen, přičemž sběr je potřeba uskutečnit za suchého počasí. Odborníci také doporučují vyštipovat květenství lékořice, aby se rostlina nevyčerpávala. Sklizené kořeny se pak suší buď přirozeně na stinném a dobře větraném místě, nebo uměle. V případě umělého sušení však nesmí teplota překročit 40 °C. [28, 29, 30]
Zdroje: biolib.cz, botany.cz, bylinkyprovsechny.cz, mountsinai.org, pladias.cz, britannica.com, ncbi.nlm.nih.gov, medicalnewstoday.com, nccih.nih.gov, healthline.com, nmpb.nic.in, vupt.cz