Plastickým chirurgům se v Česku daří navzdory krizi. Přesto má obor hodně co dohánět.
Ekonomická krize zmítá Českem, plastických chirurgů ale jako by se netýkala. Kliniky mají stále plno a jen během loňského roku provedly přibližně 30 tisíc operací. Lidé prý raději posunou nákup nového vozu či vybavení bytu a dopřejí si řešení problému, který je často trápí již velmi dlouho.
„Máme čtvrtinový nárůst klientů proti loňsku. A to jsme loni rostli tak, že jsme si mysleli, že už to více nepůjde,“ říká ředitel a spolumajitel Kliniky plastické a estetické chirurgie Medicom VIP Petr Toufar.
Pro srovnání, ve Spojených státech zřejmě v souvislosti s krizí počet operací a jiných zákroků loni klesl o dvanáct procent. Podle údajů Americké společnosti pro plastickou chirurgii se tak loni do péče lékařů svěřilo asi deset milionů lidí.
Mírné obavy o svůj byznys prý čeští vlastníci klinik měli loni na podzim. Splátkové firmy tehdy zvažovaly, že kvůli krizi zruší nabídku úvěrů, z nichž se hradí mimo jiné i plastické operace.
Pro kliniky by to byla citelná rána. Zkrášlující operace totiž za pomoci úvěrů od splátkových firem hradí zhruba pětina jejich českých pacientů a většina cizinců.
V Česku specializované půjčky na estetické a plastické operace poskytuje jako jediná firma Home Credit. Z jejích údajů vyplývá, že jejich průměrná výše zpravidla přesahuje čtrnáct tisíc korun a délka splácení je sedmnáct měsíců.
Nebezpečí ale bylo zažehnáno, úvěry běží dál. Spíše než nedostatek klientů kliniky trápí nízký počet specializovaných lékařů. Může za to prý systém profesní přípravy.
„Plastiků je málo, musejí podstupovat dlouhou přípravu. A bohužel není k dispozici ani dostatek školicích míst,“ popisuje stav oboru v Česku plastický chirurg a spolumajitel soukromého střediska Perfect Clinic Roman Kufa.
Celkem zabere lékaři, který se rozhodl pro dráhu plastického chirurga, odborné vzdělávání dvanáct let. „A to jsme přípravu nedávno o rok zkrátili,“ doplňuje kolegy Jan Měšták, většinový vlastník a vedoucí lékař Kliniky plastické a estetické chirurgie Esthé.
Právě Měšťák také vede obor plastická chirurgie na Institutu postgraduálního vzdělávání, kde se noví adepti této profese vychovávají.
Život jako v seriálu?
Zájem by přitom byl, a není divu. Zahraniční televizní seriály prezentují plastické chirurgy jako mladé, úspěšné a především velmi bohaté muže. A nejsou daleko od pravdy.
Výzkum Mezinárodní asociace plastických chirurgů uvádí, že téměř pětina amerických plastických chirurgů ročně vydělá více než dva miliony dolarů.
Jejich čeští kolegové si o takových sumách sice mohou nechat zdát, jejich příjmy ale rozhodně nepatří do kategorie těch nízkých.
Zástupci jednotlivých klinik se zprvu nechtěli o penězích příliš bavit, nakonec ale přiznali, že špičky v oboru si vydělat opravdu dokážou. „Operatér bere zpravidla 25 až 30 procent z ceny za operaci,“ říká Lubomír Svoboda z kliniky Esthé a ostatní jeho slova jen potvrzují.
„V praxi to znamená, že výborný doktor, který celý měsíc opravdu hodně pracuje, často i o víkendech, si může přijít na stovky tisíc korun,“ upřesňuje Roman Kufa z Perfect Clinic. A konkrétní suma? Lékaři se shodují na čísle 400 tisíc.
Rozdíl proti západní Evropě je ale citelný. V Německu prý lékař může za operaci vydělat až sedmkrát více než v Česku.
I tady si ale prý jde vydělat i více, záleží hlavně na přístupu lékařů. „Ovšem musejí se mimo jiné patřičně chovat ke svým pacientům, třeba chodit vhodně oblékaní,“ míní Roman Šmucler, majitel a ředitel kliniky plastické a estetické medicíny Asklepion.
Na platy jde kolem poloviny rozpočtu jednotlivých klinik, výraznou část nákladů spolknou i platby za energie, zdravotní materiál, nájemné a samozřejmě i daně.
Jak se ovšem domnívá Petr Toufar z kliniky Medicom VIP, jde plastickou a estetickou chirurgii jen těžko srovnávat s podnikáním v jakémkoli jiném oboru. „Je to zdravotnictví, pomáháme lidem, kteří se dlouhodobě trápí kvůli svému vzhledu. Občas musíme dělat ústupky, které by finanční investor asi nikdy nedovolil,“ vysvětluje.
Konkurenci nepodporujeme
Proč je tedy i přes vysoké platy doktorů nedostatek?
„U nás se přemýšlí, jak jich vychovat co nejmíň, aby byla co nejmenší konkurence mezi doktory,“ stěžuje si Šmucler.
To s sebou prý nese i další důsledky. Jen málo třeba záleží na tom, zda je lékař dobrý, nebo špatný, protože práci má kvůli nedostatku jiných možností jistou.
„Nejezdí na stáže do zahraničí, nesledují nové trendy. Všichni jsou přesvědčeni, že plastiku děláme nejlíp na světě, ale ve světě se to dělá už úplně jinak,“ doplňuje Šmucler.
Řešením by bylo podle něj dovézt odborníky ze zahraničí, kteří by obor v Česku posunuli kupředu.
„Jenže to nejde. Mohl bych přivézt špičkové odborníky z Ruska, ale protože neudělají zkoušku z přechodníků v češtině, tak nedostanou licenci a nemohou operovat. Dokonce ani německý doktor nemůže v Česku operovat Němce,“ poukazuje na úskalí českých předpisů.
Podnikatelský amatérismus
Podobné ustrnutí navíc platí i pro další oblast. Většinu klinik řídí hlavní lékař, který na byznys nemá mnoho času. Profesionální manažer zpravidla chybí.
„Plastická chirurgie je v Česku úplně obchodně zahozená příležitost. Je to vedené amatérsky, ostatně jako celá česká medicína,“ tvrdí Šmucler. Jako příklad uvádí ceník plastických operací, který vznikl v 90. letech minulého století a s minimálními obměnami cen platí dodnes na všech klinikách.
Profesionální vedení je přitom důležité. Náklady na vybudování kliniky jdou do milionů korun. Potvrzuje to i Roman Kufa, který bude na podzim otevírat novou pobočku v Praze.
„Výstavba kliniky se dvěma operačními sály na zelené louce vyjde na desítky milionů korun. Drahé je zejména lékařské vybavení,“ prozrazuje jeden z vlastníků Perfect Clinic.
Velká část nákladů jde také na vrub přísných norem pro provoz nemocnic. Operační sál pro účely plastiky musí splňovat stejné hygienické podmínky jako ten klasický.
„Musí tam být například vzduchotechnika, která odvádí bakterie k podlaze a pak ventilací pryč, nebo třeba monitorovací systém pro každého pacienta na pooperačním,“ vyjmenovává Kufa. Návratnost investice odhaduje tak na osm let.
Od hlavy až k patě
A na čem kliniky vydělávají? Česká verze internetového vyhledávače Google označuje za suverénně nejhledanější fráze z oblasti estetické medicíny slova „botox“, „plastika břicha“, „facelift“ a „liposukce“.
Desítku nejoblíbenějších doplňují plastiky prsu, uší, kolene, pochvy a laloková plastika či takzvaný „minilift“. Výběr ilustruje nejžádanější zákroky, které Češi po lékařích vyžadují.
Tedy přesněji: Češky. Jejich protějšky jsou v ordinacích stále ve výrazné menšině.
„Mužů sice chodí čím dál víc, ale jejich podíl je stále malý, u nás na klinice se pohybuje kolem pěti procent,“ podotýká Petr Toufar. Údaj má váhu, podle počtu velkých operací je totiž jeho klinika největším pracovištěm plastické chirurgie v Česku.
Přesné údaje o počtu „plastických pacientů“ ale k dispozici nejsou.
„Plastické a estetické operace jsou hrazeny přímou platbou pacienta, a tak nemáme žádnou šanci vést statistiku tohoto typu operací,“ sdělil Ekonomu mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Ještě v nedávné době také tvořili velkou část návštěvníků klinik cizinci, dnes je ale všechno jinak. Medicínští turisté objevují další evropské země a z českých operačních stolů jich pomalu, ale jistě ubývá.
Spolu s tím se snižují i ceny, které za zákroky platí. Zatímco dříve stála plastika prsu příslušnici jiného státu dvakrát až třikrát více než Češku, dnes jsou ceny téměř vyrovnané.
Promarněná šance
„Česko v souboji o medicínskou destinaci číslo jedna prohrálo. Teď letí Maďarsko, přitom před lety jsme měli našlápnuto, aby se z nás stala medicínská velmoc,“ konstatuje Šmucler.
Česká medicína mohla po revoluci stavět na práci emigrantů, kteří se vraceli domů a měli v cizině dobré jméno. Jenže pak ji převálcovalo Polsko. Tamní podnikatelé začali verbovat pacienty přímo v cizině a vozit je do Polska na operace.
V současné době je na tom nejlépe Maďarsko, kde klinikám pomáhá i tamní vláda. „Pochopila, že medicínská turistika je nejlukrativnější turistika vůbec. Zadává tak třeba v Londýně reklamy na maďarské stomatology, zatímco my nesmíme na našich ambasádách nechat ani pár letáčků,“ stýská si Šmucler.
V Turecku zase rostou celá nemocniční města specializovaná výhradně na medicínskou turistiku. Kromě plastické operace mohou pacienti podstoupit třeba ortopedické operace či neurochirurgická vyšetření.
České kliniky na náboru pacientů v zahraničních systematicky pracují jen zřídka. Jednou z výjimek je Šmuclerův Asklepion, který je díky tomu v Česku i statistickou výjimkou. Na jednoho jeho tuzemského pacienta připadá jeden zahraniční.
Z poslední dostupné studie, kterou v loňském roce zpracovala společnost Hilcom, provozovatel internetového portálu Lékaři online, vyplývá, že u průměrného českého plastického chirurga je podíl pacientů ze zahraničí zhruba desetiprocentní.
„Hovoříme tak o pěti až šesti tisících pacientů ročně,“ uvádí ve studii výkonný ředitel firmy Pavel Hilbert.
Nejvíce zájemců o chirurgické vylepšení zevnějšku přijelo z Německa, z Rakouska, Velké Británie a Slovenska. Většinu, celých 87 procent, tvořily ženy, které žádaly zvětšení prsou, operaci víček či liposukci.
Otázkou ale je, do jaké míry se tuzemským klinikám vyplatí zkrášlovat cizince.
„Často sem jezdí pacienti, které nechce doma nikdo operovat, takže to mohou být rizikové zákroky,“ varuje manažer kliniky Esthé Lubomír Svoboda.
Roman Šmucler navíc upozorňuje i na další riziko. Cizince prý často operují lékaři, pro něž je problematické získat české klienty. Mezi zdejšími zákazníky totiž nemají zrovna dobrou pověst.
„Zkušenost s takovými doktory nám kazí pověst v zahraničí. A tím se zase dostáváme na začátek kruhu, proč k nám jezdí cizinců méně,“ míní Šmucler.
Na trhu začíná být těsno
Bylo již řečeno, že plastickým chirurgům se v Česku - alespoň prozatím - daří. Jak se ale zdá v poslední době, roste jim nová konkurence.
Plastické operace vyžadují nemalé investice a navíc roky trvající studium. Podstatně levnější a méně časově náročnou variantu představují nově vznikající laserová a ultrazvuková centra, která rovněž nabízejí estetickou medicínu a kosmetiku.
Zatímco atestovaných plastických chirurgů je po Česku rozeseto podle údajů Společnosti estetické chirurgie celkem 101, nejrůznějších kosmetických a dermatologických center využívajících obě zmíněné technologie eviduje databáze firem internetového portálu Seznam.cz na 180. A stále jich přibývá.
„Malá praxe pro kosmetičky s laserem vyjde na desítky tisíc korun, laserová dermatologie stojí už tři miliony,“ vyčísluje Šmucler.
O tom, jak konkurenti fungují, ví svoje. Jeho centrum Asklepion se kromě samotné medicíny věnuje i prodeji laserů k léčebným účelům a dalšího vybavení pro podobná estetická centra.
Jen v samotném Česku již vybavil sedmnáct laserových center, další potom na nejrůznějších místech v zahraničí. A to občas i na dost exotických místech. Šest podobných center se nachází například v kazachstánské Alma-Atě.
Celý článek si můžete přečíst na serveru časopisu Ekonom nebo ZDE.
Radan Dolejš, Ekonom