Lumbální punkce může odhalit celou řadu zdravotních komplikací. Jak výkon probíhá?

Co je lumbální punkce?

Pod názvem lumbální punkce, lumbálka či lidově píchání do páteře se ukrývá vyšetření, které spočívá v odběru mozkomíšního moku z páteřního kanálu. Provádí se vpichem jehly do spodní části bederní páteře (lumbální oblast), kam již nedosahuje mícha, což vylučuje možnost jejího poranění. Samotný výkon přitom může mít buď diagnostickou, nebo léčebnou funkci.

Nejčastěji se lumbální punkce provádí kvůli odběru vzorků, pomocí kterých je možné odhalit přítomnost různých infekcí, nádorů, krvácení, autoimunitních chorob či degenerativních onemocnění.  Odebraný mozkomíšní mok se pak odesílá na biochemické, mikrobiologické a cytologické vyšetření. Méně často pak lumbální punkce slouží ke snížení intratekálního tlaku (uvnitř mozkových plen).

A co je vlastně mozkomíšní mok (likvor, cerebrospinal fluid)? Jedná se o čirou, bezbarvou tělní tekutinu, která obklopuje mozek a míchu. Během 24 hodin tělo vyprodukuje asi 500 až 600 ml této látky, přičemž likvor neustále cirkuluje a poté je absorbován do krevního řečiště. Sekrece navíc pokračuje i ve chvíli, kdy mozkomíšní mok z důvodu obstrukce nemůže odtékat, čímž stoupá intrakraniální tlak.

Pro lidský organismus je likvor velice důležitý, jelikož zde plní řadu důležitých funkcí. Vzhledem k tomu, že obklopuje mozek a míchu ze všech stran, chrání tyto orgány před otřesy, změnami teploty a změnami tlaku. Dále pak dodává mozkové tkáni potřebné živiny, odvádí z ní odpadní látky, zajišťuje optimální prostředí pro buňky CNS a podílí se na ochraně před patogenními mikroorganismy.

Kdy se provádí lumbální punkce?

Přemýšlíte, z jakého důvodu se lumbální punkce nejčastěji provádí a kdo vám toto vyšetření může doporučit? Odběr mozkomíšního moku pro diagnostické i léčebné účely navrhuje a provádí neurolog. Vyšetření vzorku mozkomíšního moku se přitom používá pro vyloučení, nebo naopak potvrzení následujících zdravotních komplikací:

• neuroinfekce (meningitida, encefalitida),
• krvácení do centrální nervové soustavy,
• demyelinizační onemocnění (roztroušená skleróza),
• primární tumory CNS,
• přítomnost metastáz.

Odběr mozkomíšního moku lékaři odhalí jeho vzhled a konkrétní složení. Díky tomu se dají rozpoznat změny způsobené zánětem, krvácením, přítomností nádoru nebo třeba neurologickými poruchami. Na základě výsledků, které poskytnou další vyšetření odebraných vzorků, pak lékař rozhoduje, jakým způsobem by měla probíhat léčba. Opakované odběry navíc pomáhají monitorovat její úspěšnost.

Ačkoliv lumbální punkce nejčastěji slouží k rozpoznávání chorob a závažných zdravotních komplikací, může být použita také pro aplikaci léčivých přípravků (například cytostatika nebo anestetika) či kontrastních látek do páteřního kanálu. Odběr většího množství likvoru pak napomáhá také snižovat intratekální tlak (zvýšený tlak mozkomíšního moku).

Kontraindikace lumbální punkce:

• vysoký intrakraniální tlak,
• expanzivní intrakraniální procesy,
• infekce v místě vpichu,
• krvácivá onemocnění,
• sepse (otrava krve),
• deformace obratlů (srůsty, skolióza, kyfóza).

Jak se připravit na lumbální punkci?

Spousta pacientů se ptá, zda bolí lumbální punkce a jak se na tento zákrok co nejlépe připravit. Odběr mozkomíšního moku ovšem není nijak výrazně bolestivý a zároveň nevyžaduje ze strany pacienta dodržování žádných speciálních opatření. Lékař se samozřejmě před výkonem bude zajímat o anamnézu, alergie a užívané léky. Může také provést některá vyšetření kvůli možným poruchám srážlivosti nebo CT.

Jaký je průběh lumbální punkce?

Lumbálku mohou lékaři provádět během hospitalizace, ale také v ambulantním režimu. Samotné odebrání vzorku musí vždy probíhat za přísně sterilních podmínek. Většinou zabere pouhých 5–10 minut, přičemž lékař odebírá zhruba 10–12 ml mozkomíšního moku. Co se týče samotného průběhu lumbální punkce, výkon je možné provést v několika různých polohách.

Pacient může ležet na boku s pokrčenými koleny, která přitáhne až k hrudníku, čímž napodobí prenatální pozici. Odběr je ovšem možný také u člověka, který sedí v předklonu a maximálně se nahrbí, což lékaři díky dostatečnému rozestupu mezi obratlovými výběžky umožní snazší zavedení punkční jehly. Třetí možností je poloha vsedě, obkročmo na židli (vyhrbenými zády směrem k lékaři).

Lékař pak musí důkladným prohmatáním obratlových výběžků určit místo vpichu, které následně potře dezinfekčním roztokem, aby se zamezilo rozvoji infekce. Vpich se provádí mezi trnovým výběžkem třetího a čtvrtého bederního obratle (případně mezi čtvrtým a pátým obratlem). V některých případech probíhá bez anestezie, jindy vyžaduje lokální znecitlivění.

Poté lékař pomocí speciální duté injekční jehly provede vpich mezi obratle do páteřního kanálu. Jakmile dojde k proniknutí místními strukturami, pocítí změnu odporu, což je signál k tomu, aby z jehly postupně vytáhl mandrén (tenké kovové vlákno). Tím se uvolní její průsvit a na konci začne odkapávat mozkomíšní mok (punktát) do připravené zkumavky. Kromě toho lékař změří likvorový tlak.

V některých případech se provádí lumbální punkce atraumatickou jehlou, což výrazně snižuje riziko rozvoje postpunkčního syndromu. Další výhodou je pak kratší doba, kdy musí pacient zůstat ležet a odpočívat. Atraumatickou jehlu si ovšem člověk musí před výkonem sám zajistit. Dá se jednoduše objednat v lékárně a její cena se pohybuje kolem 300 Kč.

Lumbální punkce: po zákroku

Jakmile lékař vytáhne jehlu z páteřního kanálu, je nutné místo vpichu důkladně vydezinfikovat a sterilně překrýt. Dalším důležitým krokem, který pomůže pro zotavení po diagnostickém či léčebném výkonu, je klidový režim. Pacient musí přesně dodržovat pokyny lékaře, díky kterým je možné předejít rozvoji přechodných komplikací, které může lumbální punkce vyvolat.

Po provedení lumbální punkce tedy pacient zaujímá polohu vleže, přičemž na lůžku musí strávit poměrně dlouhou dobu. Pokud se k odebrání mozkomíšního moku využívá klasická lumbální jehla, jedná se o 24 hodin. U atraumatické jehly jsou to pouhé 2–4 hodiny (ideálně 30 minut na břiše a 3 hodiny v jakékoliv horizontální poloze).

Výsledky lumbální punkce

Přemýšlíte, kdy se dozvíte u lumbální punkce výsledky? Vzhled a barvu likvoru může lékař zhodnotit okamžitě, tedy již během odběru vzorku. Ostatní vyšetření se však provádějí v laboratoři, takže si na výsledky budete muset počkat několik hodin až několik dnů. Záleží to vždy na konkrétním typu vyšetření a dalších faktorech.

Mozkomíšní mok je u zdravých pacientů čirý, bezbarvý a sterilní (tedy bez přítomnosti bakterií). Zatímco růžová nebo hnědá barva značí krvácení, zakalení likvoru často signalizuje infekci a zvýšená koncentrace bílkovin může ukazovat na zánět, nádor nebo poranění. Pokud lékař zaznamená sníženou koncentraci glukózy, na vině bývá bakteriální infekce.

Možná rizika

Určitě vás také zajímá, jaká s sebou přináší lumbální punkce rizika. Odběr mozkomíšního moku dnes patří mezi poměrně bezpečné výkony. U některých pacientů však vyvolává rozvoj komplikací, které mohou být banální, ale i život ohrožující. Právě z toho důvodu je velice důležité dodržovat klidový režim a veškerá opatření, která lékař navrhne.

Někdy způsobuje lumbální punkce bolest v místě vpichu a kromě toho se objevuje také podráždění nervového kořene, což doprovází vystřelování bolesti do dolní končetiny. Výjimkou pak není ani napíchnutí drobné žíly, kvůli čemuž dojde k proniknutí krve do mozkomíšního moku. To pacienta nijak neohrožuje, ale může způsobit problémy při hodnocení vzorku.

K poměrně známým komplikacím, které mohou pacienta nepříjemně zaskočit, patří postpunkční syndrom. Ten je způsobený přechodně sníženým množstvím mozkomíšního moku a změnou tlaku, přičemž v tomto případě způsobuje lumbální punkce bolest hlavy, závratě, zvracení nebo poruchy zraku a sluchu. Příznaky se pak často zhoršují ve vzpřímené poloze a úleva nastává po ulehnutí.

Postupunkční syndrom postihuje zhruba 2 % všech pacientů, kteří podstoupili odebrání mozkomíšního moku. Potíže se přitom často objevují až s odstupem několika dnů, typicky 2. až 4. den po výkonu. Při dodržování klidového režimu by však měly během jednoho týdne samovolně vymizet, což podpoří i konzumace dostatečného množství tekutin. Analgetika zde bohužel příliš nepomáhají.

Další možné komplikace:

• parestézie dolních končetin,
• krvácení z místa vpichu,
• otok na místě vpichu,
• migrény a poruchy vědomí,
• nevolnost (nauzea),
• problémy s močením,
• infekce v místě vpichu,
• meningitida (vzácně).

Zdroje: nemocnicepribram.cz, kntb.cz, wikiskripta.eu