Co je majoránka?
Co se dozvíte v článku
Majoránka (lat. Origanum) představuje rod vytrvalých aromatických bylin spadajících do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), které se běžně využívají k přípravě nejrůznějších pokrmů. Díky své specifické vůni a chuti se tato bylina přidává například do omáček, polévek, nádivek, k masům a bramborám nebo třeba do salátů.
Uplatnění ale nachází také v lékařství a v kosmetickém průmyslu. V tradiční medicíně bývá používána jako lék na celou řadu onemocnění, od gastrointestinálních potíží přes oční a respirační choroby až po srdeční a neurologické poruchy. Tato kulinářská bylina byla přitom známá už ve starověkém Egyptě a Římě. Mytologické příběhy dokonce praví, že ji pěstovala sama bohyně Afrodita.
Vzhledem k tomu, že majoránky jsou malé, nevýrazné rostliny s drobnými kvítky, obvykle se nepěstují pro okrasné účely. Nicméně jejich pěstování je poměrně jednoduché, jelikož bylina není náročná na živiny v půdě a navíc je možné vysadit ji jak na zahrádce, tak i na balkoně nebo doma v truhlíku za oknem.
Druhy majoránek
Rod Origanum neboli dobromysl nezahrnuje pouze majoránku, ale také stejně známou bylinu s názvem oregano. Ačkoliv jsou tyto dvě rostliny blízce příbuzné, jedná se o dva různé hybridy. Jak oregano, tak majoránka přitom zahrnují několik dalších poddruhů, respektive odrůd, které byly člověkem v průběhu let postupně vyšlechtěny. Mezi ty nejznámější druhy a poddruhy dobromysli se pak řadí například:
- majoránka zahradní (Origanum majorana),
- majoránka syrská (Origanum syriaca),
- majoránka vytrvalá (Origanum vulgare Diablo),
- dobromysl obecná (Origanum vulgare),
- dobromysl obecná klasnatá (Origanum vulgare subsp. megastachyum),
- dobromysl obecná pravá (Origanum vulgare subsp. vulgare). [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7]
Rozšíření a výskyt majoránky zahradní
Co se týká druhů majoránek, které najdete u nás, tak na českých zahrádkách se nejčastěji setkáte s majoránkou zahradní. Původním areálem rozšíření majoránky je Středomoří, nicméně v dnešní době se už pěstuje v mnoha státech Evropy, Asie a Severní Ameriky. V zemích s chladnějším klimatem se pak na rozdíl od teplejších oblastí nevyskytuje jako trvalka, ale jako letnička.
Vzhledem k původnímu výskytu této rostliny se majoránce zahradní nejlépe daří na slunném stanovišti, které je dobře chráněné před větrem. Bylina má přitom ráda společnost dalších teplomilných rostlin, jako je například levandule, rozmarýn nebo tymián. Ve volné přírodě Středomoří původně rostla v otevřených lokalitách jako součást vždyzelených porostů. [8, 9, 10]
Jak vypadá majoránka zahradní?
Rostlina majoránky zahradní dorůstá do výšky 20 až 60 cm, její lodyhy jsou přímé a vysoce větvené, mají šedozelenou barvu a jsou silně aromatické. Listy jsou 10 až 20 mm dlouhé a 5 až 10 mm široké, obvejčité až kopisťovité a na vrcholu zaokrouhlené. Ty, co se nachází ve spodní části rostliny, bývají řapíkaté, zatímco zbytek je téměř přisedlý.
Lichopřeslen se skládá z 8 až 12 kulovitých nebo zaoblených drobných květů, které jsou téměř celé zakryty okrouhlými listeny. Kalich květu tvoří jeden celistvý pysk o délce 2 až 3 mm a koruna je zhruba 4 mm dlouhá a má růžovou až bílou barvu. Rostlina kvete v letních měsících a jejím plodem je hladká světle hnědá tvrdka. [11, 12, 13, 14]
Látky obsažené v majoránce
V majoránce zahradní bylo detekováno mnoho zajímavých, více či méně užitečných chemikálií. Vědci zjistili, že se v této bylině nachází esenciální olej obsahující monoterpenové uhlovodíky, okysličené monoterpeny i fenolové sloučeniny, jako je například kyselina rozmarýnová, kávová, sinapová, syringová, ursolová, karnosová, hydroxyskořicová nebo kumarinová.
Z fenolových glykosidů pak v esenciálním oleji majoránky převládají arbutin, methyl arbutin, vitexin a orientinthymonin. Kromě zmíněných chemických sloučenin však majoránka obsahuje také značné množství nutričně významných látek. V sušených listech této bylinky se pak nachází například následující složky:
Jaké má majoránka zahradní účinky?
O majoránce zahradní se tvrdí, že má antimikrobiální vlastnosti a schopnost stimulovat menstruaci. Navíc je údajně užitečná také při léčbě respiračních a gastrointestinálních problémů. Některé zdroje pak mimo to uvádí, že tato bylinka příznivě ovlivňuje tvorbu a vylučování mateřského mléka a má také tišící účinky, takže se využívá například při potížích s nespavostí.
V historii se majoránky používaly hlavně jako prevence různých zažívacích potíží a onemocnění trávicího ústrojí (například žaludečních vředů). Kromě toho může tato léčivka také pomoci obnovit hormonální nerovnováhu u žen s nepravidelným menstruačním cyklem a podpořit léčbu syndromu polycystických ovarií.
Majoránka se pak běžně používá i při nachlazení, rýmě, kašli a jiných infekcích, avšak zatím neexistují žádné vědecké důkazy, které by tyto účinky na lidské zdraví potvrzovaly. Většina doposud provedených výzkumů byla demonstrována pouze na zvířatech. Nicméně v lidovém léčitelství má používání majoránky pro tyto účely dlouhou tradici.
Některé výzkumy ale prokázaly, že extrakt z nadzemní části rostliny vykazuje významnou antioxidační aktivitu, za kterou jsou zodpovědné zmíněné fenolické sloučeniny, zejména pak kyselina hydroxyskořicová, ursolová, kávová, rozmarýnová, flavonoidy a karnosol. Co se týká antibakteriálního účinku, tak ten se potvrdil především u bakterií mléčného kvašení.
Podle dalších studií, které byly však zatím provedeny pouze na zvířatech, vykazuje majoránka zahradní údajně také protirakovinné a antiproliferační vlastnosti (tj. schopnost tlumit buněčné množení). Při použití alkoholového extraktu z rostliny byla zaznamenána cytotoxicita proti buněčným liniím rakoviny fibrosarkomu a zástava apoptózy metastatických prsních buněk. [18, 19, 20, 21, 22]
Využití majoránky zahradní
Majoránka zahradní je od nepaměti dobrým pomocníkem v kuchyni, neboť se díky své silné vůni a výrazné chuti skvěle hodí do některých pokrmů. Tradičně se přidává například do bramboráků, bramboračky, gulášových polévek, luštěninových jídel nebo k vepřovému, hovězímu, jehněčímu či drůbežímu masu.
V jaké formě používáte majoránku?
Ačkoliv se majoránka zahradní v dnešní době využívá především ve formě koření, najdete ji také ve složení různých farmaceutických a kosmetických produktů. Díky účinným látkám, které se nachází v esenciálních olejích této byliny, se přidává například do mýdel či pleťových vod a je součástí některých parfémů.
Z majoránky si můžete sami doma připravit nálev, majoránkovou mast nebo třeba i majoránkový olej. Společně s dalšími bylinami, jako je například meduňka, levandule, prvosenka, kozlík nebo třezalka, vytvoříte příjemně vonící směs, z níž je možné uvařit čaj proti migréně. Stačí lžičku těchto smíchaných sušených bylin zalít vroucí vodou, nechat 20 minut vylouhovat a přecedit. [23, 24, 25, 26]
Majoránka: pěstování a sklizeň
Rostlina majoránky je atraktivním doplňkem bylinkových záhonů i truhlíků a její velkou výhodou je, že se dá snadno vypěstovat nejen na zahradě, ale také v bytě. Semena se obvykle vysévají na konci dubna, a to přímo na povrch půdy, který se jen lehce zapráší zeminou. Ven se pak sazenice majoránky dávají přibližně v polovině května, když už nehrozí riziko přízemních mrazíků.
Pokud budete bylinku pěstovat doma v truhlíku, můžete semena vysít klidně už v únoru. Nádobu je pak potřeba umístit na slunné místo, jako je například okenní parapet nebo balkon, aby měla dostatek světla. Vzešlé rostlinky pravidelně hnojte a zalévejte, ale dejte si pozor, abyste je příliš nepřemokřili.
V případě, že máte majoránku na záhoně venku, je nutné okolí, kde je vysazena, pravidelně odplevelovat. Majoránka je nízká bylina a proto je náchylná na zastínění vyššími a mohutnějšími plevelnými rostlinami. V teplejších podmínkách vydrží bylinka růst i několik let, nicméně v našem podnebí se pěstuje spíše jako letnička.
Majoránka se sklízí na jaře i v průběhu celého léta, a to tak, že se odstřihne několik výhonků a následně se z ní otrhají listy, které se dále využívají. Pakliže ji ale zpracováváte ještě v čerstvé podobě například do salátů, je možné použít celou rostlinku i se stonkem. Chuť majoránky je přitom nejsilnější, pokud se sklidí ještě před rozkvětem. [27, 28, 29]
Zdroje: bylinkyprovsechny.cz, botany.cz, pladias.cz, biolib.cz, healthline.com, webmd.com, urmc.rochester.edu, rxlist.com, sciencedirect.com, medicinenet.com, ncbi.nlm.nih.gov, rhs.org.uk, gardenersworld.com, missouribotanicalgarden.org, britannica.com