Co je malárie?
Malárie patří mezi nejnebezpečnější parazitární onemocnění. Za jeho vznik jsou zodpovědná Plasmodia (česky zimničky), což jsou parazitičtí prvoci, kteří patří do kmene Apicomplexa. Co se týče těchto drobných živočichů, vědci rozeznávají čtyři druhy, jež mohou být původcem tohoto onemocnění u člověka:
- Plasmodium falciparum
- Plasmodium ovale
- Plasmodium malariae
- Plasmodium vivax
Zvířata bývají infikována jinými druhy plasmodií, které obvykle nevyvolávají nemoc u lidí. V roce 2007 však byly zaznamenány případy, kdy u člověka způsobil malárii prvok Plasmodium knowlesii, jenž běžně šíří onemocnění mezi opicemi.
Jak se malárie přenáší?
Pokud jde o přenos malárie, jedná se o zoonózu (infekce přirozeně přenosná mezi zvířaty a lidmi). Na člověka toto nebezpečné onemocnění přenáší samičky komára rodu Anopheles. K infekci obvykle dochází po setmění nebo v průběhu noci, kdy jsou samičky komárů nejaktivnější. Při sání krve teplokrevných živočichů zároveň se slinami přenesou do jejich těla také zimničky, které jsou za vznik malárie zodpovědné.
Jakmile se infekce dostane do lidského organismu, postupně se rozšíří do jater, odkud proniká do červených krvinek. Tam se parazité rychlé množí a následně způsobují jejich popraskání, čímž se do krevního oběhu vždy uvolní ještě více nebezpečných prvoků. Tomu odpovídají také malarické záchvaty, které se u pacientů opakují v pravidelných intervalech.
Neléčený pacient, který trpí malárií, může být zdrojem infekce i několik let. Ve vzácných případech může dojít k přenosu nákazy z matky na dítě, prostřednictvím krevní transfuze nebo kontaminovanými injekčními stříkačkami.
Jaké má malárie příznaky?
Inkubační doba malárie je poměrně dlouhá a první projevy tohoto parazitárního onemocnění se tak projeví přibližně po 8–15 dnech. První symptomy se velice podobají příznakům chřipky a zahrnují především návaly, kdy se střídá zimnice s horečkou. Tyto stavy se objevují zhruba každé dva nebo tři dny.
Projevy malárie:
- Horečka
- Zimnice
- Bolest kloubů
- Bolesti hlavy
- Silné pocení
- Křeče
- Mravenčení na kůži
- Časté zvracení
Pokud není jednoduchá malárie správně a dostatečně léčena, může přejít také v malárii těžkou. Pokles počtu červených krvinek v takovém případě může způsobit anémii (chudokrevnost), kóma nebo dokonce úmrtí pacienta v důsledku poškození mozku či dalších životně důležitých orgánů. Obzvláště rizikový je navíc průběh onemocnění u dětí.
Závažnost a příznaky malárie podle původce
V případě malárie záleží hodně také na tom, jaký je původce tohoto onemocnění. Jestliže se jedná o Plasmodium vivax či Plasmodium ovale, jedná se o tzv. benigní malárii, která nemusí být příliš závažná. Zároveň však může docházet k relapsům několik měsíců i let po opuštění endemické oblasti. Také u malárie způsobené prvokem Plasmodium malariae bývá prognóza poměrně dobrá.
Nejhorší je tedy nákaza parazitem Plasmodium falciparum, který způsobuje tropickou (maligní) malárii. V takovém případě se totiž objevuje těžká anémie, plicní edém, respirační selhání, hypoglykémie, šok, spontánní krvácení a další závažné příznaky. Následuje multiorgánové selhání, poruchy vědomí, komatózní stav a často také smrt.
Výskyt malárie
Malárie se vyskytuje ve většině tropických a subtropických oblastí. Lidé se s ní tedy mohou setkat v Asii a Střední i Jižní Americe, největší riziko nákazy však hrozí v subsaharské Africe. Na ostatních kontinentech, kam patří hlavně Evropa, Austrálie i větší část Severní Ameriky, se onemocnění běžně nevyskytuje. Ještě na přelomu 19. a 20. století se však případy malárie vyskytovaly také na jižním Slovensku nebo třeba na jižní Moravě.
Výskyt malárie je vždy ohniskový. Riziko nákazy se může lišit nejen podle lokality, ale také v závislosti na ročním období nebo nadmořské výšce. Lidé se nejčastěji nakazí koncem roku během deštivého období, zatímco v nadmořské výšce nad 2 000 metrů k nákaze většinou nedochází. Infikovaní komáři mohou být nicméně v důsledku rozvoje turistického ruchu importováni také do mírného pásma.
Diagnostika malárie
Nejspolehlivějším nástrojem, pomocí kterého jsou lékaři schopni určit, že pacient trpí malárií, jsou krevní nátěry obarvené dle Giemsa-Romanowski. Ty se v případě podezření na toto onemocnění provádí okamžitě, a to buď v laboratoři nebo klidně u lůžka pacienta. Výsledky jsou obvykle dostupné během několika hodin a odběry se pro jistotu opakují dvakrát po 24 hodinách.
Kromě toho se využívají také rychlé diagnostické testy, které jsou však pouze pomocné a jejich výsledek je třeba co nejdříve potvrdit prostřednictvím krevních nátěrů. Molekulární diagnostické metody (PCR) jsou určené především pro speciální případy, například při diagnostice smíšených infekcí.
Léčba malárie
Léčba malárie obvykle probíhá na specializovaných infekčních klinikách či odděleních a volba správné terapie vždy závisí na tom, kde se pacient nakazil a jak je jeho stav závažný.
K léčbě malárie se používají léky s názvem antimalarika. Mezi nejznámější léky proti malárii patří chinin, který je účinný proti všem druhům Plasmodií. Při benigní formě se využívá především kombinace artemeter/lumefantrin nebo atovachon/proguanil, zatímco tropická malárie se léčí hlavně pomocí artesunátu, chininu, klindamycinu či doxycyklinu.
V případě, že se jedná o maligní malárii, jejíž nejčastější komplikací je cerebrální malárie, pacienti musí být umístěni na oddělení JIP. Lékaři se zaměřují na udržování průchodných dýchacích cest a zároveň se snaží pomocí podpůrné terapie snížit nitrolebeční tlak. Pacientům se však nesmí podávat kortikosteroidy, manitol ani heparin, jelikož tyto látky zvyšují mortalitu.
Prevence a profylaxe malárie
Co se týče prevence malárie, tu je možné rozdělit do tří různých skupin. Expoziční profylaxeje zaměřená na používání repelentů, insekticidů, ochranných oděvů a podobných prostředků. Některé státy dodnes realizují postřiky komářích kolonií pomocí DDT, protože se jedná o jeden z nejlevnějších insekticidů. To může mít však velice negativní dopady na okolní životní prostředí. Za účinnou a vhodnou prevenci je naopak považována distribuce moskytiér a speciálních sítí do oken.
Chemická profylaxe zahrnuje užívání antimalarik, a to před pobytem v endemické oblasti, ale také během něj i po jeho skončení. V takovém případě se užívají meflochin, chlorochin, proguanil, atovaquon či doxycyklin. Vhodná antimalarika pro prevenci by však měl vždy předepsat lékař, který má s tímto onemocněním zkušenosti a také je obeznámen s aktuálním výskytem malárie v jednotlivých oblastech i rezistencí k jednotlivým lékům.
Jestliže člověk cestuje do oblasti s nižším výskytem malárie nebo plánuje v nějaké endemické oblasti zůstat delší dobu, může si s sebou přivézt také antimalarikum pro pohotovostní léčbu, které začne užívat v případě, že se u něj projeví podezřelé příznaky. Takový způsob prevence se někdy označuje také jako pohotovostní samoléčba nebo „stand-by terapie“.
Očkování proti malárii
Proti malárii prozatím lékaři a vědci nebyli schopní najít žádnou účinnou očkovací vakcínu. Proto je důležité zaměřit svou pozornost hlavně na prevenci.
Malárie a srpkovitá anémie
Co se týče srpkovité anémie, jedná se o autozomálně recesivní dědičné onemocnění, které se projevuje změnou tvaru červených krvinek na protažené srpky. Tato nemoc se typicky objeví už v dětském věku, a to většinou u lidí z tropických či subtropických pásem. Jedná se tedy o regiony, kde je běžná také malárie. Pacienti, kteří mají jeden gen ze dvou poznamenaný srpkovitou anémií, jsou však proti malárii imunní, což se označuje jako heterozygotní výhoda.
