Malomocenství se mezi lidmi objevuje již od starověku. Zatímco dříve šlo o obávanou a rozšířenou nemoc, dnes víme, že její přenos není tak snadný. Navíc máme k dispozici léky, pomocí kterých je možné lepru vyléčit.
Co se dozvíte v článku
Co je malomocenství?
Malomocenství, označované také jako lepra či Hansenova nemoc, je infekční onemocnění způsobené bakteriemi Mycobacterium leprae a Mycobacterium lepromatosis. Postihuje primárně kůži a periferní nervovou soustavu. Zatímco ve středověku byla lepra běžnou chorobou v Anglii i jiných evropských státech, dnes se s ní ve vyspělých zemích setkáte jen vzácně.
Nejvíce pacientů trpících malomocenstvím se nachází v Indii, Indonésii a Africe. Ročně se může objevit až 200 tisíc nových případů. Malomocenství dnes naštěstí umíme vyléčit nasazením antibiotik rifampicinu, chlofamizinu a dapsonu. V rozvojových zemích, kde se lepra objevuje nejčastěji, se ale mnozí pacienti nedostanou k základní zdravotní péči. [1, 2, 3, 4]
Jak se nemoc přenáší?
Mezi laickou veřejností je lepra často vnímána jako vysoce nakažlivé onemocnění. Ve skutečnosti ale není její přenos tak snadný. Člověk musí mít opakovaný blízký kontakt s nemocným, aby se opravdu nakazil. Choroba se přenáší kapénkami, které nemocný produkuje kašláním či kýcháním. Nemoc se také může přenášet z matky na dítě. Pokud žena onemocní touto chorobou, nesmí své dítě kojit.
Bakterie lepry rostou velice pomalu a inkubační doba je v porovnání s jinými infekčními chorobami opravdu dlouhá. Průměrně se jedná o 5 let, ale u některých pacientů může trvat až 20 let, než se nějaké symptomy objeví. Dobrou zprávou ale je, že až 95 % populace je vůči lepře přirozeně imunní. Pokud je člověk v dobré kondici a netrpí žádnou autoimunitou, je riziko nákazy minimální. [5, 6, 7, 8]
Příznaky malomocenství
U lepry trvá několik let, než se začnou objevovat první klinické příznaky. Většinou je spojována s kožními příznaky, poškozením periferních nervů, deformací tkání a postižením sliznic. Mykobakteriím se nejlépe daří při nižších teplotách (cca 33 °C), což je jedním z důvodů, proč napadají nervy v periferních částech těla a pokožku. Projevy malomocenství a jejich závažnost se odvíjí od toho, jakou formou onemocnění pacient trpí:
- Tuberkuloidní forma: lehčí stupeň onemocnění, kdy se mohou objevovat jen světlé nebo červené skvrny na kůži. Mykobakterie napadají v určitých místech nervy, které následně odumírají. Tato místa bývají nejprve zduřelá, později v nich pacient ztrácí cit. V postižené oblasti mohou vznikat otevřené vředy, které ale nebolí, protože zde nejsou funkční nervová zakončení.
- Lepromatózní forma: jde o těžší stupeň malomocenství, který postihuje imunokompromitované jedince. Vznikají nebolestivé kožní uzly (lepromy), které se následně mění ve vředy a poté se hojí zjizvením. To způsobuje deformací tkání a kůže. Často bývá postižen obličej, který může být znetvořen až do tzv. lvího obličeje (facies leontina). Vředy vznikají také na nosní a ústní sliznici, pacientovi padají řasy i obočí a postupně přichází o mrkací reflex. Tato forma už je hodně nakažlivá, protože se mykobakterie nacházejí v nosním sekretu.
- Hraniční forma: u mnoha pacientů dochází ke kombinaci příznaků tuberkuloidní a lepromatózní formy malomocenství. Tzv. bordeline forma nemívá moc dobrou prognózu.
V souvislosti s malomocenstvím se můžete setkat s dalším rozdělením, které vychází z počtu lézí:
- Paucibacilární lepra: pacient má na pokožce méně než šest lézí.
- Multibacilární lepra: pacient má na pokožce šest a více lézí. [9, 10, 11, 12, 13]
Léčba malomocenství
Malomocenství je naštěstí dobře léčitelné. Je ale nutné počítat s tím, že terapie trvá u paucibacilární lepry několik měsíců, u multibacilární formy dokonce jeden až dva roky. Lékaři standardně předepisují několik antibiotik naráz. Nejčastěji se kombinují tři níže uvedená antibiotika, která jsou velice silná a mykobakterie si vůči nim nedokážou vytvořit rezistenci:
- rifampicin,
- chlofamizin,
- dapson.
Dávkování, způsob kombinování jednotlivých léčiv a délka léčby závisí na rozsahu onemocnění. Antibiotika slouží k tomu, aby vyléčila infekci. Nedokážou ale řešit případné poškození periferních nervů či potlačovat bolest.
Proto se někdy užívají v kombinaci s protizánětlivými léky, jako je třeba prednison. V minulosti se za tímto účelem používal thalidomid, dnes se od jeho používání spíše ustupuje. Tento lék nesmí užívat těhotné ženy, protože způsobuje závažné vývojové vady. Vhodný není ani v období kojení. [14, 15, 16, 17]
Komplikace neléčené nemoci
Pokud se malomocenství nijak neléčí, může natrvalo poškodit pokožku, periferní nervy, oči a jiné orgány. Mezi nejčastější komplikace patří:
- trvalé poškození periferních nervů,
- ztráta citlivosti vůči bolesti či změnám teplot,
- trvalé poškození vnitřní části nosu,
- zelený zákal či oslepnutí,
- deformace obličeje,
- erektilní dysfunkce a neplodnost u mužů,
- vypadávání vlasů.
U pacientů s tuberkuloidní formou může docházet k častým zraněním, popálením a jiným úrazům. Snadno se mohou zranit ostrými předměty nebo dokonce přijít třeba o konečky prstů, protože kvůli ztrátě inervace necítí v dané oblasti žádnou bolest.
Malomocenství není samo o sobě smrtelné. Problém spočívá v tom, že většinou napadá osoby s výrazně oslabeným imunitním systémem. Tito pacienti jsou extrémně náchylní k nejrůznějším infekcím, které pro ně bohužel bývají často i fatální. [18, 19, 20, 21]
Zdroje: nih.gov, mayoclinic.org, leprosymission.org, cdc.gov, webmd.com, who.int, clevelandclinic.org, healthline.com, msdmanuals.com, stefajir.cz, nzip.cz