Po včerejším jednání Sněmovny může si ministr Julínek povzdechnout: nikdo mne nemá rád kromě koalice a ani ta mne nemá ráda! Sněmovna totiž jedná o zrušení či alespoň snížení zdravotnických poplatků. A Julínek se stal symbolem nedávného volebního výprasku koaličních stran. Řekl bych, že se stává politickým sirotkem.
Už z toho, že se ODS nepodařilo zablokovat program schůze, svolané na žádost ČSSD, nemohlo být ministrovi do skoku. Protože s opozicí hlasovali i někteří koaliční poslanci, dychtící po Julínkově poplatkové krvi. Žízniví byli zejména lidovci, soudím tak alespoň po projevu jejich poslankyně Šojdrové a poslance Hovorky. To je ovšem kapitola, u které je záhodno se zastavit.
Lidová strana byla jediná, která měla zvýšení spoluúčasti pacientů ve volebním programu. Také hladce obrace odsouhlasila Topolánkův reformní batoh, v němž se tulily i ony poplatky. Když jim pomalu začalo docházet, o co jde - tradiční to choroba dnešních lidovců - začali „regulační“ poplatky deregulovat.
Podařilo se jim nejdřív odstranit lidojedskost, totiž poplatky za děti v inkubátorech. A v létě umolousali koaliční kompromis, podle kterého by neplatily děti do šesti let a limit na poplatky dětí do 15 let by byl snížen na tři tisíce. Dvě důležité události však lidovce donutily šlápnout do protipoplatkových pedálů.
Zaprvé volební katastrofa v krajích a Senátu. Zadruhé konečně pochopili - opět to zpožděné zapalování - že s nimi vláda hraje nečistě, neboť ani po půl roce neposlala do Sněmovny jejich letní koaliční kompromis. I předvedli skoro dokonalého trojitého Čunka. Jejich nynější návrh: za celý recept 20 Kč, osvobodit od poplatků děti do osmnácti (patnácti) let a důchodce od 75 (65) let.
Znamenalo by to faktické odstranění poplatků. Neboť co by z nich zbylo, nestálo by za zachování. Jen lidovecký ministr Kalousek podpořil svého kolegu Julínka. Odpůrcům poplatků ukázal vztyčený prostředníček, což dlužno považovat za akutní otravu servilním topolánkismem. Neléčitelné.
Zajímavá je pozice obou opozičních stran. Sociální demokracie by chtěla zrušit poplatky všechny, nemělo by jí však dělat problém podpořit návrh lidovců. Arciť zůstanou-li u něj alespoň do pátečního hlasování, neboť ve svých stanoviscích jsou rejdiví jako bacilové.
Nejtrapnější role zbyla ODS. Sněmovní volby vyhrála i s programovým bodem „žádné zvyšování spoluúčasti pacientů“. Jak důvěryhodná to strana! Zachraňuje, co se dá: obětuje Julínkovu poplatkovou zásadovost za hlasy ČSSD ve prospěch posílení afghánské mise.
Poplatky byly jen pokusným balónkem před vytunelováním zdravotnictví do podoby „řízené péče“. Čti zašantročení do soukromých rukou. To už nehrozí, prasknou i ony pokusné balónky. Síly vlády stačí už jen na pouhé přežívání. Zdravotnictví se sice bez vyšší spoluúčasti neobejde, musí se to však dělat jinak, například jednorázovým poplatkem jako vstupenkou do systému, děti nic, důchodci polovic. Ale to už je starost příští vlády.
Jiří Hanák, Právo