Metylfenidát, u kterého byla následující studie vlivu dávky a následného chování po požití provedena, je derivát piperidinu a bývá široce předepisován u poruch pozornosti (ADHA). Výsledky studie otiskl časopis Psychopharmacology.
Cíl studie:
Cílem studie bylo zhodnotit stimulační účinek perorálního metyfenidátu za odlišných podmínek vyžadujících odlišné vzory chování (za využití tzv. modified progress ratio schedule). Jinými slovy, zda okolnosti vyžadující odlišné chování po požití látky mají vliv na stimulační účinek metylfenidátu a vnímání těchto účinků ze strany jedince.
Studie proběhla na sedmi zdravých dobrovolnících v podmínkách vyžadujících aktivitu i v podmínkách relaxace. Dobrovolníci se museli vzdát užívání jakýchkoli psychoaktivních látek po dobu studie. Aktivní chování v tomto případě vyžadovalo řešení aritmetických úloh ve třech 50 minutových blocích.
Podmínky relaxace zahrnovaly sezení v tmavé místnosti také ve třech 50 minutových blocích. Dvě vzorová sezení (jak v podmínkách aktivního chování tak relaxace) se uskutečnila před vlastním měřením.
Během všech sezení byla celková dávka metylfenidátu rozdělena do osmi kapslí. Nejdříve se uskutečnila vzorová sezení. Během vzorového relaxačního sezení se dobrovolníci seznámili s účinky každé z dávek metylfenidátu za podmínek relaxace. Dobrovolníci pociťovaný účinek látky zaznamenávali.
Během vzorového aktivního sezení se dobrovolníci seznámili s účinky každé látky za podmínek aktivity. Opět zaznamenávali subjektivně pociťovaný účinek látky. Příští sezení mělo proběhnout za podmínek aktivního chování-jednání, kde jim měla být podána látka opět za podmínek aktivity.
Během vlastního měření byli dobrovolníci nejdříve seznámeni s tím, zda půjde o aktivní nebo relaxační sezení. K vlastnímu měření byla využita „Modified progressive ratio procedure“, která byla již dříve využita jako spolehlivá metoda měření stimulačních účinků léků u lidí.
Tato metoda využívá mechanismu, kdy stimulant (daný lék) je podán až poté, co všechny požadavky nebo úkoly byly splněny (v daném případě šlo o řešení aritmetických úloh). Dobrovolníci požili všechny kapsle obsahující léčivou látku, které dostali za splněné úkoly. Každá kapsle obsahovala 12,5% z celkové dávky methylfenidátu podaného během vzorových sezení. Po požití každé kapsle dobrovolníci zaznamenávali subjektivně pociťovaný účinek látky.
Během těchto sezení se měřil tzv. „break point“ (zlomový bod) odpovídající počtu vyřešených úkolů a s tím souvisel i počet kapslí s účinnou látkou, na který dobrovolníci dosáhli.
Výsledky:
Počet vyřešených úkolů a tedy i „break point“ se zvýšil v případě aktivního sezení, ale nikoli v případě sezení relaxačního. Pokud jde o subjektivně pociťované účinky látky, v případě metylfenidátu byly při obou sezeních zaznamenány srovnatelné účinky, které byly závislé na požité dávce. Tyto výsledky dokládají, že stimulační účinky metylfenidátu závisejí na vnějších okolnostech následujících po požití látky, které vyžadují určitý vzorec chování.
Na druhé straně subjektivní vnímání účinku látky je k takovým okolnostem nebo požadavkům okolí méně senzitivní. Předchozí výzkum soustavně dokládá, že stimulující látky zvyšují výkonnost a je možné, že toto jejich ovlivnění výkonnosti přispívá k abusu těchto látek ze strany jednotlivců.
Konzistentní s tímto tvrzením je i skutečnost, že metylfenidát významně zvýšil procento správně vyřešených matematických úkolů. I dobrovolníci sami vnímali, že jejich výkonnost při řešení matematických úloh se zvýšila, což ukázaly i dotazníky subjektivně vnímané výkonnosti, kdy se hodnocení zlepšovalo v souvislosti s výší podané dávky při aktivním sezení.
Zdroj: Psychopharmacology 2004, Reinforcing effects of methylphenidate: influence of dose and behavioral demands following drug administration. www.ncbi.nlm.nih.gov
(jha), www.Zdravi.Euro.cz
autor je externí spolupracovník redakce