Nechci se vyjadřovat k členství České republiky v Evropské unii, ale jednou z mála výhod tohoto členství je možnost zaměstnání v cizině. A proto jsem v roce 2007 opět vycestovala a byla znovu zaměstnána v Reha Klinice Walenstadtberg. Tímto článkem bych ráda usnadnila rozhodnutí jiným sestrám, které by chtěly také získat zkušenosti v zahraničí.
Historie kliniky
Klinika letos slaví výročí 100 let od svého založení, a proto bych ráda krátce zmínila historii. Reha Klinik Walenstadtberg byla slavnostně otevřena 14. listopadu 1909 jako plicní klinika zaměřená na pacienty s onemocněním tuberkulózou. Protože se klinika nachází v srdci pohoří Churfirsten v nadmořské výšce 1000 m, museli tehdejší pacienti do roku 1925 absolvovat dvouhodinovou cestu kočárem. Později byla doprava zajištěna místní autobusovou dopravou. V roce 1945, na základě zavedení léčby antibiotiky, byl pobyt pacientů s tuberkulózou zkrácen a v rámci obsazení kliniky byli v roce 1965 přijati pacienti s jinými plicními diagnózami. V roce 1976 došlo k zásadní změně, která určila směr vývoje kliniky. Byly vybudovány prostory pro fyzioterapii, cvičební bazén a hipoterapie. O dva roky později (1978) bylo otevřeno oddělení určené pro pacienty s diagnostikovanou roztroušenou sklerózou.
Klinika dnes
Klinika je soukromé zařízení. Celkový počet pacientů je 76. Obsazenost míst se pohybuje okolo 92 %. Dnes se klinika rozděluje na 2 křídla – východní a západní část. Východní část se skládá ze tří oddělení: plicního, interního a neurologického. Zde jsou hospitalizováni převážně chronicky nemocní pacienti, kteří absolvují minimálně jednou ročně tří- a vícetýdenní rehabilitační pobyt. Hospitalizováni jsou i pacienti, kteří byli před pobytem přijati do nemocnice z důvodu akutního stavu, např. CVI, a na rehabilitační klinice se učí zvládat překážky běžného dne se svým hendikepem. V případě, že pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen vrátit se domů, zajišťuje oddělení přes sociální službu poskytovanou taktéž na klinice místo v jiné instituci, kde bude o pacienta dále postaráno.
Západní křídlo zajišťuje dlouhodobou péči o pacienty.
Spolupráce s ostatními obory
V rámci rehabilitace je nutné, aby spolupracovaly všechny zúčastněné obory. Na klinice se jedná o lékaře, zdravotnický personál, fyzioterapii, ergoterapii, logopedii, neuropsychologii, psychologa, sociální péči. Pro usnadnění komunikace probíhá jednou týdně vizita, kde se všichni zmínění pracovníci sejdou a zkonzultují stav a potenciál pacienta.
Dále se pacientům na klinice nabízejí jiné aktivity typu muzikoterapie či arteterapie (malování, výroba keramiky atd.).
Práce sester
Zdravotnický personál se rozděluje do několika skupin. Já jsem zaměstnána jako diplomovaná zdravotní sestra. Dále jsou zaměstnané tzv. Fage, což jsou sestry s menší kompetencí, které pracují pod dozorem diplomovaného pracovníka. Další skupinou jsou ošetřovatelky, které povětšinou absolvovaly pouze krátký kurz u Červeného kříže. Je zcela běžná věc, že většina zaměstnanců pracuje na snížený pracovní úvazek, který se pohybuje od 20 % výše.
Já jsem po necelých třech letech snížila svůj pracovní úvazek na 90 % a musím konstatovat, že i pouhé dva dny volna v měsíci navíc jsou znát v mém postoji k práci a lidem.
Práce ve zdravotnictví je psychicky i fyzicky náročná a ne vždy zůstane člověk profesionálem. Ale co je horší, než když se pacient cítí mizerně a ještě se musí dívat na naštvaný a unavený obličej sestry?!
Na klinice se pracuje ve směnném provozu. Jedná se o 3 denní služby a noční. Denní začíná vždy v 7.00 a končí v 16.00 hodin. Pak jsou ještě 2 dělené denní služby, kdy má sestra od 12.00 do 15.00, nebo od 12.00 do 17.00 hodin pauzu. Noční služba začíná ve 21.00 a končí v 7.00 hodin ráno. Většinu nočních slouží noční sestry, které přes den nikdy nepracují.
Každá služba je obsazena minimálně jedním diplomovaným pracovníkem, který zodpovídá za oddělení, vykonává odborné věci a řídí chod oddělení. Diplomovaný personál je rovněž zodpovědný za dokumentaci. Postup dokumentace se stále vyvíjí, aktualizuje a modernizuje, pracuje se stále více s ošetřovatelskými diagnózami.
Zaměstnanci kliniky zpracovávají různé koncepty. Po absolvování kurzu zpracují na dané téma koncept, který určuje postup na klinice. Jedná se např. o kurz kinestetiky, Bobath, doprovázení žáků, hygiena na pracovišti, komunikace bez násilí, převazy VAC a jiné převazové techniky zaměřené na ošetřování ran, tudíž má sestra poměrně velké pravomoci ve využití postupů při převazech.
K běžnému provozu také patří doprovázení studentů. Žáci začínají praxi již v prvním ročníku. Za praktikující studenty je rovněž zodpovědný diplomovaný pracovník, který musí být seznámen s přibývající kompetencí žáků a průběh praxe dokumentovat. Jednou měsíčně doprovází žáky učitelka praxe.
Dovzdělávání zdravotnických pracovníků probíhá několikrát ročně. Je v zájmu každé kliniky, aby měla vzdělané pracovníky, a proto jsou pracovníci v kurzech podporováni. Zvyšují si tím svou kvalifikaci – a ne jako v České republice, že se sbíráním kreditů snaží udržet již získané vzdělání.
Dvakrát ročně probíhají přímo na klinice kurzy, kterých se zúčastní většina pracovníků. Dále jsou pořádány také volitelné kurzy, které navštěvují jednotlivci podle zájmu. Kurz se počítá jako pracovní doba a povětšinou je plně hrazen klinikou.
Registrace sester
Po příchodu do Švýcarska jsem byla zaměstnána jako diplomovaná zdravotní sestra, ale bylo podmínkou, že se musím registrovat u Červeného kříže. Registraci předcházelo zaslání výčtu vyučovacích hodin a předmětů ze zdravotnické školy a absolvování 10měsíčního kurzu ukončeného písemnou a ústní zkouškou. Podmínkou účasti v kurzu byla minimální znalost němčiny niveu B2. Kurz byl převážně zaměřen na ošetřovatelské diagnózy a etiku. V případě, že česká sestra absolvuje v ČR bakalářské studium, nemusí absolvovat žádný kurz a bude po zažádání automaticky registrována. Podle registrace se odvíjí i výše platu. Nechci uvádět žádnou konkrétní částku, protože ne každý si uvědomí, že i životní náklady jsou mnohem vyšší než v ČR, ale mohu konstatovat, že plat je velmi dobrý.
Závěr
Celá Evropa se zaobírá problémem nedostatku zdravotnického personálu. Populace stárne, tudíž bude zdravotnický personál ještě mnohem žádanější, a proto považuji za velkou výhodu, že ani vzhledem ke světové krizi se zdravotníci o práci bát nemusejí a mohou využívat možností zaměstnání v cizině. Myslím, že je zaměstnání v zahraničí velkou životní praxí, která se vyplatí, a získané zkušenosti budou snad jednou i u nás, v České republice, dobře oceněné.
O autorovi: Tereza Beranová, Reha Klinik Walenstadtberg (teza@seznam.cz)