Před nástupem psychofarmak šlo o jediný způsob, jak pomoci pacientům trpícím nejtěžšími formami epilepsie či deprese.
Elektrické šoky, odborně zvané elektrokonvulze, byly zpočátku přijímány nadšeně až nekriticky. Následovala fáze vystřízlivění a nakonec metodu čekalo téměř všeobecné zavržení. V některých zemích došlo dokonce k jejich zákazu.
Za negativní vnímání elektrokonvulze mohou z velké části média a zobrazení léčby v uměleckých dílech. Například ve Formanově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem postava zvaná Velká sestra využívá šoky spíše jako způsob potrestání vzpurného pacienta než jako léčbu.
V posledních desetiletích se zájem o tuto metodu oživuje. Moderní diagnostické metody ukázaly, že v mozku pacienta se po šocích odehrávají stejné pochody jako po nasazení léků. Pokud se léčba aplikuje v anestezii, nepředstavuje pro pacienty velké trauma.
Příjemný vedlejší efekt
Přesto medicína hledá způsob, jak využít léčebných účinků elektrických pulsů v mírnější formě. Nadějnou cestou je postup nazývaný stimulace bloudivého nervu, Při této léčbě je pacientovi do hrudi voperován přístroj podobný kardiostimulátoru. Z něj vedou vodiče, které přenášejí pulsy do bloudivého nervu na levé straně krku. Bloudivý nerv propojuje mozek s mnoha životně důležitými orgány. Ovlivňuje také srdeční frekvenci.
Původně se stimulací bloudivého nervu léčili těžcí epileptici. Lékaře zaujalo, že i když v některých případech léčba nesnížila počet záchvatů, a prakticky tedy selhala, pacienti uváděli, že se cítí mnohem lépe než před zahájením léčby. Proto se začalo uvažovat o využití metody při léčbě těžkých depresí. Od loňského roku je tento postup v USA schválen v případě, že nezabere standardní léčba, uvádí časopis The Economist.
Vydrží déle než léky
Podle studie, kterou na nedávné konferenci Americké asociace psychiatrů prezentoval Charles Conway ze Saint Louis University, má léčba dlouhodobé účinky. Z pacientů, kteří po roce svůj stav hodnotili jako zlepšený, se 70 procentům vedlo lépe i po dvou letech.
Účinek terapie však není okamžitý. Monitorování činnosti mozku pomocí pozitronové emisní tomografie ukázalo podstatné změny mozkové aktivity až po třech měsících. Někteří pacienti ale hlásí, že léčba zabírá už po několika týdnech. Změny v mozku pokračují také v následujících jednadvaceti měsících.
Nikdo zatím nedokáže vysvětlit, jak stimulace bloudivého nervu souvisí se zlepšením nálady pacienta. Metoda je ale relativně bezpečná a dá se očekávat její rozšíření.
Lidovky.cz